Byli spolu odmalička. Doma i na ledu. Pak spolu (a navrch s dalšími kolegy) bydleli v jednom bytě i v italské Egni, kde působí u trenéra Mattea Zanniho.
Nicméně před více než rokem se shodli: „Přicházíme do věku, kdy každý potřebujeme svůj plný prostor.“
A tak se v Itálii každý stěhoval do vlastního bytu. „Oba teď máme místečko, kde se cítíme stoprocentně komfortně. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem udělala,“ pochvaluje si Natálie Taschlerová, mladší ze sourozeneckého dua.
Povahou je extrovertka.
Bratr naopak introvert.
„Ráda trávím čas s lidmi, takže ta samota v bytě mě před stěhováním i trochu děsila,“ vypráví Natálie. „Ale potom jsem první tři měsíce k sobě ani nikoho nepozvala, jak jsem si najednou užívala, že mám svůj vlastní kamrlík, kde když mám binec, je to jen můj binec a nic jiného.“
V minulosti sdíleli v Itálii byt dokonce i s pěti dalšími krasobruslaři, museli se dělit o koupelnu, o místo v lednici, o prostor.
„Teď mám skromnější apartmánek, ale i díky němu si připomínám, že jsem už úplně dospělá,“ vyzdvihuje Natálie. „Dřív jsem hlavně řešila, co si koupím na sebe, teď jsem naopak hledala nejvýhodnější cenu na pračku. Pak jsem si ušetřila na svoji první velikou pohovku. Což mě dělá i vyspělejší bruslařkou na ledě, protože cítím, že i můj soukromý život se vyvíjí dál.“
Bratr Filip přitakává: „Bydlení je super, je fajn zařizovat si ho podle sebe. I mé hlavě to prospívá, díky tomu se dočasně zabývá i něčím jiným než bruslením.“
Hlava. Ano, o té byla po minulé sezoně řeč velice často.
Taschlerovi předvedli kdysi razantní vstup na scénu dospělého krasobruslení. Na světovém šampionátu 2021 skončili coby junioři dvaadvacátí, o rok později už třinácti, v další sezoně dokonce osmí. Což bylo v disciplíně, kde si často dobré umístění musíte vyčekat, vskutku pozoruhodné.
Jenže v minulé zimě je zabrzdily trable. Nejdřív Filipova únavová zlomenina obratle, po které se na poslední chvíli vrátili na led až před lednovým mistrovstvím Evropy, kde dobruslili sedmí. Načež se těžce srovnávali s hrubou chybou při zvedačce během rytmického tance na mistrovství světa v Montrealu. Ani zdařilou volnou jízdou se už nedokázali vyšplhat na lepší než 15. místo.
Sourozenci Natálie a Filip Taschlerovi během volné jízdy v minulé sezoně.
„Říkali jsme si pak: Montreal byl nejhorším závodem našeho života, celá sezona byla hrozná,“ líčil Filip. Jenže právě takové myšlenky byly zhoubné. „Až když jsme se později na vše podívali i z jiného úhlu pohledu, našli jsme i pozitivum – a to, že právě díky těm problémům jsme si uvědomili a změnili spoustu věcí.“
Mezi ně patřil i zásah do realizačního týmu. Ten se samozřejmě netýkal úspěšného mladého trenéra Zanniho, s nímž si výborně rozumí, ale přehodnotili jména dalších osob, s nimiž spolupracují.
Mají nového fitness kouče, který i v posilovně klade velký důraz na správnou techniku, která neničí tělo. Každý den pracují rovněž s fyzioterapeutem. „Je to úplně jiné než v předchozích sezonách, kdy jsme se často řídili hlavně tím, abychom ušetřili peníze. Kolikrát jsme třeba ani nešli na masáže, abychom ušetřili v Itálii na jídlo,“ povídá Filip.
S psycholožkou proti depresím
Další významnou změnou bylo navázání spolupráce se sportovní psycholožkou Kateřinou Vejvodovou, která vystudovala (s červeným diplomem) na Kansaské i Floridské státní univerzitě v USA a nyní spolupracuje s Českým olympijským výborem.
„Dříve jsme měli jen mentálního kouče, teď jsme však hledali špičkového profesionála mezi psychology,“ vysvětluje Filip. „Po posledních událostech jsme se rozhodli, že potřebujeme opravdu odbornou pomoc, ať už s nějakými našimi depresivními stavy nebo s poruchami přijmu potravy. Tak jsme do toho museli šlápnout.“
Osobně se s Vejvodovou stýkali na letním kempu v České Lípě i při následných cestách do Česka. Další konzultace probíhají takřka denně online.
„Tahle sezona je pro nás i proto takový nový začátek,“ říká Filip.
Po dvou přípravných závodech (4. v Oberstdorfu, 1. v Astaně) měla být největší zatěžkávací zkouškou podzimu právě Kanadská brusle v Halifaxu, druhý podnik prestižního seriálu Grand Prix.
To si zaslouží potlesk! @the_taschlers si vybruslili 4. místo z Kanadské brusle! Sourozenci Natálie a Filip na Grand Prix v Halifaxu slaví svůj životní výsledek…
Doposud v nejprestižnějším krasobruslařským seriálu Grand Prix se umístili nejvýše na 5. místě. Díky skvělému volnému tanci ale nyní své maximum vylepšili. O 19 setin bodu. Parádní a hlavně krásná podívaná. A příště klidně útok na bednu. Třeba už za tři týdny v Helsinkách!
Bravo s držíme palce! #olympijskytym #figureskating #icedance #roadtomilanocortina2026 #odhodlani #skatecanada #GPFigure
Byla to zároveň zkouška jejich nově nabyté psychické odolnosti.
„Na mentální úrovni to pro nás byl zvláštní závod i proto, že jsme se vrátili do Kanady (kde se jim v březnu nepovedlo MS),“ připomíná Natálie. „Ale i díky tomu, že máme hlavy po práci s paní psycholožkou jinak nastavené, šly vzpomínky na mistrovství světa z mé mysli zase rychle pryč. Chtěli jsme hlavně předvést, co jsme natrénovali. Nesoustředili jsme se na lidi okolo.“
Čtvrté místo znamenalo jejich dosud nejlepší umístění na podnicích Grand Prix, vylepšili jím tři pátá místa z předchozích dvou sezon. Od bronzové pozice Francouzů Loparevové, Brissauda je dělilo 4,65 bodu.
Přesto dávali najevo zdravou nespokojenost. „Potvrdili jsme si, že i s Francouzi můžeme rovnocenně závodit. Jasně, čtvrté místo je pěkné, ovšem bronz by byl lepší,“ říká Filip. „Byli jsme trochu zklamaní z volné jízdy. Na jejím počátku jsme měli problémy s hudbou a museli pak zabojovat sami se sebou, abychom zůstali klidní. Ale pan trenér byl po závodě spokojený. Věříme, že i změny, které jsme provedli, přinesou ovoce až po nějakém čase.“
Nechtěli jsme být tolik komplikovaní
V minulosti se Taschlerovi i trenér Zanni zaškatulkovali u diváků a rozhodčích jako pár, který rád experimentuje a překvapuje.
Ať už volným tancem v předminulé sezoně na téma Vody a životního prostředí.
Nebo loňským ztvárněním příběhu jejich tatínka, který na rakovinu předčasně zemřel.
A tentokrát? Vybrali si téma Sny.
„Reakce jsou zatím pozitivní,“ soudí Filip. „Hodně lidí nám říká, že jsme zase pozměnili styl a že jim teď náš tanec přijde víc uhlazenější a vyspělejší. Popravdě, ani jsme letos nechtěli tolik experimentovat jako v minulých letech. Netlačili jsme na to, aby byl ten tanec zase super odlišný. Ale cítíme se v něm líp, než když jsme se naše jízdy snažili udělat až příliš komplikované.“
Jejich volná jízda nemá na rozdíl od té loňské pevně daný děj, má být spíše vyjádřením rozmanitosti lidských snů.
„V jedné písničce v úvodu se zpívá ‚Když je zima, tak chci umřít‘ a v té závěrečné pro změnu ‚Aby mě Bůh neopustil, abych nezůstal sám‘,“ vypráví Natálie. „Ten program se však během sezony stále vyvíjí. Jde o tanec v procesu. Na konci sezony dost možná bude úplně jiný než na začátku.“
Snaží se na něj před vystoupením naladit i psychicky, ocitat se v jakési snové bublině. „Jsme jako herci, kteří se vtělí do určitého charakteru, který se na ledu snažíme vyjádřit,“ říká Filip. „Stejně tak před krátkým programem (na rytmy 70. let) poslouchám sedmdesátky, abych se do té doby vcítil. Nebo se dívám na youtube, jak se tehdy lidé pohybovali a tancovali.“
Krasobruslaři Natálie a Filip Taschlerovi v kanadském Halifaxu.
Cílem aktuální sezony je pochopitelně návrat do první světové desítky – a pokud možno nejen to.
„Také bychom chtěli na Evropě zabojovat o nějaký ten kov,“ říká Filip. „Ale konkurence je vyrovnaná, půjde o detaily. Nechceme na sebe kdovíjak tlačit.“
Odskočeni od ostatních jsou dva páry – italští obhájci titulu Guignardová, Fabbri a před rokem stříbrní Britové Fearová, Gibson.
Za nimi následuje nejméně pět dalších, velmi vyrovnaných párů - Finové Turkkilová, Versluis a Litevci Reedová, Ambrilevičius, kteří se podělili o bronzové medaile na dvou předchozích evropských šampionátech, už zmínění Francouzi Loparevová s Brissaudem, české jedničky Taschlerovi a španělské duo Smartová, Dieck.
Taschlerovi jsou z nich nejmladší, což je jejich velkou devizou.
„Oba se měníme tím, že stárneme, dospíváme a učíme se nové věci i mimo bruslení,“ vykládá Natálie. „Nové situace z vnějšího života nás zároveň přetvářejí i jako bruslaře na ledě a v různých stresových situacích. Každý rok si připadám jako úplně nový člověk, který na spoustu věcí nahlíží jinak a pracuje na sobě.“
I proto jsou jejich jedinými současnými vzory kanadští třicátníci Piper Gillesová a Paul Poirier, stříbrní z mistrovství světa.
„Ti jediní mi ze starších párů připadají každým rokem lepší a lepší a přinášející nové nápady. Taková je i naše inspirace,“ zdůrazňuje Filip.
