Podél Vltavy v pražské Troji se v klidu projíždějí lidé na kolečkových bruslích nebo na kole. U prolézaček skotačí děti. Sportovci se zdraví s diváky, ochotně se s nimi fotí, dávají se do řeči.
Vlastně byste možná ani nepoznali, že na kanále mezitím probíhá mezinárodní klání kajakářů a kanoistů. Organizace Světového poháru ve vodním slalomu, který se v posledních letech koná v Praze pravidelně, je přitom náročná. Svou energii (a někdy i úspory) do nich vkládají vodáci sami.
Třeba olympionik Stanislav Ježek je důležitou součástí organizačního výboru. Pobíhá po areálu a do toho stíhá ještě závodit. Lidí od vody je v týmu organizátorů většina. Závody pak probíhají v příjemném, takřka rodinném duchu - u některých jiných sportů nemyslitelná záležitost.
Naděje jménem Hradilek
"Jediná šance, jak získat prostředky, je uspět na olympiádě. Mistrovství světa nebývá přímo v televizi, a co není vidět, jako by nebylo. Olympiáda to může změnit, po ní je větší zájem," myslí si legenda vodního slalomu Štěpánka Hilgertová.
Ona na olympijských hrách uspěla, doma má dvě zlaté medaile - z Atlanty 1996, ze Sydney 2000. Díky Hilgertové a Lukáši Pollertovi se dostal vodní slalom do povědomí širší sportovní veřejnosti. Ale přesto nespasil vodní slalom jako takový.
"Mrzí mě, že se to nevyužilo. Mohli se získat sponzoři pro svaz a byl by z toho užitek pro celý český slalom," lituje Hilgertová. Sama pár sponzorů sehnala, natočila reklamy, ale ani teď není zajištěná. Výdaje na přípravu jsou u vody dost vysoké.
"Jsme malý sport a nemáme šanci si vydělat sami na sebe, všude jsou i finanční bonusy, u nás taková šance není," dodává čtyřiačtyřicetiletá kajakářka.
Je pravdou, že vodáci otázku peněz ve sportu vnímají jinak. Ženou se do peřejí s nadšením, sport je baví, ale zároveň vědí, že je potřeba umět i něco dalšího. Nejsou penězi "rozmazlení". Proto studují, chodí do práce. Jenže o to náročnější je pak financovat soustředění a závody. Navíc si často neradi sami říkají o peníze.
Nadějí pro kajakáře a kanoisty na divoké vodě je teď Vavřinec Hradilek, stříbrný medailista z olympijských her v Londýně. "Má velký potenciál. Je mladý, komunikativní, extrovertní typ," říká Hilgertová o svém kolegovi.
Pětadvacetiletý Hradilek to sám moc dobře ví. Zatím všechny mimosportovní akce zvládá, i když někdy je to hodně únavné. "Důležité je, aby si ty akce užíval. A také musí zůstat sám sebou. Ani kvůli sponzorům ze sebe nedělat něco jiného, to by stejně nefungovalo," radí Hilgertová.
Zvýšený zájem diváků byl vidět v Troji o víkendu. Na sobotní Hradilkovo finále dorazily stovky fanoušků, v neděli zase před loděnicí stála dlouhá fronta zájemců o podpis mladého kajakáře. (více čtěte ZDE)
"Chtělo by to nový kanál. Ale kdy bude?"
Vodáky spolu s nedostatkem peněz trápí i absence moderního kanálu, vždyť ten trojský je z roku 1980. I když se organizátoři hodně snaží, aby závody byly na vysoké úrovni, některé věci jim areál prostě nedovolí.
"Chtělo by to nový kanál. Dělá se to tu špatně. Vše se musí postavit na jednu akci, kompletně natahat kabely a to trvá. Když jezdíme na Světové poháry jinam, je to sranda, zapojí kabely a za dvě hodiny se může jet," popisuje kanoista Ježek.
V současné době už jsou na papíře návrhy, jak by areál po rekonstrukci mohl vypadat. Park vodních sportů Praha by zahrnoval kromě nové slalomové dráhy i okolní vyžití. "Areál je v povodňovém území, které se jinak nedá moc využít. Dalo by se to udělat, odpočinkovou část Prahy by nový areál hezky doplnil," věří Ježek.
Záměr je teď zařazen na ministerstvu školství jako podporovaná sportovní stavba a zpracovává se dokumentace pro územní povolení. O rekonstrukci areálu už se uvažovalo v souvislosti s možnou kandidaturou Prahy na pořádání olympijských her.
To je zatím hudba hodně vzdálené budoucnosti, ale za rok Praha hostí mistrovství světa ve vodním slalomu. Podle všeho ještě na starém kanále v Troji. "Umím si tu představit úplně nový areál, ale kdy by to mohlo být? To se plánuje asi stejně těžko jako olympiáda v Riu," tvrdí s nadsázkou Ježek.
