„Moc toho většinou nenamluví, vypáčit z něj slovo je složité,“ pousmál se jeho otec Ondřej Jílek. „Ale v sobotu se mi do telefonu docela rozpovídal a vykládal, že se mu jelo vážně dobře. Vždycky už po prvních čtyřech kolech pozná, jaké to ten den bude.“
Otec u jeho prozatím životního závodu chyběl, o víkendu koučoval mladšího potomka, patnáctiletého Filipa, na Světovém poháru juniorů v Collalbu. Moc dobře však ví, co vše starší syn pro současné ohromující úspěchy dělá.
Triumfátor Jílek: Dokázal jsem jít přes bolest. V půli jsem věřil, že vyhraju |
„Jednou mi Metoděj řekl: Nejdůležitější je disciplína. Že i když se ti vůbec nechce, na trénink jdeš,“ vypráví Ondřej Jílek. „Nikdy neměl ani pivo, ani kapku alkoholu, dokonce ani kávu. To jen podtrhuje tu jeho disciplínu. Hodně lidí tvrdí, že má talent. Určitě má, ale zároveň tomu sportu obětoval jako málokdo.“
Silný vnitřní tlak
Letos navíc dokázal vedle rychlobruslení odmaturovat. „Vždycky přijel domů a měl zhruba týden na to, dopsat třeba deset písemek a nechat se vyzkoušet,“ líčí otec.
Nyní už má individuální plán na pražské FTVS, ale vidina milánské olympiády momentálně zákonitě přehlušuje i studium.
Jílek bude na hrách patřit mezi top favority na tratích 5 000 a 10 000 metrů. Česko k němu bude vzhlížet. Rychlobruslařští experti o něm budou mluvit.
Ustojí takový tlak?
„Vnější tlak si příliš nepřipouští,“ soudí otec. „Zato měl vždycky svůj vnitřní tlak, daleko silnější. Třeba když jel poprvé na mistrovství světa juniorů na kolečkových bruslích a skončil třikrát druhý. Tehdy jsem vnímal, jak hrozně moc ho to štve. A další rok vyhrál pět zlatých. Vnější tlak asi dovede zvládat, přesto by bylo ideální držet ho mimo něj.“
Metoděj Jílek mává fanouškům po prvním triumfu ve Světovém poháru.
I proto se Jílek omluvil z prosincového pražského vyhlášení Sportovce roku. „Být v anketě v top 10 vnímá jako velkou poctu, jenže měl už na tu dobu naplánovaný tréninkový kemp. Vyhlášení klidně oželí, aby se mohl perfektně připravit na olympijské hry.“
Vzápětí otec přiznává: „Ještě před třemi lety by mě vážně nenapadlo, že by už na téhle olympiádě mohl startovat.“
Se synem absolvoval celou dlouhou cestu od in-line bruslí na led. Před šesti lety stál u jejího počátku také kolega Pavel Zajpt, který vymyslel, že v rámci přípravy na in-liny začnou v zimě s dětmi bruslit i na ledě.
Trénovali se shorttrekaři v Benátkách nad Jizerou, potom začali bruslit pod hlavičkou Slavie Praha. V roce 2022 si usmysleli, že si jen tak pro legraci poprvé zazávodí na dlouhé ledové dráze v Polsku.
Tichý mladík šokuje svět. Jílek už má jasno, co chce: olympijskou medaili |
„Tam se to Metodějovi začalo líbit. Pořídili jsme mu tedy potřebnou výbavu, začal k rychlobruslení čichat. Zajel si limit na juniorský svěťák, dojel na něm dvacátý – a další rok mezi juniory vyhrával.“
Přesto teprve loni na podzim otec uvěřil, že by se Metoděj na hry do Milána mohl kvalifikovat, když se hned zkraje seziny prosadil na 5. místo i ve Světovém poháru mužů. „Najednou to šlo mnohem rychleji, než jsem si myslel,“ nezastírá.
Přelety radši s respirátorem
Nabízí se otázka: Kam až může Jílkův rázný vzestup pokračovat?
„Je pořád mladý, stále má technicky na čem pracovat a kam se zlepšovat,“ říká otec.
On i Metoděj se učí takříkajíc za pochodu.
„V únoru přijel ze svěťáku v Kanadě, odjel na mistrovství světa juniorů, pak byl týden doma a začal kašlat, načež se tři týdny nemohl zbavit nemoci a jel s ní i na mistrovství světa dospělých. Takže teď jsme raději nakoupili respirátory a všechny přelety absolvuje s nimi.“
Citelně si uvědomovali, že nemoc v období čtyřdílné olympijské kvalifikace by ho mohla připravit o vysněný start pod pěti kruhy.
Ale obávaný scénář nenastal.
Jílek skončil druhý hned v první kvalifikační pětce v Salt Lake City a v Heerenveenu nyní triumfoval.
„Už před rokem jsem si do Milána koupil na bianco šek lístky na všechny jeho závody,“ prozrazuje otec. „Věřil jsem, že se tam dostane.“
