Malá Sonička přišla na svět 8. dubna 1912 a o svém narození později vyprávěla: „Zima už měla přecházet v jaro. Pak přišel nejhorší blizard, kterým kdy Oslo trpělo – a já.“
Od útlého dětství bylo zřejmé, že má pro pohyb na ledu obrovský talent. Po otci Wilhelmovi, úspěšném dráhovém cyklistovi, zdědila fyzické předpoklady, matka Selma ji zase podporovala v tanci a baletu.
 |
Protože rodina bohatého obchodníka s kožešinami neměla s penězi problém, mohla se Sonja vedle krasobruslení věnovat také tenisu, plavání a jezdectví. Nakonec ale převážila vášeň pro blyštivý led.
Základy bruslení jí vštípil starší bratr Leif a naučil ji i správně padat – to aby se nebála zkoušet nové figury. Brzy ale musel i on skousnout, že se v rodině začalo vše točit kolem sestry.
Na své první olympijské hry odjela Sonja v jedenácti letech. Byla suverénně nejmladší ze všech 258 sportovců. A pravděpodobně také nejroztomilejší. Při své volné jízdě hned několikrát zamířila ze středu ledu k okraji, kde stáli trenéři a tatínek.
„Co mám udělat teď?“ ptala se jich.
V jednu chvíli navíc upadla. Místo, aby se rozbrečela, jen s dětskou bezprostředností konstatovala „Hopla!“ a pokračovala v jízdě dál.
Skončila osmá z osmi a rakouská vítězka Herma Szabóová památně prohlásila: „S dětmi nezávodím!“
Sonja Henie aneb zrod legendy. Skutečně obdivovala Hitlera? |
Nechtěla, ale musela. Sonjin talent a zápal se v kombinaci s finančními možnostmi otce Wilhelma začaly brzy projevovat.
Měla skvělé trenéry, když náhodou nebyl v Oslu led, rodina se prostě přesunula někam, kde mohla Sonja nerušeně dál trénovat, navíc tatínek angažoval i slavnou ruskou primabalerínu Tamaru Karsavinovou.
Díky tomu už o dva roky později musela Szabóová snést, jak třináctileté dítě skončilo na mistrovství světa v Berlíně hned za ní.
„Tato hvězda a pýcha vídeňské krasobruslařské školy je již vítězem dříve, než vkročí na kluziště,“ psaly tehdy o Szabóové Lidové noviny. „Má jen jednu soupeřku, a tou je třináctiletá Norka Sonja Henie, která však bude nebezpečná teprve za několik let.“
Bohužel pro Szabóovou druhá část predikce nevyšla. Henie ji překonala hned další rok na šampionátu v Oslu.
Samozřejmě, její tehdejší vítězství je i z dnešního pohledu kontroverzní. Soutěž tehdy soudcovalo pět rozhodčích – a z toho tři byli Norové! Není proto těžké uhádnout, v čí prospěch hlasovali.
„Je Sonja Henie právem mistryní světa?“ zněla otázka na stránkách Lidových novin. „Její rozřešení mluví skoro vždy ve prospěch odstavené Rakušanky Jaross-Szabó.“ Podle tehdejších informací totiž měl být na šampionátu přítomný také švédský rozhodčí, norští organizátoři ovšem jeho účasti zabránili.
Pokud její první zlatá světová medaile byla provázená křivdou a pocitem nespravedlnosti u soupeřky, první olympijský titul už získala suverénně a nepřipustila žádné dohady.
Diváky ve Svatém Mořici nadchly její piruety a přiléhavý sametový kostým se šokující krátkou sukní nad kolena. V době, kdy se krasobruslařky stále ještě snažily spíše jen napodobovat jízdy svých mužských kolegů, předváděla Henie ladnost a jemnou dívčí eleganci. K té pomohlo i setkání s obdivovanou primabalerínou Annou Pavlovovou, které zařídil tatínek Wilhelm během exhibice v Londýně.
„Bruslení slečny Sonjy je přijímáno jako vzor krásy,“ mohl proto znít titulek krátkého filmu, který v roce 1928 připravila společnost Pathé.
Sonja Henie: královna ledu, která si popularitu zkazila Hitlerem |
Film má název „Sonja Henie – Pavlovová ledu“. Krasobruslařka pro něj ve Svatém Mořici ochotně pózovala na kameru a předváděla jeden prvek za druhým. „Při analýze jejích pohybů odhalí zpomalená kamera jejich krásu ještě jasněji,“ pokračují titulky. „Úžasně rychlé piruety. Nahoru, dolů a dopředu – led je pro tuto půvabnou mladou šampionku naprostou přirozeností.“
O závodě v „ozdobném bruslení“ si mohli přečíst i čtenáři v Československu. „V soutěži zvítězila mladičká Norka Sonja Henje, jejíž talent byl poprvé obdivován již na prvních hrách v Chamonix. Její figury byly provedeny s energií, a přitom propracovány do podrobností,“ psaly Lidové noviny.
Zatímco po její první olympijské účasti se mezi diváky uchytila přezdívka „děvčátko hopla“, po té druhé už ji nikdo neoznačil jinak než „královna ledu“. Tou se stala ve věku patnácti let a 315 dnů.
Dalších osm let sbírala evropské a světové tituly, ještě dvakrát se stala olympijskou šampionkou. Série deseti zlatých medailí z mistrovství světa a tří z olympijských her zůstává ještě i po téměř sto letech nepřekonaná a možná, že už se „božské Sonje“ žádná krasobruslařka nevyrovná.
Jako první žena získala od norské vlády vyznamenání „za všestrannost a vynikající výkony ve sportu“, následoval rytířský řád svatého Olafa, který před ní obdrželi třeba Roald Amundsen nebo Henrik Ibsen.
Ještě za soutěžní kariéry měla kalendář plný exhibičních vystoupení, stihla natočit i své první filmy. Po olympijských hrách 1936 odešla do Hollywoodu a naplno se vrhla na dráhu filmové hvězdy. Během dvanácti let natočila dvanáct snímků a americké publikum jí i krasobruslení zcela propadlo.
Sonja Henie ve slavném kostýmu z filmu Wintertime
Ostatně odraz její slávy je možné zachytit i ve slavném seriálu MASH, kde se v jednom z dílů promítá nejspíš její neslavnější počin „Zasněžená romance“. Co na tom, že plukovník Potter láká ostatní na trojitého axela, který má Henie v závěrečné scéně skočit?
Tuto úsměvnou chybu nejspíš způsobilo to, že Henie byla ve 20. letech opravdu první ženou, která kdy skočila axela, ovšem pouze jednoduchého.
Toto prvenství jí už nikdo nevezme, o pozici nejmladší olympijské vítězky v krasobruslení ji ale v roce 1998 připravila v Naganu Tara Lipinská. Norskou legendu předčila o šedesát dnů.
Přesto, 19. únor 1928 zůstává v krasobruslařské historii dnem, kdy se zrodila její největší legenda.
