Jak se cítíte v téhle nové roli?
Pořád stejně, jen po oslavách jsme vstávali až ve dvě. Vyhrávat jsem byla zvyklá na sjezdech. Už to bylo pořád stejné, tak jsem chtěla zkusit něco jiného. Ani jsem nedoufala, že se můžu takhle prosadit. Ale teď už se bude od vás víc čekat, půjdou po vás média. Martin Doktor nebo Štěpánka Hilgertová mají dvě olympijská zlata, ti jsou jinde. K tomu mám ještě daleko.
Ceníte si víc stříbra z debla na olympijské trati 500 metrů, nebo svého bronzu z neolympijského kilometru?
Okolí bere víc "olympiádu". Ale pro mě znamená stejně i ta druhá medaile. Nikdy jsem nejela tak dobře jako teď. Vždyť já byla málem stříbrná, přitom druhá Němka mi ještě loni dala šest vteřin.
Kdo má v deblu větší zásluhu?
Je to o týmu, o spolupráci. Když budete jezdit o dvě třídy líp a netrefíte parťáka, není to k ničemu. My jsme se s Janou Blahovou našly. Jsme technicky podobné a rozumíme si i na břehu. To dělá hodně.
Jenže před dvěma lety jste ji připravila o olympiádu, o deset centimetrů!
To jsme se ještě vůbec neznaly, každá jsme z jiného klubu. Byly jsme jen soupeřky. Až trenér Lněnička nás dal dohromady.
Jezdíte i na raftech a extrémní štafety. Jak se dá všechno zkombinovat, abyste pro jedno neztrácela druhé?
Zatím mi to šlo samo. Teď budu muset dávat víc rychlosti. A když budu víc dávat, budu taky víc očekávat. Možná přijde stres i nervozita.
Změníte způsob tréninku?
I na hladké vodě se vychází z vytrvalosti. Ale při sjezdech jezdím dvacet minut a pětistovka trvá dvě minuty. Nejtěžší je skloubit termíny, určit si jeden vrchol. Na čtyři se nezvládne připravit nikdo, já teď nestihla vyladit na Evropu v Račicích. Určitě se budu muset víc zaměřit na sílu.
To vás baví chodit do posilovny?
Právě že vůbec, nemám ji ráda. Ale když jsem slyšela, že Maďarky vzepřou vleže devadesát kilo... Já zvládnu sotva sedmdesát.
Už se těšíte na dovolenou po náročné sezoně? Prý jezdíte nejraději na vodu!
No, čeká mě ještě akademické mistrovství světa ve sjezdu a pak říční maraton v Jižní Africe, kde se jede rychlá voda na sjezdové lodi. A dovolená? Taky jsem ráda bez vody. I když... Letos jedeme s kamarády na mořské kajaky na Sardinii.
I s manželem Kamilem? Nebo už máte společné vody dost?
My se moc nevidíme, on se vrátil ke slalomu, o to víc se pak užijeme.
Hodně čtete. Zbývá vám stále čas?
Ale jo, teď mě zásobuje Jana, ona studuje religionistiku. Naposledy jsem četla Egypťana Sinuheta.
Jste stejně renesanční žena jako na vodě i v běžném životě?
Snažím se toho zvládnout co nejvíc. Nechci nejlepší léta věnovat jen dřině na vodě. Nikdy jsem nepodřizovala jedné věci všechno ostatní.
Prohlásila jste: Olympiáda je jenom jeden závod, okolo něhož je víc humbuku. Platí to stále?
Lukáš Pollert kdysi řekl, že tam není taková konkurence. Ale o to těžší je probojovat se tam z kvalifikace. V Číně to bude hodně zajímavé. A pokud by se nám podařilo navíc něco zajet... Za tenhle zážitek dva roky práce stojí, ne?
Přesto: víc než olympijské Atény jste si užila Wildwater Challenge na Zambezi pod Viktoriinými vodopády.
Asi to zní divně, ale je to tak. To byl skvělý závod s parádní atmosférou. Ale i olympiáda se dá užít, když tam nejste sám a jako outsider. Snad budeme mít s Janou co sdílet.
