I svým rychlým tempem a počáteční přetahovanou se Sanderem Eitremem přispěl Jílek k tomu, že Nor jako první muž všech dob pokořil na trati 5000 metrů metu šesti minut.
Za cílem třiadvacetiletý Eitrem ohromeně hleděl na časomíru, ukazující mu famózní čas 5:58,52, nevěřícně se chytal za hlavu, vyhazoval brýle do vzduchu a rukama naznačoval, že letěl jako letadlo. Jeho kouč nadšeně bušil do hrazení.
A Jílek? Ve tváří měl tradiční nepříliš čitelný výraz a pochopitelně také velké vyčerpání.
Jeho série z posledních tří Světových pohárů je každopádně skvostná.
Rychlobruslení na ZOH 2026: program, kdy ještě jede Jílek |
Závod na 10 000 metrů v Heerenveenu - vítězství, o 3,74 sekundy před Italem Ghiottem.
Závod na 5000 metrů v Hamaru - vítězství, o 4,71 sekundy před Francouzem Loubineaudem.
A nyní pohárové finále na 5000 metrů v Inzellu - druhé místo se ztrátou 3,46 sekundy za Eitremem.
Cílem závěrečné rozjížďky projel český rychlobruslař za 6:01,98. Což je famózní čas. Obzvlášť na dráze, která není vysokohorská. Ale v onen podivuhodný večer to byl druhý čas. S náskokem 1,46 sekundy na třetího Timothyho Loubineauda.
Právě výhra nad Francouzem přitom rozhodla, že Jílek při své první kompletní sezoně ve Světovém poháru dospělých hned pozdvihl pohár pro celkového šampiona dlouhých tratí.
Další položka, co si mohu odškrtnout
Je mu teprve devatenáct let, přesto je už jedním z nejlepších rychlobruslařů světa. A nyní oficiálně mezi vytrvalci i tím bodově nejlepším ve Světovém poháru.
„Je to další položka, kterou si můžu odškrtnout. Další věc, která se dá vyhrát, a já ji vyhrál. Z toho mám rozhodně radost,“ potvrdil.
Matematika soutěže mu před sobotním startem dávala najevo, že musí skončit v závodě lépe než Loubineaud, který jej v cestě za celkovým triumfem nejvíce ohrožoval. Eitrem totiž ztrácel už příliš mnoho bodů.
„Loubineaud byl v celkovém pořadí hned za mnou a kdyby mě tu porazil, tak by svěťák vyhrál. Takže jsem jel na to, abych Timothyho porazil já,“ tvrdil Jílek. Do karet mu hrálo nalosování, které ho poslalo až do poslední rozjížďky s Eitremem, takže v té době přesně věděl, jaký výkon bude na Francouzův čas stačit.
„Sander to rozjel hodně rychle a už po půlce závodu jsem věděl, že jestli nezpomalí, bude to světový rekord pod šest minut,“ popisoval Jílek.
Snažil se držet Nora, co mu síly stačily. „Ale po prostřídání mi vždycky trošku poodjel. Bylo jasné, že má hodně sil a že jen tak nezvadne,“ vycítil.
Eitrem svým rekordem Jílkovu prognózu potvrdil.
Zároveň však i českého rychlobruslaře vytáhl k osobnímu a národnímu rekordu a druhému místu.
„Věděl jsem, že formu mám,“ říkal Jílek. „Teď přišlo spíš takové setkání s realitou, že jsou tu lidé, kteří také dokážou zajet závody hodně rychle. Ale do Milána zbývají ještě dva týdny. Ještě se může hodně změnit.“
Milánské hry jsou bezesporu tou hlavní hnací silou v jeho sezoně.
„Úspěchy ve Světovém poháru jsou jen takový vedlejší produkt, který vzešel z přípravy na olympiádu. Mám z nich radost, ale nebyly mým hlavním cílem.“
Nor před Vánoci razantně změnil techniku
Že Jílek bývá málomluvný, jsme si už zvykli. Po závodě nicméně i o čtyři roky starší Eitrem norské televizní společnosti NRK o svém výkonu tvrdil: „Nemám slov.“
Dosavadní světový rekord Loubineauda, dosažený v listopadu na vysokohorském oválu v Salt Lake City, stlačil v Inzellu o neuvěřitelných 1,72 sekundy.
Později se Nor přece jen rozpovídal a vykládal, jak tajemství jeho úspěchu spočívá také ve změně techniky, protože začal jezdit zatáčky s oběma rukama za zády, k čemuž byli on i další norské hvězdy v minulosti skeptičtí.
„Dříve jsem v zatáčkách bruslil s jednou volnou rukou, ale stále jsem byl trochu pozadu za těmi nejlepšími,“ podotkl. „Tak jsem se ptal sám sebe: Co dělají ti ostatní jinak? A musel jsem si přiznat, že většina lidí jede s rukama za zády.“
Před Vánoci tudíž začal tento styl v tréninku praktikovat i on. „Ze začátku jsem měl pocit, že nepojedu tak dobře jako s jednou volnou rukou, ale dal jsem tomu trochu času. A skutečně, je to aerodynamičtější a jsem rychlejší.“
Sobotní čas je důsledkem této změny.
„Už není cesty zpět, šestiminutová hranice padla,“ smál se.
Jeho týmový kolega Peder Kongshaug připomínal: „Je skvělé, že si na novou techniku zvykl právě před olympiádou. Nabral díky tomu spoustu sebevědomí. Třásl jsem se vzrušením při pohledu na Sanderovu jízdu. Světový rekord a skutečnost, že se jako první dostal pod šest minut, pro něj znamená skoro tolik jako olympijské zlato.“
Také norská legenda Johan Olav Koss, majitel čtyř zlatých olympijských medailí z 90. let, Eitrema velebil: „Bylo to naprosto gigantické. Teď bude i velkým favoritem olympiády.“
Co na to Jílek? Určitě se nevzdá bez boje.
„Nebylo zrovna v plánu jet dnes až tak rychle,“ usmál se Eitrem. „Snažím se na sebe nevyvíjet větší tlak. Ale s tím tlakem, co teď asi přijde, se prostě budu muset naučit žít.“




























