Šachový virtuos Kasparov dal sbohem kariéře

  • 1
Praha - Stylově se rozloučil nejlepší šachista světa Garry Kasparov se soutěžními partiemi. Jednačtyřicetiletý ruský hráč, jehož jméno zná i naprostý šachový analfabet, oznámil konec své profesionální dráhy po čtvrtečním vítězství na turnaji ve španělském Linaresu.

První hráč světového žebříčku Kasparov se stal během své kariéry symbolem královské hry. Od počátku 80. let, kdy vtrhl na světovou scénu, se až dodnes držel mezi absolutní špičkou. Svou nápaditou a úchvatnou hrou vyznavač útočného, ba přímo dravého stylu s množstvím obětí a rafinovaných léček ohromil všechny znalce a přilákal ke hře spoustu nových příznivců.

V podání Kasparova vynikla krása šachu. Nenapodobitelné kombinační schopnosti plnily svůj účel a hráči, označovanému mnohými za nejlepšího šachistu všech dob, vynesly řadu cen. V letech 1985-93 byl Kasparov oficiálním mistrem světa organizace
FIDE, mezi lety 1993-99 pak kraloval konkurenčnímu mistrovství PCA, které založil po bouřlivém rozchodu s šachovou federací.

Do šachových análů se Kasparov významně zapsal také překonáním bájné hranice 2700 ELO bodů (mezinárodní šachová klasifikace), když zlomil rekord "nedostižného" Američana Bobbyho Fischera ze 70. let.

Garry Kasparov, vlastním jménem Harry Weinstein, se narodil 13. dubna 1963 v Baku. Jeho otec byl německý Žid a matka Arménka. Krátce po otcově smrti v roce 1975 pak ázerbájdžánský rodák přijal matčino jméno.

Ke stolku s 64 černobílými poli začal Kasparov usedat a hrát v pěti letech. Za dva roky už řešil složitější partie. Obrovský talent neunikl pozornosti slavného Michaila Botvinnika, dlouholetého mistra světa, jenž ho zařadil do své skupiny. "Už
jako desetiletý ve mně zanechal hluboký dojem. Fascinovalo mě, jak bleskově nacházel nečekané varianty," vzpomínal Botvinnik.

Kasparovův nástup mezi šachovou smetánku byl raketový. Na turnaji v Minsku v roce 1978 poprvé zdolal velmistra a rok nato sám splnil velmistrovskou normu. V šestnácti letech (1979) zvítězil v turnaji velmistrů v Banja Luce. V roce 1980 se hráč,
který už jako dvanáctiletý vyhrál juniorský šampionát SSSR, radoval v této kategorii i ze světového prvenství.

Pohádkovou kariéru Kasparov vyšperkoval 9. listopadu 1985, kdy se sesadil z trůnu Anatolije Karpova a stal mistrem světa, ve dvaadvaceti letech nejmladším v historii. Se svým hlavním sokem, jehož neměl nikterak v lásce, se utkal o titul ještě třikrát a pokaždé postavení světové jedničky uhájil.

Zápasy Garryho Kasparova o titul mistra světa:

1984-85: Anatolij Karpov - 3:5 při 40 remízách, zápas nedohrán (Karpov)
1985: Anatolij Karpov - 5:3 při 16 remízách (Kasparov)
1986: Anatolij Karpov - 5:4 při 15 remízách (Kasparov)
1987: Anatolij Karpov - 4:4 při 16 remízách (Kasparov)
1990: Anatolij Karpov - 4:3 při 17 remízách (Kasparov)
1993: Nigel Short - 6:1 při 13 remízách (Kasparov)
1995: Višvánathán Ánand - 4:1 při 13 remízách (Kasparov)
2000: Vladimir Kramnik - 0:2 při 13 remízách (Kramnik)

Už v sérii s Karpovem začalo uzrávat pozdější Kasparovovo nepřátelství se světovou federací. Jeho rozkol s FIDE pak naplno propukl roku 1993, kdy se spolu s vítězem vyzyvatelského souboje, Angličanem Nigelem Shortem, odmítl FIDE podřídit a chtěl sehrát zápas o titul ve vlastní režii. Ta mu následně titul odebrala.

Kasparov ale tento čin nikdy neuznal a se Shortem se střetl o titul Profesionální hráčské asociace (PCA), kterou založili. V roce 1995 postavení nejlepšího šachisty světa obhájil v duelu s Višvánathánem Ánandem z Indie, za dalších pět let ale prožíval zřejmě nejkrutější okamžiky kariéry. V souboji s krajanem Vladimirem Kramnikem světový primát ztratil.

Kasparov udělal maximum pro popularizaci královské hry. Řídil se heslem "pro propagaci šachu udělám cokoliv" a běžnou součástí jeho života se staly jak exhibiční utkání se supervýkonnými počítači, tak zápasy, při kterých využil nového fenoménu, internetu. Prostřednictvím celosvětové počítačové sítě svedl souboj s jedenácti předními šachisty světa, nejlepší šachistkou Judit Polgárovou nebo čtyřměsíční partii proti šachovým nadšencům z celého světa. Několikrát hrál i v Praze.

Vedle šachových úspěchů proslul odcházející šampion, otec dvou dětí a milovník klasické hudby, i politickou angažovaností. Od roku 1990, kdy odešel z komunistické strany, stojí na straně demokratů. Loňské prezidentské volby v Rusku například označil za frašku a vyzval voliče k jejich bojkotu.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž

Témata: Šachy