Možná, že kdyby mohl, absolvuje raději ještě jednou celou sezonu Světového poháru, než aby se musel chystat na jiný vrchol, který ho v příštích týdnech čeká: maturitu.
„Kéž bych byl pilný student,“ přiznává s úsměvem na posezonním setkání novinářům. „Když se potřebuju něco naučit, tak se to naučím, ale stojí mě to přemlouvání.“
Pět měsíců, které otřásly ledem. Neřekl bych, že něco takového dokážu, žasl Jílek |
Někdo, komu nedělá problém obkroužit v závodě pětadvacet čtyřistametrových kol, a ještě mnohem víc v tréninku, si na nedostatek vytrvalosti nebo odhodlání stěžovat nemůže. A tak i Jílek přistupuje k vidině hodinám strávených nad maturitními otázkami s klidnou hlavou.
Vždyť za poslední měsíce dokázal zdolat dva juniorské světové rekordy a mezi dospělými porazit většinu hvězd dlouhých tratí, tak proč by si měl dělat starosti se zkouškou z biologie, angličtiny, českého jazyka a společenských věd?
Hlavně, že nemusí maturovat z chemie. „Ta je vážně složitá. Musíte být ve škole, abyste ji chápali, a já tam moc nejsem, tak ji moc nechápu,“ směje se.
Až zvládne i tuto zkoušku z dospělosti, čeká ho příprava na další sezonu. Tentokrát na tu s přívlastkem olympijská.
Metoděj Jílek odpovídá na novinářské dotazy po své první sezoně mezi dospělými.
Přestože cíle pro ni si chce stanovit až podle pocitů na jejím začátku, už nyní je jasné, že pokud se obejde vše bez komplikací, mířit bude úplně nejvýš.
„Zlatou olympijskou medaili chce každý sportovec, v tom nejsem moc originální,“ připouští. Jenže málokterý sportovec může v osmnácti letech stavět své sny na tak reálném základě. A také se málokterý odváží být ohledně svých ambic tak otevřený.
„Já bych ji opravdu chtěl a chtěl bych získat víc než jednu. Nemyslím si, že to je nereálné, ale zatím mě ke splnění čeká dlouhá cesta. Udělám pro to všechno.“
Bronzový úspěch pro Česko. Jílek vybojoval historickou rychlobruslařskou medaili |
Pro inspiraci, jak se dá několik zlatých olympijských medailí vyhrát, nemusí chodit Jílek nijak daleko. Stačí se obrátit na svou reprezentační kolegyni Martinu Sáblíkovou, která ovládla olympijský závod třikrát v kariéře a třeba se jí to ještě jednou podaří.
Sáblíková od začátku sezony neskrývá své nadšení z potenciálu, jaký Jílek projevuje, a ten zase s vděčností hovoří o tom, jak mu úspěšná parťačka ochotně předává zkušenosti a rady.
Jílek se však, co se týče inspirace, nedrží pouze u rychlobruslení. „V posledních letech rád sleduji Tadeje Pogačara. Neřekl bych, že je můj vzor, ale líbí se mi, jak se vyjadřuje a jak závodí. Jeho styl je zábavný, dělá závody hodně zajímavé.“
Přemlouvám vlastní nohy. Jak žije rychlobruslař Jílek, český objev zimy |
V porovnání se slovinským fenoménem, který dominuje cyklistickému pelotonu, má Jílek dokonce náskok. Pogačar v osmnácti vyhrál etapu na Závodě míru juniorů, pořádně vědět ale o sobě dal až o tři roky později, když dojel třetí na španělské Vueltě, a zároveň na ní ovládl tři etapy.
Však si je také vytáhlý mladík očekávání, která se na něj po fantastické premiérové sezoně upnula, vědom. Ovšem alespoň navenek s ním nijak nemávají.
„Vím, že je na mě tlak, ale moc ho neřeším. Soustředím se prostě na to, abych zajel ten nejlepší výsledek,“ říká klidně. „Spíš mi jde o to, dokázat něco sobě než ostatním. S tím bojuju celý život, a na tom se nic nemění.“
