Ani do první světové dvacítky dosud žádný český muž nepronikl.
Zatímco Martina Sáblíková drží české rychlobruslení v popředí už osmnáct let, její mužští kolegové se zatím dostali nejlépe do první poloviny třetí desítky.
Erik Bouwman na patnáctistovce v roce 2000 dojel třiadvacátý. O příčku hůř skončil na šampionátu ve víceboji v roce 2018 Sebastian Druszkiewicz. A jak jména napovídají, v obou případech šlo o zahraniční akvizice, kterými se snažil český svaz výsledkové prázdno zaplnit.
V kontrastu s ním byla právě uzavřená sezona pro české rychlobruslení snová.
Bronzový úspěch pro Česko. Jílek vybojoval historickou rychlobruslařskou medaili |
Z devíti startů ve Světovém poháru skončil Jílek dvakrát na stupních vítězů, v dalších dvou případech se umístil v nejlepší desítce a dvakrát vyhrál závod divize B.
V pouhých osmnácti letech, během své první zimy mezi dospělými a necelé dva roky poté, co přešel na led z inline bruslí.
A u přepisování maxim ze Světových pohárů se nezastavil. Když odjížděl na světový šampionát v norském Hamaru, možná trochu drze, ale zcela realisticky hlásil: Chci získat medaili.
Ani právě prodělaná nemoc ho v ambicích nepřibrzdila.
Na pěti kilometrech skončil pátý a bilancoval: „Nebyla to úplně špatná jízda, ale ani nebyla jednou z mých nejlepších. Musím brát ohled na to, že jsem byl před šampionátem nemocný.“
V sobotním závodě s hromadným startem dojel desátý a ke spokojenosti měl daleko. Ke splnění medailových ambic mu zbýval už jen poslední závod: deset tisíc metrů – královská disciplína.
Rychlobruslař Metoděj Jílek v závodě na 10 000 metrů na mistrovství světa v Hamaru.
Už před startem ho potěšil los. Vyhnul se Kanaďanu Bloemenovi, který ho na pětce roztrpčil zcela pasivní strategií. Naopak, utvořil dvojici s Davidem Ghiottem, italským světovým rekordmanem a obhájcem zlata.
„Z losu jsem byl nadšený. Přál jsem si Ghiotta celou sezonu. Na tuhle trať byl to pro mě nejlepší partner, jakého jsem mohl mít,“ vykládal Jílek spokojeně.
Hned po startu se za Itala zavěsil, když to bylo možné, snažil se s ním na rovinkách střídat, a co nejdéle vydržet v jeho háku. „Chtěl jsem s ním jet co nejdéle, což se docela podařilo. Za to jsem rád.“
Kdyby závod měřil 22 a ne 25 kol, možná by mohl Jílek slavit stříbro.
Jenže poslední dvě kola už byla pro jeho tělo příliš. „Myslím, že mi ten závěr trochu sebrala nemoc. V nich už jsem věděl, že na druhé místo se nedostanu. Z toho jsem byl trochu zklamaný, ale pořád jsem se snažil a myslím, že úplný konec jsem zvládl dobře,“ hodnotil.
Sklouzl sice ze stříbrné příčky, na třetím místě měl ale s výkonem 12:51,539 stále přes pět sekund náskoku na ostatní soupeře a na ledě zbývali poslední dva závodníci.
„Hned po dojetí jsem věděl, že to je medailový čas. A také jsem věděl, na co mají soupeři, a že tenhle čas s největší pravděpodobností nepřejedou.“
Metoděj Jílek mává fanouškům po bronzovém závodě na 10 000 metrů na MS. Vedle něj zlatý Davide Ghiotto a stříbrný Vladimir Semirunnij.
Nakonec se ukázal jako zkušený znalec. Poslední pár opravdu ani zdaleka přední příčky neohrozil a Jílkův medailový sen se proměnil ve skutečnost.
„Přijel jsem si pro medaili, a ta byla, takže jsem spokojený,“ líčil. Přesto… Také cítíte v jeho konstatování drobné „ale“?
„Měl jsem ze šampionátu celkově větší očekávání, chtěl jsem zajet trochu lépe,“ přiznal s bronzem na krku.
I když se může zdát na svůj věk příliš ambiciózní, právě takové nastavení je zárukou toho, že i po tak úspěšné sezoně bude Jílek pokračovat v těžké dřině, která ho k nedávným výsledkům dovedla. Nakonec ale i on dokáže uznat, co se mu za poslední měsíce podařilo.
„Určitě to byla úspěšná sezona. Na jejím začátku bych ani neřekl, že něco takového můžu dokázat, takže jsem nadšený. Teď mě čeká odpočinek a za pár týdnů se vrátím do tréninku.“
