„Jeho výkony jsou v českém prostředí nejblíž NFL,“ říkají o něm jeho soupeři i spoluhráči.
Třiadvacetiletý specialista na přesné kopy, které často rozhodují o výsledku zápasu, však hodnocení mírní.
„Nejde to vůbec srovnat,“ přiznává Hruboň.
Ale hezky se to poslouchá?
Samozřejmě mě těší. Ale teď na rovinu je to absolutně nesrovnatelné. Síla v noze a trefa jsou jedna věc, ale jestli to zvládnete psychicky, je něco jiného. Je nesrovnatelné kopat před pár stovkami diváků a na obrovském stadionu v Americe. Tady na finále přijde třeba pět tisíc diváků a už v tu chvíli člověk cítí rozdíl oproti zápasům v základní části Bitters ligy. Psychika je u kickera největší faktor. Hráči v Americe jsou už zvyklí z univerzity, kde na ně chodí obrovské množství fanoušků. Těžko se to srovnává, ale třeba si mě do nějaké soutěže vytáhne nějaký skaut.
Ostatní „kopáče“ v české lize ale výrazně převyšujete. Čím si to vysvětlujete?
Jednoduše. Mám tu výhodu, že nastupuji pouze na pozici kickera. V jiných týmech ti kluci hrají třeba receivera, ale pak mají za úkol i kopat field goaly. Na tréninku se tomu nemohou ani zdaleka tak věnovat jako já. U mě je to jiné, zaměřuji se celý trénink na různé variace kopů.
Kdy jste vůbec začal s americkým fotbalem?
Od útlého dětství jsem hrál v Liberci klasickou kopanou. Přechodem na střední školu jsme začali mít tréninky každý den, o víkendech klasicky zápas. Nestíhal jsem to. V Liberci tou dobou shodou okolností zakládali tým amerického fotbalu Liberec Titans. Zašel jsem na nábor a chytlo mě to.
Začal jste automaticky na pozici kickera?
Vůbec. V té době se v nižší soutěži nekopaly field goaly. Začal jsem jako wide receiver. Asociace pak změnila pravidla a zavedlo se odkopávání i v druhé lize. Dostal jsem šanci, dařilo se mi a bylo jasno. Teď už na téhle pozici hraji 7 let.
Dařilo se vám a rychle jste se dostal Prague Black Panthers - nejúspěšnějšího týmu v Česku.
Jel jsem tehdy na mistrovství Evropy skupiny „B“ do Itálie a tam si mě vyhlídli trenéři nároďáku, kteří v tu dobu koučovali Panthers. Přišla nabídka, abych šel do Prahy, a ta nešla odmítnout.
Váš osobní rekord je 57 yardů, to je výborný výkon i pro profesionála v NFL.
Jsem na to pyšný. I v evropském měřítku je to velice dobrý kop. Byla to ale dost souhra náhod. V Česku kicker nedostane příliš možnost kopat z takové dálky. Je to zbytečně riskantní. Naštěstí v Ostravě už bylo pár vteřin do poločasu, tak mě tam poslali a povedlo se mi to. Krásná hodnota, to nezastírám.
Kicker Marek Hruboň z Prague Black Panthers patří k jistotám ve svém oboru.
Člověk se zlepšuje pouze neustálým tréninkem, nebo mátě nějaké speciální metody?
Je to podobné jako ve střelbě na klasickou branku. Čím vícekrát vystřelíte, tím jste lepší. Prostor, který tomu dáte, je opravdu zásadní faktor. Na začátku tréninku se člověk rozkope. Nejdřív to pálím všechno z jednoho kroku, pak si přidávám na rozběhu. Měníme různé variace.
Asi ne všechny týmy mají speciálního kouče na kopy?
To je moje další obrovská výhoda. V Panterech působil ve special týmech Tomáš Křížek, který mi ohromně pomohl. S tím spolupracuji celou dobu. Jako kicker má velké zkušenosti. V podstatě je to tak trochu můj osobní trenér, což je oproti dalším klukům v lize obrovská výhoda.
Psychika je velký faktor. Dá se to trénovat?
Strašně těžko. Spoluhráči se snaží mi to v tréninku ztížit. Pískají na mě, hecují mě. Atmosféru z konce zápasu, kde váš kop třeba rozhoduje o výsledku, jde jen těžko nasimulovat. Nervozita v zápase je jiná, ale zkušeností se to zlepšuje.
Neříkal jste si, že byste si chtěl zahrát v zahraničí?
Přemýšlel jsem o tom. Dodělával jsem ale školu v Pardubicích, priorita byla jasná. Nejsme profesionálové, škola dostala přednost. Zatím jsem spokojený v Panterech, ale nemůžu vyloučit, že bych se v budoucnu nechtěl podívat do zahraničí.
