Michal Březina při krátkém programu na mistrovství světa ve Stockholmu. | foto: ČTK

Savčenková, Pljuščenko a já. To jde, dobrá společnost, usmívá se Březina

  • 0
Probojoval se do Vancouveru 2010, do Soči 2014 i do Pchjongčchangu 2018. A v krátkém programu na letošním mistrovství světa si Michal Březina v podstatě už vyjel také Peking 2022. To vše těsně před 31. narozeninami a poté, co déle než rok nestartoval na žádné soutěži.

Před závodem jste říkal, že po 14 měsících bez závodů bude pro vás šampionát ve Stockholmu spíš jako comeback po přerušené kariéře. Připadal jste si tak?
Trošku ano. Bylo to zajímavé.

Jak byste sám sebe v krátkém programu zhodnotil?
Kromě pádu u čtverného salchowa nebyl ten program až tak špatný. Všechno ostatní v něm fungovalo normálně a povedlo se, dostal jsem i kroky na úroveň čtyři a poslední piruetu taky.

A je z toho 13. místo. S čímž jste spokojený?
Ještě není konec závodu, máme volnou jízdu, pořád se s umístěním dá hýbnout. Hlavně mi šlo o to kvalifikovat se na olympiádu (mezi 24 nejlepších) a zajet co nejlepší program.

Do Pekingu už jste se víceméně kvalifikoval. Po postupu do volné jízdy vám stačí, abyste ji dokončil.
Tak ji dojedu, co nejlépe to půjde, a uvidíme co z toho vzejde.

V současném krasobruslení, kdy kariéry nebývají dlouhé, zní čtvrtá olympiáda až bláznivě. Málokdo na této vysoké úrovni tak dlouho vydrží.
Jo, čtyři olympiády mají (v posledních 20 letech) z krasobruslařů na kontě jen Aljona Savčenková a Jevgenij Pljuščenko. To jde, dobrá společnost. (usmívá se)

Na sklonku kariéry navíc máte velkou šanci, nejen že se sejdete na olympiádě se sestrou Eliškou, ale také že by Česko mohlo vybojovat pro Peking olympijská místa ve všech čtyřech kategoriích.
Což by bylo moc hezké, kdyby se to všem povedlo. Na třech olympiádách, kde jsem byl, nám vždycky chyběla jedna disciplína. Naposledy jsme měli kompletní tým v roce 1994? Ne? Tak na olympiádě 1992. To už je hodně dávno, skoro tak dávno, jak jsem starý.

Co se vám dnes před závodem honilo hlavu?
Trochu se mi vracely vzpomínky na loňské lednové mistrovství Evropy v Grazu, můj zatím poslední závod. Bylo to takové všelijaké. Snažil jsem se hlavně soustředit, abych se při rozjížďce dobře rozhýbal na prvky, na které se rozhýbat potřebuju, a abych nebyl moc ztuhlý. To se mi snad povedlo. Čtverného salchowa pak byla škoda, i Rafael (kouč Arutjuňan) mi říkal, že už byl skočený, jen ho stačilo vyjet.

Proč se vám to nepovedlo?
Možná proto, že jsem teď rok nezávodil, nebyl jsem zvyklý na závodní adrenalin, dal jsem do toho skoku všechnu sílu, co jsem měl - a pak jsem ho nevyjel.

Jaké bylo závodit bez diváků?
Fandili aspoň dobrovolníci a ostatní závodníci. Ta chybějící odezva byla zvláštní. Konec mé jízdy graduje a já vím, jakou odezvu ten program může mít. Jel jsem ho před obecenstvem loni na Evropě v Grazu, pamatuji si, jakou energii dokáže z diváků dostat. Bylo to tady trošku smutné, ale jinak se i tak všichni snažíme dostat sami ze sebe co nejvíc energie a ukázat ji rozhodčím.

Michal Březina v krátkém programu na mistrovství světa ve Stockholmu.

Stockholmská přísná anticovidová bublina zatím funguje?
Na halu vede tunel přímo z hotelu, takže nemusíme vůbec chodit ven. Mohu se kouknout i na jiné závody a fandit dalším Čechům. A že by někdo chodil ven z hotelu, do města, to jsem ještě neviděl. Tu bublinu všichni docela dodržují. Jinak vše funguje, jak by mělo. Každý musí povinně nosit roušky a každé ráno vyplňujeme zdravotní dotazníky, bez nich by nás ani nepustili do haly. A i když v ní sedím sám, kontrolují, jestli mám roušku na sobě.

Jste rád, že na rozdíl od některých jiných šampionátů bude ve Stockholmu mezi vašimi dvěma závody dvoudenní rozestup?
Určitě. Ti patnáctiletí nemají problém závodit hned druhý den po kraťasu, u mě už je to poněkud složitější. Takhle mohu trošku zregenerovat a připravit se na volnou.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž