„Chci získat dvacet titulů. Na tomhle mistrovství bych rád začal plnit poslední čtvrtinu svého plánu,“ říká Koukal. „Ale myslím, že to bude nejtěžší čtvrtina.“
Proč myslíte?
Kluci za mnou se zlepšují, i proto bych těch dvacet titulů rád sfoukl co nejdřív, abych měl klid. (usmívá se) Ale to je hrozně daleko, ještě nemám ten šestnáctý, tak by bylo troufalé mluvit o dvacátém.
V čem je vaše konkurence lepší než dřív?
Postupně dorůstá generace těch, co se squashem začali, dřív hráli spíš tenisté přeučení na squashisty, jsou i lepší podmínky k tréninku, víc lidí má zkušenosti ze zahraničí. Je tady konkurence, která se navzájem tlačí dopředu.
A vy stárnete...
Fyzicky jsem v klidu, ale mladší mají větší prostor na zlepšení, což je logické, protože na začátku se zlepšujete rychleji.
Vy se ještě můžete zlepšovat?
Squash je jiný, rychlejší, dynamičtější, agresivnější, musím se přizpůsobit. Dřív jsem třeba v přípravě hodně běhal čtyřstovky, teď zase kopce a schody, protože jsem u toho v podobné poloze jako při squashi, tedy v předklonu, zabírají stejné svaly.
Jste patnáctinásobný mistr republiky. Kde pořád berete motivaci?
Mistrovství republiky mě baví ze všech turnajů nejvíc - je totiž vidět. Když vyhraju turnaj světového okruhu PSA, je to sice sportovně větší úspěch, ale mistr Česka je jen jeden. Pokud vyhraju, můžu zase rok machrovat. (směje se) Chtěl bych být jako bratři Pospíšilové, ti mají taky dvacet titulů – jenže mistrů světa. Když tu dvacítku dotáhnu, budu takový skromný bratr Pospíšil.
Ale soupeři už vyhlašují, že je čas vás sesadit. Co vy na to?
To je asi normální, když už tady takovou dobu dělám chytrýho. (směje se) Pro ostatní je to ohromná výzva, aby mi někdo vzal titul. Porazit mě je určitě možné, nejsem stroj, až mě někdo začne porážet pravidelně, tak smeknu.
První titul jste získal v roce 1999, od té doby jste nevyhrál jen v roce 2009 kvůli zdravotním problémům. Štve vás to hodně?
Škoda, že jsem vítěznou sérii přerušil, tenkrát to zdravotně nešlo a vypadl jsem v semifinále, ale nejsem naštvaný. Spíš beru jako zázrak, že se to za tu dobu stalo jen jednou. Letos mám speciální motivaci, protože finále bude vysílat Nova Sport v přímém přenosu. Pokud bych v něm chyběl, hodně by mě to mrzelo.
Máte ze svých titulů pořád stejnou radost jako na začátku? Jde to vůbec?
Jde. Poslední dva roky jsem nastupoval na republiku bez tréninku po zranění a nemoci. Nedostal jsem titul zadarmo, o to byla radost větší. Obecně platí, že když na titul musím vynaložit větší úsilí, zápasy jsou vyrovnanější, musím bojovat, tak je to pro mě silnější zážitek. Pokud člověk vyhraje hladce, emoce pak nejsou takové. To ale letos určitě neočekávám.
