Rozdala autogramy, vyfotila si selfie s českými fanoušky, pro které to na šampionát do Altenbergu byla jen krátká zajížďka přes hranice. Sedmé místo brala – líp ostatně v končící sezoně neskončila ani ve Světovém poháru.
Zpravodajství z finále |
„Jsem docela spokojená,“ pronesla. „Jízdy se mi povedly, škoda, že těsně nevyšla nejlepší šestka (chybělo jedenáct setin). Ale před šampionátem jsem říkala, že pokud skončím do desátého místa, budu spokojená. Musím poděkovat českým fanouškům, dorazilo jich hodně.“
Zároveň se nad tím jako ozvěna na horách opakoval pořád tentýž povzdech. Ach, ty starty!
Než rozpohybovala saně a naskočila na ně, trvalo jí to třikrát přes šest sekund. To je v rámci světové konkurence opravdu moc, nejrychlejší Ruska Nikitinová start vystřihla za 5,26 sekundy.
Jenže v samotném korytu Fernstädtová zase předvedla druhou nejrychlejší jízdu dne; lepší byla jen ve strhujícím rekordu trati zlatá Němka Hermannová.
„Budu se snažit na startech zapracovat. Vím, ztrácím tam hodně,“ říká Fernstädtová. „Přes léto budu trénovat rychlost na suchu. Pokusím se dostat na ledový trenažér do Calgary. Teď mám dva týdny pauzu; doufám, že se pak ještě dostanu na dráhu, abych mohla testovat skeleton na příští sezonu.“
Chuť jí rozhodně nechybí. Talent by mohla vyloženě exportovat.
„Anna je úžasně nadaná,“ říká její kanadský kouč Jeff Pain, sám na skeletonu stříbrný na olympiádě a dvakrát zlatý na mistrovství světa. „Její jezdecké schopnosti a cítění trati jsou neuvěřitelné, zároveň není žádným tajemstvím, že musí přijít na to, jak zlepšit starty. Pokud to zvládne, nikdo na ni nebude mít.“
V Altenbergu se tak ještě nestalo.
Žádná výsledková tragédie. Žádný vyloženě skvostný počin. Něco mezi.
„Ve Světovém poháru jsem skončila devátá, stala jsem se potřetí v řadě juniorskou mistryní světa. To bylo fajn,“ ohlíží se Fernstädtová za posledními měsíci. „Celkově tedy sezona dobrá.“
A je jasné, co je potřeba zlepšit k tomu, aby byla ta příští výjimečná.
