Japonsko, země krasobruslení zaslíbená, je předtím doslova nadchlo.
„Úžasně organizovaný závod,“ vypráví Filip.
„A ti fanoušci!“ přidává Natálie. „Po závodě čekali v lobby na hotelu, tolik se jich tam seběhlo. Když volali moje jméno, připadala jsem si jako nějaká slavná zpěvačka. Dostali jsme i hůlky, na kterých jsou vyrytá naše jména v angličtině i v japonštině, nebo krásné dopisy s našima fotkama.“
Do Japonska dorazili o pět dní dříve, aby se adaptovali na časový posun, načež kvalitně potrénovali s domácími páry v Kjótu.
Medaile byla nakonec daleko. Taschlerovi končí na NHK Trophy čtvrtí |
Radost potom měli především z výkonu v rytmickém tanci, v němž zaostali na čtvrtém místě jen o 44 setin bodu za průběžně třetími Američany Greenovou a Parsonsem. „Ten tanec se nám povedl stejně dobře jako v tréninku. Přitom to byl náš první větší závod s novým týmem,“ líčí Filip.
Že by tedy snad prolomili hráz čtvrtých míst na Grand Prix a poprvé pronikli na stupně vítězů?
Bohužel, snad někdy příště...
Zase totiž skončili čtvrtí.
„S volným tancem jsme nebyli úplně spokojení,“ popisuje Filip. „Bojovali jsme, ale byly tam menší chyby.“
Ta série drobných nepřesností se zrodila kuriózně.
„Před twizzlem jsem se podíval do očí jedné Japonky, co seděla v první řadě přímo před námi - a vzápětí přišla chyba,“ popisuje Filip. „Snažil jsem se s publikem propojit, jak se po nás také požaduje, ale ztratil jsem kontrolu nad sebou. Prostě ta hlava nesmí po celé čtyři minuty utíkat nikam stranou. Po té chybě jsme se sjeli zase až v poslední krokovce.“
Každopádně stupně vítězů zůstaly až příliš daleko.
„Po jízdě nás to naštvalo, říkali jsme si: Kdy už prolomíme tu kletbu? Asi musíme najít nějakou čarodějnici.“
Aspoň že rozhodčí na ně mluvili mile.
Maurizio Margaglio, nový kouč českého dua, po závodě udělal navíc něco, co ještě nezažili. Vzal je za rozhodčími, aby si od nich vyslechli, za co jim srazili body.
„Slyšet takhle napřímo zpětnou vazbu bylo fajn,“ povídá Natálie. „Řekli nám také, že programy se jim celkově líbí a že vidí tu změnu, na které pracujeme.“
Dokonce i bývalá mistryně světa Suzanna Rahkamová jim coby delegátka ISU tvrdila: „Udělali jste krok dopředu.“
Britský rozhodčí, který je zklamal bonusovým ohodnocením (GEO) minus jedna za zvedačku v rytmickém tanci, jim dal naopak plus pět za krokovku ve volné jízdě, protože v ní podle něj skvěle vystihli jeho oblíbený film Matrix.
Z prvního startu byl historický zápis. Co přijde dál? Cizeron navazuje, kde skončil |
Vlastně ještě jedny potíže museli v Japonsku řešit: „Kostýmy nedopadly, jak měly,“ povzdechne si Natálie. „Oba jsou mi extrémně velké. Takže plánujeme nové.“
Kostýmy šili v Americe, protože od tamní firmy dostali nabídku, že jim je dodá coby sponzorský dar. Těšili se, že díky tomu ušetří peníze na přípravu.
Ale výsledný produkt Natálii vůbec nepotěšil.
„Byly tak velké, že by se mi tam vešlo mimčo,“ tvrdí. „Střihově prostě nejsou v pořádku. Snažila jsem se s tím před závodem něco udělat, s Jukou (tréninková sparingpartnerka Juka Oriharová z finského tanečního páru Oriharová, Pirinen) jsme ty šaty zabíraly, kde se dalo, aby na mně neplandaly. Ale stejně to moc nepomohlo.“
Novou verzi kostýmů si tedy raději nechají ušít na osvědčené adrese v Brně.
„Možná je stihnou už do další Grand Prix. Každopádně bychom je chtěli mít v prosinci na republiku,“ říká Natálie.
Příští Grand Prix je čeká už příští týden ve finském Espoo. Tedy v zemi, kde se od letoška s koučem Margagliem připravují. Takříkajíc v domácím prostředí.
„Má být vyprodáno. Závod v tancích dali organizátoři záměrně na večerní hodiny, aby přišlo co nejvíc lidí,“ hlásí Filip. Však také tanečníci Turkkilová, Versluis, bronzoví z mistrovství Evropy 2023, jsou největší finskou nadějí.
Speciálně Natálie bude mít závod „za rohem“, kousek od apartmánu, kde v Helsinkách bydlí. „Jen naskočím do šaliny a poposunu se pár zastávek k hale,“ říká.
I proto se na oficiální hotel, kde musí všichni krasobruslaři bydlet, přesunou až co nejpozději.
Odložený útok na stupně vítězů v Grand Prix každopádně tentokrát bude přetěžký.
„Ta startovka je jako malé mistrovství světa,“ zkoumá ji Filip.
„Asi nejtěžší ze všech závodů Grand Prix v tancích. Radši moc nemyslíme na umístění,“ říká Natálie. „Na nějaké velké změny teď není čas. Chceme hlavně předvést čisté programy, jak je umíme, což se nám při volné jízdě v Japonsku nepovedlo. A bude fajn vidět poprvé naživo nové programy Cizerona.“
Ano, start Guillauma Cizerona, jenže se stal s Gabriele Papadakisovou olympijským vítězem v Pekingu 2022 a letos se po tříleté odmlce v 31 letech vrací s jinou partnerkou Fournierovou Beaudryovou, bude jedním z taháků závodu.
Taschlerovi se při něm budou moci spolehnout i na podporu svých nových finských přátel.
„Než jsme odjížděli do Japonska, přidala jsem na instagram fotku v mikině Rockettes, což jsou finské mistryně světa v synchronizovaném bruslení,“ vypráví Natálie. „Napsala jsem k tomu, že se přidávám k nim do týmu (v nadsázce) a hned jsem dostala spoustu zpráv, jestli to je pravda a že by to bylo super, protože je všichni obdivují. Pravdou je, že jsme jim v létě dělali i kousek jejich programu.“
Jen kdyby ta finština nebyla tak těžká.
„Umím v ní zatím jen Ahoj a Dobré ráno, což je ‚momenta‘ nebo tak nějak. Fakt náročný jazyk,“ říká Natálie.
Nadšeni z kolekce: Teď už snad rukavice neztratímNatálie a Filip Taschlerovi jsou zároveň i ambasadory české olympijské kolekce pro hry v Milánu a Cortině, ve středu ji prezentovali i při svém exhibičním tanci v chodovské IceAreně. „Jsme z ní úplně nadšeni. Je originální a zároveň jde i o náš styl oblékání,“ hlásí Natálie. Tentokrát návrhářky nevolily jen české národní barvy, přidaly také zlatou. „Celkově je oblečení teplejší. A část je dělaná i tak, že v něm klidně můžete vyrazit i do města,“ oceňuje Filip. Doplňkem je rovněž velmi dlouhá červená šála. A také červeno-modré rukavice na šňůrce. „Z minulé olympiády mi zbyla jen jedna rukavice, tak ty letošní snad neztratím. Na šňůrce jsem je nosila naposledy někdy v dětství,“ směje se Natálie. |







































