Ani on sám tomu dlouho nemohl uvěřit. Proběhl cílem a ještě dlouhé minuty jen kroutil hlavou. My jsme vážně vyhráli?
„Nemám slov,“ soukal ze sebe poté. „Bude mi to docházet týdny, je to prostě pohádka.“
Pohádka. Senzace. Sen. Podobná slova volili i dostihoví experti a britská média.
Na Waleyho-Cohena se sedmiletým hnědákem Noblem Yeatsem vypsaly sázkové kanceláře kurz 50:1, byl outsider, nikdo by si na něj příliš nevsadil.
Dostihová pohádka. Amatér na závěr kariéry vyhrál Velkou národní v Liverpoolu |
„Ani já na sebe ne,“ přiznal brzy čtyřicetiletý žokej.
Jasně, jako každý sportovec chtěl uspět, jenže v jeho případě spíš platilo, že si chtěl dostih užít. Už s předstihem totiž hlásil, že je pro něj posledním v jeho amatérské kariéře.
„Přijeli jsme sem a říkali si: Vyšlo slunce, je hezky, půjdu a ten závod si užiju. Nebudu mít žádné instrukce, žádná očekávání. Jen chci, aby mě to bavilo.“
Skutečně, bavilo ho to. A moc.
Žokej Sam Waley-Cohen se raduje v sedle hnědáka Noble Yeats z vítězství liverpoolské Velké národní.
Ze začátku sice spolu s Noblem Yeatsem ztráceli, postupně se ale propracovávali kupředu a v polovině dostihu se pohybovali zhruba uprostřed pole. Tím však jejich posun neskončil a když vbíhali na cílovou rovinku, zjistili: Vždyť my útočíme na vítězství.
O něj zabojovali proti Any Second Now. Ten sice zpočátku vedl, jenže Waley-Cohen pobídl svého hnědáka a po vnitřku dráhy pádili vpřed. A oslavy mohly pomalu zažít.
„Obrovská gratulace,“ přáli mu William a Kate, vévoda a vévodkyně z Cambridge, kteří jsou jeho přátelé. A novináři se ho už ptali: Tak kdy ten váš příběh zfilmují?
„To nevím, ale vím, že by mě měl hrát Dominic West, jsme si dost podobní,“ rozesmál se Waley-Cohen.
Triumf pro zesnulého bratra
Za vítězství pochopitelně děkoval svému koni. „Běžel pro mě,“ poplácal sedmiletého hnědáka, který se stal nejmladším vítězem od roku 1940.
Neopomenul ani otce a majitele Noblea Yeatse Roberta a speciální pozdrav poslal do nebe zesnulému bratrovi Thomasovi, jenž v roce 2004 ve dvaceti letech zemřel na rakovinu kostí.
„Pochopitelně na něj pořád myslím. Mám vyryté jeho iniciály na sedle, což mi dodává pocit, že je tu stále se mnou,“ povídal Waley-Cohen.
Právě společně s ním a dalšími dvěma sourozenci malý Sam objevoval lásku k dostihům. A obzvlášť k Velké národní.
„Každý rok jsme sem chodili. Pamatuju si, že tady byl takový stánek se zmrzlinou, kde jste ji mohli zadarmo ochutnávat. Byli jsme tam po každém závodě,“ usmál se.
 |
Dostihy se pro něj postupně stávaly víc než jen zmrzlinou. Pod vedením otce, chovatele a trenéra koní, začal jezdit, zlepšovat se a slavil i velké výhry. Nikdy se ale nestal profesionálem.
Vedle lásky k dostihům objevil i talent v podnikání. Založil dentální společnost Portman Dental Care, která má v současnosti přes 200 ordinací v pěti zemích a počítá přes 700 tisíc stálých pacientů.
I proto se nyní rozhodl se závoděním skončit. Už to zkrátka nestíhal a byznys dostal přednost.
„Vždycky jsem jezdil pro lásku z tohoto sportu, už jsem ale cítil, že toho je na mě občas moc. Rodina, práce… Je toho hodně. Už byl čas si říct dost,“ povídal.
Na tom nechce nic měnit ani po sobotním vítězství. „Myslet si, že bych to dokázal znovu, by bylo bláhové,“ líčí. „Už jsem se rozhodl. Vysněnou jízdu jsem si prožil, a tou se i rozloučím.“
A bylo to velkolepé loučení.
