Inovativní ani lehce kontroverzní nápady nebyly Martinu Geržovi nikdy cizí. Do finále extraligy za posledních osm let dovedl některý ze svých týmů už potřetí a hlavně na mužské finále Brno – Liberec se bude vzpomínat: v hokejové hale na něm padl rekord v návštěvnosti 5 556 diváků a volejbalistům pak tleskali i fotbaloví fanoušci při jejich nástupu na trávník během duelu Zbrojovky proti Spartě.
„Spolupráce s Kometou a Zbrojovkou tehdy byla neuvěřitelná,“ ohlíží se Gerža.
Pohrával jste si i v případě ženského finále s myšlenkou, že ho uspořádáte v aréně hokejové Komety?
(usmívá se) Pohrával, ale hned jsem ji zavrhli.
Proč?
Protože si myslím, že ženské finále nemá tak velký potenciál jako mužské, a že tehdejší akce se opakovat nedá.
Kvůli tomu, kolik vás stála práce a nervů, aby dopadla dobře?
Ne, kvůli tomu určitě ne. Podstatné je, že kdežto tehdy v Brně už žádný oddíl svoji soutěž v míčových sportech nehrál a pozornost se mohla koncentrovat na nás, letos se toho ještě dost hraje. Navíc bych Šelmy připravil o domácí prostředí, což bych nechtěl. V Kounicově ulici, kde jsou doma, prohrály v této sezoně jen v 1. kole v pěti setech s Prostějovem a pak už ne. Výhoda domácího prostředí může být ve finále klíčová.
Zaplněná brněnská hala sleduje souboj domácích volejbalistů s Libercem.
U mužů snad nebyla?
U nich šlo o to, že jsme do finále šli jako jasný outsider. Mohli jsme jenom získat. Šelmy proti Liberci to mají minimálně padesát na padesát. Tentokrát jde víc o sport a naší sezoně by titul už slušel. Loni jsme to ve finále zkusili, letos bychom to celé chtěli dorazit.
Prý jste však i loni navrhoval, že byste finále, do něhož jste se dostali proti KP Brno, odehráli celé v hale Komety.
My jsme se o tom s Richardem Wiesnerem z Králova Pole bavili a pak to nedopadlo. Takže ano, řešili jsme to, a pak to z nějakého důvodu nedopadlo.
Máte zkušenosti s cestou do finále extraligy jak s brněnskými muži, tak s jejich ženskými kolegyněmi. Co je těžší?
Je to jiná disciplína. Souvisí to samozřejmě s velikostí rozpočtu, který na muže potřebujete v českých podmínkách výrazně vyšší. Když se podívám za dveře naší volejbalové haly a rozhlédnu se po Brně, tak se obávám, že si bude muset zvyknout, že finále se zde budou hrát jenom v ženských sportech.
„O level lepší Šelmy“ baví sebe i fanoušky, do třetice si myslí na titul |
Protože v těch mužských je to náročnější?
Hlavně je to dražší, v tom tkví ta náročnost. Věřím si, že když budeme mít na muže srovnatelný rozpočet, jaký má elitní čtyřka, tak se k ní bez problémů přiblížíme. To se nám ale v Brně nedaří. Proč, do toho se já pouštět určitě nebudu. (usmívá se) Kdo chce vidět, ten vidí, že v mužských soutěžích se nám v Brně v kolektivních sportech přední příčky obsazovat nedaří.
Zklamalo vás, že jste mužský volejbal nedokázal etablovat v české špičce a v evropských pohárech, jak jste pro něj po stříbru v roce 2016 plánoval?
Ano a velmi, je to věc velikosti a stability rozpočtu, a v tom jsem selhal. Nedokázal jsem zajistit dostatečný rozpočet na to, aby bylo dlouhodobě udržitelné hrát mezi první čtyřkou.
Kolik procent mužského rozpočtu ve vašem klubu tvoří celý rozpočet pro ženy?
Do toho bych se nechtěl pouštět. Díky tomu, že jde o sdílený klub, v jehož rámci pracujeme s muži Volejbalu Brno a ženskými Šelmami, nás to zase tak strašidelné peníze nestojí.
Michal Hrazdira (vlevo) řídí brněnské volejbalisty na palubovce jako kapitán, manažer Martin Gerža šéfuje klubu jako funkcionář. Takhle se spolu radovali po postupu do finále.
Což je mimochodem další vaše hodně neortodoxní myšlenka, aby mužský a ženský tým fungoval tzv. pod jednou střechou.
No, to asi ano. (usměje se)
V čem spatřujete největší výhodu?
Můžete si dovolit zaplatit odborníka, který pak může pracovat jak pro muže, tak pro ženy. Oba tyto subjekty jsou papírově striktně oddělené, mají oddělené hospodaření. Vy takového experta díky tomuto systému dokážete v součtu lépe zaplatit, díky čemuž vám neuteče. Tomu říkám přidružené efekty.
Platí v ženských sportech víc než u mužů, že kdo na začátku nejvíc investuje, ten na konci nejvíc sklidí?
To platí v každém sportu, že na prvním místě je budget a na druhém místě to, jak s ním dokážete pracovat. Ve velké míře úspěšnost kopíruje velikost rozpočtu, dokonce si myslím, že to víc platí u chlapů. U žen jde o to, že když použijete know how, jak družstvo složit, můžete s ním být úspěšný i za méně peněz, jako se to podařilo kouči Mirkovi Čadovi za relativně málo peněz předloni s Prostějovem. Tehdy si to pod Čadovýma rukama sedlo a nebylo to jen o penězích.
Brno je náročné, i za rok bude chtít finále, ví manažer volejbalistů |
I vy máte svoje know how?
Pokud můžu odhadnout, tak je rozpočet Šelem výrazně nižší než rozpočty jejich konkurence na špičce extraligy. Nás odlišuje parta hráček, která má chuť si na sklonku kariéry zahrát o titul. Je to víc o holkách než o nás ve vedení. Ony si utváří týmového ducha a to, co se děje okolo Šelem. Tím se nejvíc lišíme. To hráček se já jako manažer ptám, koho na příští sezonu do sestavy doplníme.
Když zůstaneme ještě u financí, můžete si dovolit i výrazné opory Šelem platit méně, protože jde většinou o pracující ženy, takže pro ně volejbal není jediným příjmem?
Ano, to jednoznačně. Řekl bych, že neplatíme špatně, ale nepřeplácíme je. Důležité je, aby byly obě strany spokojené.
Zvenku to může vypadat i tak, že jste Šelmy dva roky po mužském finále založil proto, abyste se k extraligovému titulu dostal jinak, když po něm muži sahali marně. Souhlasíte?
Šlo především o zaplnění „díry na trhu“ a využití situace, kdy se v daný moment některé kvalitní hráčky rozhodovaly o konci kariéry a některé jiné se vracely ze zahraničí. Většinou se mezi sebou z Brna znaly a všechno to do sebe zapadalo. Že bych už tehdy kalkulovali s jejich mistrovským titulem, to nás v té době nenapadlo. Uvažovali jsme o tom, že by se Šelmy pohybovaly v horních patrech extraligy. Měli jsme různé myšlenky jako spolupráci s dětským Klokánkem, s organizacemi pro seniory, s pomocí hráčkám začlenit se po kariéře do civilního života. Ligový titul mezi ty prvotní mety nepatřil. Základním mottem Šelem je „pomáháme pomáhat“ a jeho naplnění nám dělá radost.
Smečařka Simona Janečková na snímku z kalendáře, který brněnské volejbalové šelmy nafotily na podporu brněnského Klokánku.
Skládáte kádr pořád z pracujících matek?
Kdyby tomu tak nebylo, vytratila by se tím myšlenka Šelem, se kterou byly založeny, a celé by to přestalo dávat smysl. Myslím si, že pak by už Šelmy nemusely existovat. Sice máme dívčí mládežnickou základnu, ale ne takovou, aby vychovávala hráčky pro ženskou extraligu. Může se stát, že nám „dojdou“ zkušené hráčky po mateřských dovolených, jimž Šelmy umožňují kloubit sport na vysoké úrovni a mateřstvím, a to pak bude konec.
V posledních dvou sezonách už ale angažujete i „běžné“ posily. Aby mohla špičková hráčka za Šelmy nastupovat, nemusí mít doma děti.
My jsme hráčky odjinud angažovali vždycky, abychom doplnili soupisku. Dřív to byly extraligové volejbalistky. Teď se snažíme angažovat „rozdílové hráčky“ takové, aby nám pomohly k výsledku.
Finálová série1. zápas: |
Před rokem byl extraligový titul pro vaše přemožitelky z KP Brno symbolickým bodem zlomu, jeho opory odešly za lepším. Jak by to bylo u vás, pokud by Šelmy na titul dosáhly?
Myslím si, že by to dopadlo taky odchody, akorát ne za lepším do zahraničí, ale na mateřskou. (usmívá se) Opravdu očekávám, že u nás dojde k přirozené obměně kádru, a že české hráčky, jak jsou v sestavě dnes, se spolu už na podzim nesejdou. Naplní si ambice a najdou si pro sebe jiné motivace než hrát volejbal.
Pokud si dobře pamatuji, jednou jste uvnitř klubu zlaté medaile Šelmám již uděloval.
To bylo v prvním roce covidu. Došlo k tomu, že jsme vyhráli základní část extraligy, pak soutěže skončily a bohužel volejbalové řády na to nebyly nachystané. Vyhráli jsme tedy základní část, za kterou se ale medaile oficiálně neudělovaly, ani se neuděloval titul. My jsme si tedy řekli, že si medaile dáme sami. Někde jsme je sehnali, už nevím kde, a hráčky jsme dekorovali.
Odhadnete už teď, zda byste Šelmy přihlásil do Ligy mistryň, což jste tehdy odmítal?
Určitě bych je nepřihlásil.
Hráčky by vám to nevyčetly?
Naopak. Věřím tomu, že kdybych je chtěl do Ligy mistryň hnát, tak by mi taky mohly říct, ať si ji hraju sám. (směje se) Pro dámy s dětmi není taková legrace cestovat po Evropě a ani pro klub to nedává smysl, v tom jsem realista. Člověk by se měl umět podívat na svoje skutečné možnosti, a říct si, na co má. Pro Ligu mistryň je potřeba mít vyrovnaný a široký kádr, k čemuž my máme s naší silnou základní šestkou dost daleko. Museli bychom k ní poskládat ještě jednu kvalitní šestku, v konečném důsledku by to obnášelo nesmyslné náklady a to je pro nás sci-fi.
