Možná i kvůli tomu se brněnský rodák v Šanghaji „přepočítal“. Ve volné jízdě totiž zařadil hned tři stejné skoky, čímž se připravil o místo v elitní desítce. „Nerad se vymlouvám na zdravotní problémy, snažil jsem se nejlíp, co to šlo,“ bilancuje patnáctý muž světového šampionátu.
Jak moc naštve, když vás v klíčový okamžik zradí zdraví?
Naštve to dost. Přijel jsem na závod a s trenérem jsme věděli, že jsem dobře připravený. Nebyl jsem nesvůj, že něco nejde. Bohužel když máte zdravotní problém, nikdy se nedá podat stoprocentní výkon. A ještě teď ani nevím, jestli to bylo z jídla, nebo jsem si to přivezl z Německa a v Číně to propuklo.
I proto berete 15. místo jako úspěch?
Byl jsem jediný, kdo s problémy závod dokončil. Chytila to třeba i rakouská závodnice a německý tanečník, který ani nenastoupil na start. Po krátkém programu jsem byl spokojený, tak jsme se rozhodli, že závod dokončíme, i když mi nebylo dobře.
To jste byl desátý. Ve volné jízdě jste se ale propadl kvůli třem dvojitým toeloopům. Stejné skoky přitom mohou být v jízdě jen dva. Co se stalo?
Asi neumím počítat do tří. Taky jsem dostal krásný dárek od trenéra - počítadlo. Ale on o tom taky nevěděl. Když jsem slezl z ledu, byl spokojený. Oba jsme si to uvědomili až v zóně s novináři, kde to bylo napsané v televizi.
Vyčítáte si to hodně?
Teď už s tím nic neudělám. Stačilo mít započítanou kombinaci a byl bych kolem osmého místa. Mrzí mě to hlavně kvůli tomu, že Česko nemá na příští mistrovství dva závodníky. Beru se jako týmový hráč.
Vaše individuální umístění ze světových šampionátů mají nyní sestupnou tendenci. Dvakrát čtvrtý, pak šestý, desátý, loni nedokončil a teď patnáctý. Čím to?
To je pravda. Myslím ale, že to není důsledek toho, že bych nebyl připravený nebo schopný být tam, kde jsem dřív byl. Vždycky to bylo kvůli mé blbosti a blbých chybách ve volných jízdách.
Obhájit titul, plánuje Eliška z rodu Březinů„Prosím vás, kam až sahají Hujerovi?“ Skoro jako v kultovním filmu Marečku, podejte mi pero se mohli cítit účastníci čtvrteční tiskové konference v Brně. V křesle sedí jeden Březina - nejslavnější Michal, vedle něj sestra Eliška. Za nimi čupí otec Rudolf. A vše zezadu kontroluje další Michal. Ale tenhle je jen na plakátu. Právě z klubu Stadion Brno pochází v současnosti nejúspěšnější čeští krasobruslaři. Kromě 25letého Michala totiž minulý týden bojovala na světovém šampionátu i o šest let mladší Eliška Březinová. „Se sezonou jsem spokojená. Škoda posledního závodu, který nevyšel,“ vzpomíná Eliška na čínskou misi, ve které vypadla po krátkém programu. „Axel s pádem mrzí. Navíc Elišce smolně vylosovali číslo dvě. Jet hned ze začátku není v krasobruslení dobré,“ podotýká táta a trenér Rudolf Březina. V příští sezoně chce rodinný tandem zapracovat na kombinaci dvou trojitých skoků, chce také obhájit domácí titul. „O jedno místo bojujeme čtyři holky. A taky bych ráda do programu zařadila trojitého flipa,“ hlásí Brňanka. |
Výsledkově se vám nepovedlo ani mistrovství Evropy, kde jste klesl z medailové pozice na páté místo. Může to být psychikou?
Člověk nemůže jezdit deset let na vrcholu, všichni mají období nahoru dolů. Bohužel moje dolů přišlo na šampionátech. Na mistrovství Evropy jsem ve volné neunesl tíhu toho, že přede mnou visí medaile. Když člověk moc chce, nejde mu to.
Nezvažujete angažovat třeba psycholožku?
Tu nepotřebuju. Hlavně je to o tom, jak se k tomu člověk sám postaví. Když vlezu na led a řeknu si: odjedu to svoje, jízda se povede. Naopak si nesmím říkat, že musím zajet tolik a tolik bodů. Pracovali jsme na tom s trenérem v Obersdorfu, že když začne hrát hudba, musím přestat přemýšlet.
Co s koučem Karlem Fajfrem chystáte na příští sezonu?
Už teď hledáme hudbu na příští rok. Sháníme kontakt na Kurta Browninga (čtyřnásobný mistr světa z Kanady - pozn. red.), abychom s ním mohli začít pracovat na programech. Napřed bude suchá příprava a v květnu začne příprava na ledě a budu skládat programy. V Brně jsem do soboty, pak odlétám na čtrnáctidenní odpočinek.
Plánujete zařadit do jízdy nové skoky?
Já i trenér chceme zařadit čtverného toeloopa, na kterého jsem si ještě letos netroufl. To bude jediná změna. Jinak sezona a příprava bude stejná jako ta letošní. Byl jsem spokojený, že jsem schopný odjet dvě volné za sebou v tréninku a nejsem unavený. Pomohlo mi to i skokansky, ke konci jsem vždycky dřív umíral a neměl síly jízdu dojet. Teď to bylo jiné.
Co si z letošní sezony můžete ještě vzít?
Třeba na Grand Prix jsem ukázal sobě i rozhodčím, že pořád dokážu jezdit na bednu. Příští rok je mistrovství Evropy v Bratislavě, to je skoro jako doma. A rok na to v Ostravě. Být doma na bedně, to je sen. Udělám pro to vše.
Loni ukončil kariéru Tomáš Verner. Jak dlouho chcete závodit vy?
Určitě bych chtěl do další olympiády v Koreji. To mi bude okolo 28 let, měl by to být můj poslední závod. Můj cíl do dalších tří let je se vrátit do světové špičky, kde jsem čtyři roky za sebou vždycky byl. Teď je zrovna na to čas se tam vrátit.
