Příběh Richarda Štěpánka. Má jednu ruku, ale zvládá šílené věci

  13:59
Každý, kdo dokončí ten šílený závod, je hrdina. Richard Štěpánek tisícimílovou štreku, která vede skrz české a slovenské hory, zvládl čtyřikrát. Na kole, pěšky a před pár dny i na koloběžce. Co na tom, že má jen jednu ruku?

Richard Štěpánek se vzpírá osudu nejen na koloběžce. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Svádění ďáblem

Když ho 8. května 1999 dovezli do Úrazové nemocnice v Brně, doktoři už věděli, komu transplantují jeho srdce. Třicetiletý vytrénovaný chlap - v drsné lékařské hantýrce ideální dárce, který prostě tuhle šílenou bouračku neměl přežít. „Přivezli mě jako šrot a všichni čekali, že umřu.“ Když začne vyprávět o osudovém životním okamžiku, jsou to mrazivá slova, zvlášť když byl vážně blízko „druhému břehu“.

Dvakrát se ocitl v klinické smrti a stejně jako jiní, kteří prožili tento zvláštní stav, popisuje, jak jeho duše na chvíli opustila tělo. Povětšinou slýcháte, že kráčeli k nebeské bráně, k cestě do ráje. To Štěpánek mluví o setkání se zlem. O svádění ďáblem, který mu nabízel bohatství výměnou za duši. „Záleželo jen, jestli podlehnu. Ale já se chtěl strašně vrátit. Chtěl jsem žít. A to byl ten rozdíl: někdo jede, klepne se lehce do hlavy a umře. Mé tělo se ale rvalo. Když to viděl primář, řekl: Ten člověk moc a moc bojuje o život, zkusme ho zachránit.“

Nebyl to snadný boj, přišel o levou ruku, slezinu, během 21 dní podstoupil 21 operací, ale už po čtyřech měsících, co se jako „šrot“ objevil v nemocnici, zase stál na pódiu a vedl lekci aerobiku. Měl sice obvazy, pod kterými se skrývaly i nezhojené rány, vážil 58 kilo, o čtrnáct méně než před nehodou, přesto si řekl: „Buď to odcvičím, nebo hrdě zemřu za popelnicí. Ale nikdo nesmí poznat, že to nejde.“

Richard Štěpánek býval choreograf, lektor pohybových kurzů, zkrátka ten, který jiné učí, jak učit aerobik apod. Byl v kurzu, a tak téměř každý víkend býval v luftu, slušně vydělával. „Byl jsem dítě štěstěny, které všechno mělo. A na tomto vrcholu přišla osudová rána, asi že už stačilo. Mnozí myslí, že mě ta nehoda měla srazit na zem, ale já se měl na zem jen vrátit nohama a zase pracovat dál. Nehoda musela přijít, abych se skutečně nezabil.“

Už když odjížděl s motorkou z prodejny, něco mu říkalo, ať rychle otočí řídítka a vrátí ji. Neposlechl, naopak za tři týdny na ní najezdil tři tisíce kilometrů, než najednou přišla tma a začátek utrpení. „Jel jsem po hlavní, pán mi nedal na stopce přednost, utekl z místa a pak ho našli s alkoholem. Už předtím měl osmkrát sebraný řidičák za alkohol, přesto ho soud neoznačil za viníka. Soudil jsem se 17 let, než jsem jednoho dne vzal všechny spisy, vložil je do krbu a spálil. Zatímco on už se dávno uchlastal k smrti.“

Trpěl jsem jako zvíře

Je v nemocnici. Na jeho srdce čeká dárce, ono však zatím dál a dál bije v těle, do kterého patří. Štěpánek se sice dostává z nejhoršího, ale trpí. Je připojen na přístrojích, celých 24 hodin denně pod zářivkami. Chvílemi netuší, co je realita a co jen halucinace.

„Jako když svážete divoké zvíře. Žil jsem naplno, najednou jsem ale ležel na lůžku a hýbal jen hlavou. Nemohl jsem spát. Počítal jsem si v hlavě 3 600 vteřin a po hodině zjistil, že jsem pořád vzhůru.“ Když své stavy popsal v nedávno vydané knize, ozvaly se mu zdravotní sestřičky, proč jim tehdy nic neřekl. On odvětil: „Kdybych vám to řekl, dáte mi další léky, protože si myslíte, že jsem blázen.“

Richard Štěpánek se vzpírá osudu nejen na koloběžce.

Zároveň byl v něčem jiný, než obvykle bývají pacienti po podobných úrazech. Vyčítavě se neptal, proč právě on. První myšlenky, které ho napadly, zněly: V čem budu předcvičovat? Na elastickou kombinézu se necítil. I v bolestech si opakoval, že hlavním cílem je dostat se z nemocnice. Jakmile to šlo, potají cvičil, chodil do schodů. „Rval jsem se s tím, protože jsem chtěl žít. Nic jiného pro mě nemělo smysl, což byl dar. Já nejsem hrdina, jen jsem dostal dar, že jsem chtěl bojovat.“

A tak si skutečně 9. 9. 1999, jak říká v magické datum, zase stoupl na pódium a cvičil. Netrvalo ale dlouho a začal hledat jiný druh sportovního vyžití, až mu přátelé doporučili kola. Nechal si postavit speciál s hrazdou na řídítkách, brzdami i přehazovačkou na pravé straně, aby ho ovládal jednou rukou. Přišel první závod, druhý a celkem to jelo. „Vznikla liga handicapovaných cyklistů, ale já brzy zjistil, že mě nenaplňuje, abych byl na bedně jen proto, že jsme došli na start dva tři. Já chtěl motivovat lidi a chtěl něco většího, aby viděli, že když něco chceš, tak to dokážeš.“

A objevil závod 1000 miles, který vede ze západu Česka na východ Slovenska (či naopak) skrz horskou přírodu a je na každém, jak bude spát, jíst... Štěpánek neměl páru, co závod obnáší, dokonce do té doby ani nespal pod širákem. Přihlásil se, a když promluvil o ruce, šéf klání Jan Kopka (sám extrémní biker) mu řekl, že bude rád, když přežije, natož aby dojel do cíle. To ho vyhecovalo. „Na startu si někteří mysleli, že jsem reklama. Pak koukali, že jsem tam i třetí čtvrtý den.“

Posunutý práh bolesti

Ač nemá jednu ruku, tvrdí, že má vlastně v tomhle extrémním podniku výhodu. Jako když cyklista Lance Armstrong - teď nechme stranou, zda ho po etapách Tour kurýroval doping - mluvil o tom, že on po chemoterapiích skutečně ví, co je to utrpení, i Štěpánek má výrazně posunutý práh bolesti. Nejde jen o muka, která prožil v nemocnici, ale už 19 let ho sužuje fantomová bolest (postihuje lidi po amputaci a pocitově vychází právě z odebrané části těla).

„Jsou to nevyzpytatelné a intenzivní bolesti. Kvůli nim jsem nespal, a tak jsem se v noci třeba učil zavazovat boty jednou rukou. Četl jsem, abych se nezbláznil.“

Že utrpení vnímá jinak, dokazují i příběhy z Mílí. Na těch prvních se ošklivě vyboural ve sjezdu. Pochroumal si zápěstí, stěží došel do civilizace. Když mu lékař chtěl dát sádru, odmítl a po čtyřech hodinách spánku se vrátil do sedla. Trpěl zimnicí a klepal se tak, že když ho číšník viděl jíst polévku, přišel se zeptat, zda nepotřebuje sanitku. Stejně zbylých 800 kilometrů dojel.

„Pak jsem se vrátil autobusem domů a nemohl tím rozbitým zápěstím otočit klíčkem v zapalování u auta.“ Jindy si z rozseknutého kolena tahal zaseknutý kámen, strhával strupy. Letos, když jel na koloběžce, ho při brodění řeky strhl proud. Jenže jeho životní motto zní: Vzdát můžeš zítra. „Nikdy si nepřipouštím, že bych to vzdal. Vím, že za kvalitní prací je dřina a že nic není hned. Většina věcí totiž ztroskotá na tom, že lidi je chtějí okamžitě. Já je skládám z kostek lega.“

Richard Štěpánek se vzpírá osudu nejen na koloběžce.

Premiérová účast v roce 2013 zároveň změnila jeho postoj k životu. Téměř třítýdenní účast mu dala možnost být sám se sebou a mnohé pochopit. A když se vrátil, partnerka se zeptala: „Kde je ten Ríša, co tam odjel?“ „Ten už se nevrátí,“ řekl. „Začal se zase vracet ten člověk, co jsem býval. A změnil jsem životní cestu. Žiju jednoduchý život s jasnými pravidly a pokorou.“

I proto se Štěpánek na závod vracel, druhý rok tu dojel na kole 38. ze 117 účastníků. Další odešel polovinu pěšky, aby v roce 2017 pěšky zvládl za 21 dní všech 1000 mil. A letos dokonal hattrick (vítěznou) účastí v kategorii koloběžek (17 dní a 20 hodin), přitom na nich začal jezdit teprve na jaře. „Hlava je 70 procent, fyzička 20 a výbava 10. A příprava? Kolo, koloběžka se před závodem musí stát životním stylem. A tak jedu do obchodu, jedu dva dny za kamarádem do Ostravy. Neberu ohled na počasí.“

Od jisté doby netleskám

Přesto tvrdí, že příští rok na startu stát s největší pravděpodobností nebude. „Letos jsem měl pocit, že se se mnou Míle chtějí rozloučit. Daly mi zažít vše, co jsem zde ještě nezažil.“ Jenže závod ho změnil i jinak. Vydal se na něj, aby motivoval lidi. Mockrát od soupeřů slyšel přiznání, že je do cíle hnalo, aby skončili před „tím bez ruky“. Že vzdát přece nemusí.

Definitivně pochopil, že může být vzorem, a tak svůj strastiplný životní příběh vypráví v dětských domovech, pasťácích a snaží se problematické puberťáky nakopnout, že k úspěšnému cíli můžete dojít, i když vaše startovní čára je poněkud vzadu.

Opakuje, jak frajeřina na silnicích může v jediné vteřině přinést skutečné utrpení. Podporuje i lidi s podobným osudem, vždyť i jemu trvalo 12 let, než našel sílu vstoupit na pláž bez trička, což se může jevit jako drobnost, ale pro psychiku handicapovaných je to velký krok.

Občas vtipkuje, když na lyžařských zájezdech prosí, aby mu spolucestující pomohli nalézt druhou rukavici, nebo když po kulturním představení říká, že od jisté doby netleská. To nejdůležitější se skrývá v následujících slovech: „Život mi nakonec vrátil to, co mi sebral, ale postupně, abych si byl schopen uvědomit hodnotu věcí.“

Autor:

Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž

  • Nejčtenější

Výsledky MS v hokeji 2024: Pražské zlato, po 14 letech jsou Češi mistry

10. května 2024,  aktualizováno  26.5 23:17

Aktualizujeme Opět po devíti letech klání mistrovství světa pohostila Praha a Ostrava. Čeští hokejisté zakusili v...

Švýcarsko - Česko 0:2. Pastrňák utnul domácí čekání, hokejisté slaví 13. zlato

26. května 2024  8:49,  aktualizováno  23:43

Takřka čtyřicet let vyhlížel takový zážitek. V poslední květnovou neděli se hokejem poblázněný...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Švédsko - Česko 3:7. Národní tým je ve finále MS, má jistou medaili

24. května 2024  8:25,  aktualizováno  25.5 17:20

Na tento okamžik čekali čeští hokejisté čtrnáct let. Národní tým slaví postup do finále mistrovství...

Kanada - Česko 4:3P. Nejdřív vyrovnání, pak rozhodla chyba v přesilovce

21. května 2024  15:26,  aktualizováno  19:17

Defenzivně zodpovědné výkony nakonec vystřídala ve třetí třetině zběsilá přestřelka. Čeští...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Oslabení před finále. Dodatečná stopka pro Ruttu, Krejčík musel do nemocnice

25. května 2024  22:15,  aktualizováno  22:50

Národní tým se ve finále domácího mistrovství světa bude muset obejít bez Jana Rutty. Český obránce...

Rangers v prodloužení ovládli přestřelku na ledě Floridy

27. května 2024,  aktualizováno  1:04

Souběžně s finále hokejového MS v Praze v zámoří pokračovaly boje o Stanley Cup. Ve třetí partii...

Signál, dělovka a gól. Hrdina Pastrňák rozhodl o zlatu: Jsem neskutečně pyšný

27. května 2024

Jeho příjezd vyvolal podobné reakce jako před dvěma lety. Pasta zachránce! Taková ofenzivní hvězda...

O tomhle jsem snil! Šťastný Zacha po zlatu: Přidali jsme se ke skvělému týmu

27. května 2024

Někteří hráči se o titul mistra snaží celou kariéru. A spousta z nich se nikdy nedočká. Pavlu...

Oslavy mistrů. Promočený Rulík, prezident Pavel děkuje za „nové Nagano“

26. května 2024  23:51,  aktualizováno  27.5

Po ledové ploše O2 arény se radostně prohánějí zlatí hokejoví šampioni, Češi poprvé od roku 2010...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Párkům odzvonilo. Podnikatel lije do rohlíků svíčkovou a dobývá benzinky

Na pracovních cestách se podnikatel v gastronomii Lukáš Nádvorník přejedl párků v rohlíku. Napadlo ho, že by do pečiva...

Herec Lukáš Vaculík se oženil, dívčí idol 80. let si vzal ředitelku z Primy

Lukáš Vaculík (61) se tajně oženil. Vzal si výrobní ředitelku a producentku FTV Prima Luciu Kršákovou (46). Herec a...

Klavírista Petr Malásek si zlomil obě ruce. Mohlo to dopadnout hůř, říká

Klavírista Petr Malásek (59) spadl z kola a zlomil si obě ruce. V pořadu 7 pádů Honzy Dědka popsal nehodu i jaká je...

Milan Hein odhalil neshody mezi Simonou Postlerovou a její matkou

Smrt herečky Simony Postlerové (†59) byla ranou pro celou její rodinu. Na parte ale chybělo jméno hereččiny matky Jany...

BMW prohrálo soud s budějovickým prodejcem ojetin o právo na užití loga

Exkluzivně Může nezávislý prodejce ojetých aut používat na provozovně logo automobilky, i když s ní nemá žádnou smlouvu? Vrchní...