Martina Sáblíková (uprostřed) ovládla v Calgary závod SP na 3 000 metrů, vlevo je druhá Irene Schoutenová, vpravo pak třetí Natalija Voroninová. | foto: AP

Dneska bych klidně jezdila i v kraťasech, říkala u ledu vítězná Sáblíková

  • 4
Už 37 individuálních pohárových vítězství má od pátečního večera na svém kontě. „To je pěkné,“ pousměje se Martina Sáblíková. V historických tabulkách se tak osamostatnila na pátém místě. Závod na 3000 metrů na oválu v Calgary, zahajovací klání nového ročníku Světového poháru, ji uklidnil. I po obtížném cyklistickém létu dokáže na ledu vládnout.

Jak vás trojka bolela tentokrát? Trenér Novák - a nejen on - hovořil o nepříliš kvalitním, náročném ledu.
Ten led byl vážně hodně rozpačitý. Pro všechny holky, co to zkusily rozjet rychle, byla poslední kola vážně těžká a bolavá. Led byl totiž úplně jiný než v předchozích dnech. Při tréninku jsme měli v hale docela zimu, zato dneska jsem si říkala, že bych jezdila klidně i v kraťasech, takové vedro na té dráze bylo. Možná to úplně neodhadli s vytápěním a s tím, jak halu zadýchají diváci.

Takže i vy jste toho měla na konci plné zuby?
Jo, musím říct, že to pořádně bolelo. V hale byl fakt hodně suchý vzduch. I po závodě se mi strašně špatně dýchalo.

V zatáčce posledního kola jste navíc málem upadla. Hodně vám v tu chvíli zatrnulo?
Dost. Bála jsem se, abych nespadla, protože jsem si docela dost kopla do brusle. I proto jsem jela poslední kolo za 32,2, tak pomalu bych ho normálně jet neměla. Jsem ráda, že jsem to ustála. Čas 3:57 není špatný.

Vítězství vás teď nabije i uklidní, ne?
Z toho mám samozřejmě hroznou radost. Vždycky, když přes léto děláme kolo, mám strach, aby mi to potom na ledu jelo. Takže už když jsem projela cílem a průběžně vedla, radovala jsem se. Věděla jsem, že po nás už startuje jen jeden pár, a tím pádem budu na bedně - což jsem si moc přála. Že to nakonec dopadlo i na vítězství, je pecka. Vždyť já jsem na ledu teprve čtyři týdny.

Martina Sáblíková na trati na 3 000 metrů v Calgary

Trenér Novák před startem opakovaně hovořil také o útoku na světový rekord Kanaďanky Klassenové (3:53,34). Nakolik vážně jste o něm přemýšlela i vy?
Já to chtěla zkusit, protože co se týče tréninků, jezdila jsem tu kola tak dobře, jak jsem je snad ještě nikdy nejezdila. Myslím, že jsem je jezdila i líp než před trojkou v Calgary v minulé sezoně, kdy jsem tu pak zajela český rekord 3:55,10. Jenže ten led dneska prostě nebyl ideální.

Měli jste v rekordním plánu objet první kolo za 29,7, ale bylo za 30,1. Když to na vás kouč zakřičel, co jste si pomyslela?
Že to na ten svěťák nepůjde. Zároveň jsem si řekla: Pořád by to mohlo vyjít na český rekord, což by bylo taky super. Druhé kolo jsem měla za 30,2 a další za 30,6, to bylo pořád ještě dobré na čas 3:55. Ale pak už to ani na ten český rekord nešlo.

Takže jste se raději soustředila jen na boj o vítězství?
Pak už jo. Jakmile mi Petr zakřičel, že další kolo je za 31,2, nabádala jsem se: Hlavně dojeď do cíle tak, abys měla za sebou ty, co už mají trojku odjetou.

Mezi soupeřkami nebyla Ireen Wüstová. Bylo to pro vás zvláštní a nezvyklé? Vždy jste se především s ní zkraje sezony porovnávala a najednou tu nebyla.
Jo, je to docela nezvyklé, na tréninku jsme pokaždé po sobě pokukovaly. Proběhla holandská kvalifikace, ze které Ireen nepostoupila. Ale je vždycky jasné, že kdo se z Holanďanek kvalifikuje, bude nebezpečný. Proto jsem to nebrala tak, že tady Ireen kdovíjak chybí. Konkurence mezi Holanďankami je tak obrovská, že každá jejich reprezentantka jezdí výborně.

Mohla by se právě druhá Schoutenová stát ženou, která vám bude v sezoně nejvíc šlapat na paty?
Dnes jela výborně i Ruska Voroninová, ty mladé holky se budou v popředí objevovat čím dál častěji. Ovšem Schoutenová bude hodně nebezpečná i z pohledu celkového pořadí poháru na dlouhých tratích, protože ona jezdí výborně také pětku. Příští týden v Salt Lake City pojedeme pětku v rozjížďce proti sobě, to bude hodně zajímavé.

Ještě před tím vás však v Calgary čeká pořádná nálož čtyř dalších startů: na 1 000 a 1 500 metrů, v hromadném závodě a v týmové soutěži.
S Petrem jsme se bavili, jestli mám v sobotu jet taky kilák, a on mi řekl, ať to zkusím. Beru to všechno tréninkově, tenhle víkend mám už splněno a nad těmi dalšími starty tady tolik nepřemýšlím. Ptali se mě po trojce, jestli chci i na patnáctistovce útočit na bednu, tak jsem jim to přesně takhle řekla: Hele, já mám splněno a teď už myslím na pětku v Salt Lake City. To ostatní je trénink, tak to budu brát.

Slyšel jsem, že kouč Novák vás chtěl dokonce přihlásit i na 500 metrů. To už by byl pro vás v Calgary během tří dnů šestiboj.
Já tu pětistovku chtěla jet taky, protože pokud se na této rychlé dráze v Calgary jede pětistovka, tak je vždycky velká šance překonat si tu osobák. Nakonec mě ale Petr odhlásil. Nevím, jak by to s tím útokem na osobák vypadalo, ten led sice není extrémně špatný, ale opravdu ho tu umí udělat rychlejší a lepší. Což bylo poznat i při mužské pětistovce, když chlapi padali jak hrušky.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž