Letos vyhráli, co se dalo.
Triumfovali ve Světovém poháru, na mistrovství Evropy a přemožitele nenašli ani na olympijských hrách, z nichž si zlaté medaile odvezli potřetí v řadě. To se ve vodním slalomu dosud nikomu nepovedlo.
Devětadvacetiletá slovenská dvojčata Peter a Pavol Hochschornerovi jen potvrdila, že mezi deblkanoisty těžko nacházejí konkurenci.
V Pekingu pak spolu se svými českými kamarády Jaroslavem Volfem a Ondřejem Štěpánkem znovu předvedli, že v zemích bývalého Československa se stále rodí nejlepší vodní slalomáři.
S olympijskou sezonou tedy musíte být navýsost spokojeni.
Peter Hochschorner: Určitě. Povedlo se nám to samé, jako v roce 2000, tedy vyhrát Světový pohár, mistrovství Evropy i olympiádu. Jsme spokojeni.
Jak se budete připravovat na nadcházející poolympijskou sezonu, bude volnější?
Pavol: Ano. Máme za sebou čtyřletý cyklus, který jsme úžasně završili v Pekingu. Příští rok se chceme zaměřit hlavně na testování nové lodě.
V čem bude nová loď jiná oproti stávající?
Peter: Nový model má upravený tvar. Věděli jsme, kde by to chtělo přidat na objemu a kde by to naopak chtělo ubrat. Jsme na tom váhově oba dost rozdílně. Já jsem těžší, sedím vzadu, Pavol je lehčí, takže na tohle jsme dávali hlavní důraz. Snažili jsme přesně zjistit těžiště v lodi. Podle toho se na objemu přidávalo nebo ubíralo.
Jak v zimních měsících trénujete?
Pavol: Trénujeme v bazénu, kde máme natahané branky. Na divoké vodě jsme byli asi před měsícem tady na kanálu v pražské Troji. Věříme, že když nadále vydrží tahle teplá zima, tak se do Prahy ještě několikrát vydáme.
Do Prahy jezdíte často?
Pavol: Ano, protože naše sestra bydlí kousek od Prahy. Takže jezdíme za ní a zároveň to kombinujeme s vodou.
Jaká je voda?
Pavol: Voda je trošku chladná, ale máme super oblečení, které ji nepropustí. Možná když trochu fouká, tak nám zamrzá voda na rukou. Už se i stalo, že jsme škrábali led. To je nejhorší - když začne foukat a omrzají ruce, je třeba jít z vody.
V rukavicích se nejezdí?
Pavol: Jezdí. Ale musíte si na ně zvyknout, je to jiné.
Jaké vůbec byly ty týdny a měsíce po olympiádě, asi jste byli na Slovensku dost sledovaní?
Peter: Největší oslavy byly po našem prvním zlatu ze Sydney 2000. Po té druhé i třetí olympiádě to lidi brali tak nějak automaticky (smích). I novináři si si zvykli. Dostávali jsme hodně pozvánek na nejrůznější akce. Ani jsme nemohli všechno absolvovat, museli jsem si vybírat. Ale snažili jsme to všechno skloubit s tréninkem.
Začátkem roku plánujete soustředění v Austrálii. Co do té doby musíte stihnout?
Pavol: Do konce ledna, na začátku února se chceme vydat do Rakouska na běžky. Doma nás čeká zimní příprava v tělocvičně a posilovně. Měsíc je dost krátký. Pak už budeme pokračovat v Austrálii.
Už máte v hlavě olympijské hry v Londýně 2012?
Peter: Londýn je náš dlouhodobý cíl. Ten krátkodobý je příští sezona - tedy uspět na Světovém poháru, mistrovství světa a Evropy. Určitě budeme chtít obstát co nejlépe i když sezona bude volnější.
Ondřej Štěpánek s Jaroslavem Volfem byli na olympijských hrách postupně třetí, druzí a určitě by vás rádi v Londýně vystřídali na zlatém trůnu. Co jim vzkážete?
Pavol: My jim můžeme jen říct, ať pořádně trénují. My taky nic nenecháme na náhodě (úsměv).
Peter: Jim vychází tahle postupnost, nám zase, že jsme na olympiádě nejlepší. Takže se necháme překvapit, komu to v Londýně vyjde.
