Bylo pro vás těžší vyhrát na kurtu, nebo celou akci organizovat?
Odehrát republiku je proti pořadatelství sranda. Když jsem jen jako hráč, tak si hledím toho, abych se co nejlépe připravil. Z hráčského hlediska jsem rád, že jsem nezklamal a potvrdil roli favorita. Jako organizátor jsem byl nováček, ještě během turnaje jsem řešil určité věci, aby všechno proběhlo, jak jsme si přáli. Můžu říct, že kombinace hraní a organizování není žádný med. Bylo to hodně intenzivní. I proto jsem se po vítězství radoval, jako už dlouho ne. Hned mi hlavou proběhlo: A teď už nemusíš nic dělat!
Proč jste se vůbec o organizaci mistrovství republiky s vašimi kolegy ucházel?
Sportovní marketing je věc, která mě do budoucnosti hodně zajímá, byla to pro mě velká škola. Squash hraje v Česku hodně lidí, ale málo z nich ví, jak vlastně vypadá na profesionální úrovni. Chtěli jsme jim to přiblížit.
Takže to nebylo z důvodu, že jste chtěl po patnácti titulech pouze změnit zaběhlou „rutinu“?
To ne. Spíš mě trápí, že squash je u nás podceňovaný sport. Mám hodně zkušeností ze zahraničí a chci je předat českému squashi. Tím, že budu hrát a vyhrávat, nic nezměním. Zkušenosti můžu předávat více způsoby, tohle je jeden z nich. Myslím, že dost lidí bylo překvapených, jak intenzivní je squash zážitek. Finále se vysílalo v televizi v přímém přenosu, bylo výborně natočené, squash na skleněném kurtu na Zličíně viděly během pár dní tisíce lidí. Podařil se nám hlavní záměr, proč jsme do toho s kolegy ze Squashové akademie šli: prezentovat squash široké veřejnosti ve špičkové kvalitě. A měli jsme jen pozitivní ohlasy.
Takže za rok budete turnaj organizovat znovu?
Záleží na tom, jestli nám asociace pořadatelství přidělí, ale rádi bychom pokračovali. Nechci říkat, že to letos byl vrchol prezentace squashe, spíš doufám, že to pro nás bude odrazový můstek pro další ročníky.
Do turnaje jste šel s ne zcela vyléčeným kotníkem. Měl jste pochyby, jestli obhájíte titul šampiona?
Měl, velké. Noha mě dost bolela, před semifinálovým zápasem s Danem Mekbibem jsem byl docela nervózní. Před turnajem prohlásil, že mě chce sesadit z trůnu a já pak slyšel, že to bylo od něj arogantní. Chtěl bych se ho zastat - šel do toho s tím, že mě porazí, to je přeci správné, taková sportovní rivalita jen prospěje, bylo to oživení. To má říct, že jde se mnou prohrát? Protože jsem nebyl úplně fit, extrémně jsem se soustředil, moje koncentrace na zápas mě až překvapila. Obecně u mě platí, že v tréninku mě porazí kde kdo, ale když je zápas o všechno, hraju lépe. U mých soupeřů v Česku je to zatím opačně: jak Dan Mekbib, tak Petr Martin ve finále, se mi zdáli nervózní, příliš je ten tlak svazoval. V tomhle mám před nimi ještě náskok.
V hledišti vám fandil hokejista Karel Pilař i fotbalista Radoslav Kováč. Jak se jim finále líbilo?
Doufám, že návštěvy squashe nelitovali. Karel Pilař mi hlásil už dřív, že přijde, Radka Kováče jsem tam potkal náhodou, když jsem šel z rozcvičky na finále. Byl na Zličíně na kafi, tak se hned ke Karlovi připojil.
Vyhlásil jste, že chcete získat dvacet českých titulů. Takže ještě čtyři a necháte vyhrát také někoho jiného?
Pokud by se mi ta dvacítka povedla, tak se nad tím zamyslím. Teď jsem si se vším všudy užil šestnáctý titul, dál nekoukám. Nikomu ale nedám nic zadarmo, pokud někdo chce český titul, musí si ho vybojovat, vzít. Když jsem začínal, uhrál jsem v semifinále proti Milošovi Pokornému jeden míček. To mě vyburcovalo, za rok jsem ho porazil a bral první titul. Měl jsem ohromnou motivaci ho sesadit. To by měli mít i kluci za mnou.
