Reprezentace? Rozum řekl stop, řekl Popelka

Chrudim - Když odcházel z haly, cenu pro nejlepšího hráče finálové série nechal ležet v kabině. Jako by mu snad ani nepatřila. "Vždyť tam byli lepší hráči než já," tvrdí Petr Popelka. Sám by pohár dal bratrům Marešovým. "Byly to velké posily. Když za to vzali, bylo to znát," prohlásil Popelka.

"Ale asi by se cena špatně dělila mezi dva. Tak jsem ji dostal já. Dost mě to překvapilo." Zlehčování však není na místě.

34letý "brousek" patřil k velkým tahounům Chrudimi na cestě za třetím titulem, což neuniklo ani pozornosti reprezentačního kouče Tomáše Neumanna.
"Táhli nás ale především Marešáci.

Já jsem jim jen kryl záda a dělal černou práci," skromně pronesl Popelka.
Vedle hvězdných bratrů se však rozehrál k parádním výkonům.

"Kápli jsme si do noty," pochvaloval si Popelka. "Ale dobře se známe už mnoho let." Jsou téměř vrstevníci. Před časem se potkávali nejen na palubovce, ale i na fotbalovém hřišti.

"Já jsem z Hlinska, oni z Havlíčkova Brodu. V žácích jsme furt kopali do sebe," vzpomněl Popelka.

"Jsme stejní i povahově." V play-off se potkali v elitní čtyřce Era-Packu. A souhra se jim dařila náramně. "Malinko jsme potrénovali, navzájem jsme si vyhověli a šlo to," souhlasil Popelka. "Navíc se soupeři víc soustředili na ně. S Radkem Mikanem jsme měli víc prostoru."

Dokázali ho využít. V semifinálové a finálové sérii nedal Popelka gól pouze v jediném utkání. A v poslední bitvě o titul vstřelil vítěznou branku. "Mnoho lidí mi říkalo, že dostanu cenu pro nejlepšího hráče finále. Měl jsem z toho srandu," usmál se Popelka.

Dostal ji. A co víc... Mohl si prodloužit sezonu. Za pár dnů mohl vyrazit s národním týmem do Slovinska. "Nabídka mě zahřála u srdce, ale rozum řekl stop!" pronesl Popelka. "Ve svém věku musím být soudný. Už ztrácím rychlost a výbušnost.
Musel bych na sobě zapracovat. To už se mi nechce, táhne mi na pětatřicet." S díky kouče Neumanna odmítl.

"Bylo by lákavé zahrát si po patnácti letech za nároďák. Ale opravdu ne," tvrdí Popelka. "Ve svém věku už nepotřebuji experimentovat, šanci musí dostat mladší kluci. V nejlepším se má skončit." Místo reprezentace tedy uvažuje spíše o odchodu do futsalového "důchodu".

"Se staršími kluky jsme si řekli do třetice všeho dobrého. Teď třetí titul máme," řekl Popelka. "Bude mi stačit, když si zakopu jen za béčko." Definitivně však ještě rozhodnut není. Lákadlo startu v Poháru mistrů ho prý ještě může zlomit.

"Teď budeme dva tři dny v euforii. Až se probudíme z deliria a spadneme zpátky na zem, tak ještě popřemýšlím," usmál se nejlepší hráč futsalového finále.

Futsalové finále končilo rvačkou

C h r u d i m (dk) - Tvrdý faul kapitána mistrů. Odplata nejzkušenějšího hráče soupeře. Velká strkanice a dvě červené karty. Tak končilo futsalové finále.

"Byla to kaňka," přiznal jistebnický kouč Rostislav Brož. "Závěr mě mrzí," přizvukoval mu chrudimský trenér Ota Stejskal.

Co se stalo pouhých 14 vteřin před koncem utkání? Vše odstartoval domácí Tomáš Linhart. U postranní čáry tvrdě "zajel" do Radima Špačka. Vykoledoval si červenou kartu. "Nezachoval jsem se dobře," přiznal Linhart po utkání, v němž se zřejmě loučil s kariérou.

Jeho zákrok byl vrcholem oboustranně tvrdé hry po celé utkání. "Byl to nejvíce vyhrocený zápas ve finále. Pokud jsme chtěli uspět, museli jsme hrát na hranici agresivity stejně jako Chrudim," řekl Brož.

"Rozhodčí takovou hru připustili. Nejsme tým, který uhýbá," řekl Linhart.
Sám v koncovce neuhnul. Ba právě naopak. "Špaček si to ale zasloužil.

Provokoval nás celou sérii a teď celý zápas okopával Romana Mareše jako bramboru," prohlásil Linhart.

Tvrdě si s ním vyřídil účty. A vzápětí se stal terčem odplaty gólmana Petra Krayzela. Rekordman v počtu reprezentačních startů přeběhl hřiště a Linharta srazil k zemi. I on byl vyloučen.

"Byl to zkrat. Omlouváme se za něj, i když Linhartův faul byl likvidační," kál se Brož. "Na všem se ale podepsala i komise rozhodčích. Na poslední chvíli vyměnila sudí, což je s podivem. Trošku jsme cítili křivdu." Po strkanici obcházel hráče obou týmů a mírnil zjitřenou atmosféru.

"Bylo rozhodnuto. Tak jsem všem říkal, ať se dohraje v klidu," řekl Brož. Emoce uklidnil. Dohrálo se. A rivalita definitivně pohasla před kabinami, kde si Krayzel s Linhartem podali ruce na důkaz smíru.