Nádherný čtverný salchow, předvedený v kombinaci, nebo dva trojité axely byly součástí menu, které Březina nabídl ve volné jízdě divákům. Už dlouho se mu program tak nepovedl. Dal zapomenout na svůj zkrat při Kanadské brusli.
„Šlo to, až na výpadek při druhém salchowu,“ říkal. „Cítil jsem se vážně výborně, ta jízda byla taková nechci říct odpočinková, ale každopádně mnohem jednodušší než v Kanadě.“
Dokonce i po pádu při druhém čtverném salchowu jste se pousmál. To také svědčí o tom, že jste na ledu byl vážně v pohodě, ne?
Jo, byl jsem v pohodě. Snažil jsem se nepřemýšlet nad tím, co kdo jel přede mnou a kdo pojede za mnou. Věděl jsem, co umím, a snažil se to zajet. A povedlo se. Když to takhle bude pokračovat, budu jen rád.
Řekl byste, že právě takový výkon jste potřeboval, abyste se po trápení při loňském mistrovství světa a po nezdaru na Kanadské brusli zvedl psychicky?
Já myslím, že psychicky jsem sám sebe pozvedl už na závodech Nebelhorn Trophy v Oberstdorfu, kde jsem předvedl o dost lepší jízdu než ty, které jsem s výjimkou mistrovství Evropy zajel v minulé sezoně. Nebelhorn byl pro mě takovým odrazovým můstkem. Že se mi to pak nepovedlo na Kanadské brusli, to se stává, každý den není posvícení. V Kanadě jsem měl trochu zkrat v hlavě, tam jsem naopak v pohodě nejel. Tady v Moskvě jsem na tom byl fyzicky i psychicky mnohem líp.
Prospívá vám tedy návrat do Oberstdorfu, po dvouleté tréninkové anabázi u kouče Petrenka v USA?
Určitě, pan Fajfr mi dal přes léto v Oberstdorfu docela zabrat. A moc mi také prospělo, že jsem začal pracovat se Stephanem Lambielem a se Salome Brunnerovou (noví Březinovi choreografové). Ti se ze mě snaží vytlouct co nejvíc.
Jak se z vás vytlouká co nejvíc?
Nutí mě při tréninku jezdit jízdy v celku a dělat při tom všechny ty pohyby, které v nich mají být a které po mně vyžadují. Což mi dost pomáhá i po skokanské stránce. Je to docela záhul.
Dlouho jste na jaře přemýšlel, zda odejít od Viktora Petrenka?
Hodně dlouho. Šlo i o to, jestli budu mít dostatek financí na to, abych mohl v Americe zůstat. Po konci sezony jsem nejprve zvažoval více možností, nebyl to jen Oberstdorf. Uvažoval jsem i o tom, že bych šel za Rafaelem Arutunianem do Los Angeles. Ale nakonec jsem se rozhodl pro Německo, kde mi to dříve svědčilo. Pan Fajfr mě zná, já znám jeho. Kdybych odešel zase za jiným trenérem, který dělá věci zase jinak než pan Fajfr nebo než Viktor, nebylo by to asi úplně nejlepší. A dost v tom hrály roli i ty peníze, v Oberstdorfu jich přece jen víc ušetřím, protože náklady na bydlení a na život tam nejsou tak vysoké jako v Americe.
Také Tomáš Verner se loni po své zámořské anabázi vrátil do Oberstdorfu. Tehdy ho tam vítali jako ztraceného syna. Měl jste podobné pocity?
Já tam všechny ty lidi znám. Dva roky, co jsem byl pryč, není až tak dlouhá doba. Všichni byli hrozně rádi, že jsem zpátky. I pro ně je velkým povzbuzením, když se jim vrátí sportovci, kteří jezdili super výsledky.
Volnou jízdu letos jezdíte na tóny Mozartovy Figarovy svatby. Klasická hudba přitom nebyla v minulosti na ledu právě vaším šálkem kávy. Jak jste na Mozarta přišli?
To byl nápad pana Fajfra. Poslal jsem to Salomé a Stephanovi a ti souhlasili. Myslím, že k ní vybrali i perfektní choreografii a postavili mi program, který mi padne a na ledu i dobře vypadá. Jsem rád, že jsem tu změnu v hudebním doprovodu udělal, je to totiž důležité i kvůli rozhodčím, aby si mě nezaškatulkovali jako bruslaře, který umí jen určitý styl. Dřív jsem se neuměl do hudby až tak vžít, ale myslím, že i s tímhle programem ji v každém závodě trochu víc vnímám a v tomto směru se zlepšuju.
Co vás nyní čeká dál?
Závod v Záhřebu a exhibice v Ingolstadtu. A pak už přijde mistrovství republiky a příprava na Evropu.
