Zrovna se blížila kvalifikace o mistrovství světa, když Neumann v předposledním listopadovém týdnu zkolaboval. Krušnou chvíli ale překonal neuvěřitelně rychle: na začátku tohoto týdne už byl zpátky na lavičce a vedl tým v přátelském dvojzápase s Grónskem. A ve čtvrtek už odpovídal novinářům na tiskové konferenci před evropským šampionátem, který v Bělehradě začíná v úterý.
Jak se po návratu na lavičku cítíte?
Úplně v pohodě ještě nejsem. Ale můžu už být mezi hráči, to je pro mě důležité. Můžu jim aspoň trochu pomoci, i když stoprocentní to ještě zdaleka není.
Co se vlastně na konci listopadu přesně odehrálo?
Šlo o klasickou mozkovou příhodu. Ucpala se mi jedna z tepen do mozku a vznikl infarkt malého mozečku, kolem se vytvořil otok. Týden jsem ležel na ARO, nevědělo se, co se mnou bude. Naštěstí se pak vytvořily kanály, cesty k prokrvení mozku. Od té doby šlo všechno rychle.
Je obdivuhodné, jak rychle jste se zotavil. Jak se vám to povedlo?
Měl jsem štěstí v neštěstí, roli hrálo několik věcí. Hlavně jsem se rychle dostal do nemocnice, pak jsem začal včas rehabilitovat a pracoval jsem na sobě. Je to něco mezi nebem a zemí, že jsem se dokázal tak rychle vrátit.
Sám jste říkal, že úplně v pořádku ještě nejste. Co vám dělá největší potíže?
Pořád nejsem stabilní. To znamená, že nemůžu dělat rychlé změny pohybu, nemůžu rychle hýbat hlavou a nemůžu křičet. Klukům spíš pomáhám psychicky a individuálními radami. Dělá mi problém i orientace v prostoru, pokud mám kolem sebe hodně lidí. Musím na sebe pořád dávat pozor.
Pro trenéra to jsou dost velká omezení. Zvládnete se na lavičce hlídat?
Je to hodně limitující, ale jsem pořád pod dohledem lékařů a všechno dělám na vlastní zodpovědnost. Rozhodl jsem se, že klukům prostě pomůžu.
Nenabádal vás někdo, abyste s návratem nespěchal?
Doktoři z toho radost nemají, ti by mě radši viděli, jak odpočívám v posteli. Není to úplně standardní. Věděl jsem, že kvalifikaci určitě nestihnu, ale v hlavě jsem měl Euro: že se musím dát dohromady a jet tam. Pro to jsem dělal všechno.
Teď musíte řešit nominaci a hlavně zdravotní problémy několika klíčových hráčů. Jak to s nimi vypadá?
Problémy má Jirka Novotný, ten by se měl dát dohromady. Pak Matěj Slováček, který si v prvním zápase s Grónskem natáhl vazy v koleni - taky by snad do pátku měl být v pořádku. Michal Mareš ani v jednom utkání s Grónskem nehrál, má taky potíže s kolenními vazy, u něj je to otázka. Ale je to natolik profesionální hráč, že pokud nebude stoprocentně v pořádku, sám to uzná a nepojede s námi. A poslední je Michal Seidler, který si proti Grónsku natáhl mezižeberní svaly. Šetřili jsme ho ve druhém utkání, doufám, že s námi do Bělehradu pojede.
Chybět bude určitě i Roman Mareš, takže hrozí, že reprezentace bude bez osvědčené bratrské dvojice. Kdo by dva klíčové hráče mohl nahradit?
To by měli všichni. Beru to tak, že na ně se vždycky spoléhalo, že to uhrají, ale věk se nedá zastavit a už to nejsou takoví hráči, že by sami dokázali vyhrát zápas. Už to musí být někdo jiný a hráči si to uvědomují taky. Je to na nich.
Jak vidíte soupeře ve skupině? Itálie obhajuje titul, Ázerbájdžán je hodně nevyzpytatelný...
Bude to strašně těžké. Ázerbájdžánu říkám Brazilbajdžán, mají v týmu šest Brazilců, kteří neslezou z placu. Ale máme je trochu přečtené, takže zhruba vím, co na ně hrát. Kluci se musí na hřišti obětovat, hodně se tlačit do zakončení a hlavně proměňovat šance. To bude alfa a omega všeho.
Je lepší hrát s Ázerbájdžánem na začátku?
Nechci spekulovat. Na předchozích mistrovstvích jsem říkal, že to bude o prvním zápase, pak se stalo to, že Španělé jako jasný favorit nevyhráli a my jsme museli vyhrát obě utkání. Není to jednoduché, napovědět může úvodní zápas Ázerbájdžánu s Itálií. Když Italové vyhrají, bude pro nás Ázerbájdžán klíčový. Ale při jakémkoli jiném výsledku bude všechno jinak.
Ázerbájdžán utrpěl historicky nejvyšší porážku právě s Českem, ale už před víc než dvaceti lety. Nebyl jste tehdy u toho jako hráč?
Byl. Bylo to v kvalifikaci, oni tehdy teprve začínali a hráli tam jen Ázerbájdžánci, takže byli vyloženým outsiderem. Ale futsal se za tu dobu strašně změnil. Kdysi první koš porážel v suchém triku všechny, druhý koš zase ten zbytek pod sebou. Dneska? Všichni začali futsal vnímat, spadá pod fotbalové asociace a už nenajdete lehkého soupeře. Týmy ze čtvrtého koše jsou schopné porazit ty ze druhého a podobně. Každý zápas je těžký, už jen dostat se mezi dvanáct nejlepších v Evropě je obrovský úspěch.
Nemrzí vás, že taky nemůžete využít naturalizované Brazilce?
Já s tím nesouhlasím. Jsem Čech a říkám, že za českou reprezentaci by měli hrát Češi a nikdo jiný. V tomhle jsem patriot. Nikdy neříkej nikdy, ale dokud budu u nároďáku, budou za nás hrát Češi.
