Podobný dav na tréninku nikdy nezažili. „Když jsme se dohodli, že uděláme otevřený trénink, tušili jsme, že pár fanoušků asi dorazí. Ale že bude plný stadion? Neskutečné, jen to ukazuje, jak moc v téhle části Francie lidé ragby milují,“ rozplýval se kapitán Irů Johnny Sexton.
Milují a milují i ragby, které Irové zatím na šampionátu předvádějí. Turnajem kráčejí naprosto sebevědomě. Vypráskali Rumuny (82:8), pak Tongu (59:16) a před týdnem i mistry světa z Jižní Afriky (13:8), což stanice ESPN vyhodnotila jako nejlepší skupinový zápas světového šampionátu v historii. „Vyhrát nad takovým týmem je nejpádnější důkaz, že jdeme správným směrem,“ usmíval se Sexton.
To tedy, jejich nadvláda nad světovým ragby už není náhodná. Za posledních 14 měsíců porazili všechny velké soupeře. Stali se světovými jedničkami, na začátku roku vyhráli i Six Nations. Přesto je paradoxně před startem turnaje jen málokdo tipoval na šampiony.
Polovina fanoušků dokonce nevěřila, že vyhrají skupinu, a ani bookemakeři je neřadili mezi tři největší favority mistrovství.
Důvod? Zakletá minulost.
Generace nejlepších irských ragbistů nepoznaly, jaké to je vyhrát na mistrovství světa vyřazovací zápas. Na devíti šampionátech se Irové sedmkrát dostali ze skupiny do čtvrtfinále, ale nikdy dál. Tahle kletba platí předlouhých 36 let.
„Jenže zatímco kdysi byly v ragby hnací silou úspěchu často individuální dovednosti, teď jde spíš o kolektivní úsilí,“ říká bývalý australský ragbista a nyní analytik Ben Darwin.
„Podle našich dat můžou individuální dovednosti přidat dvě nebo tři procenta výkonu. Ale soudržnost dělá 80procentní rozdíl.“
Když tohle číslo dáte do souvislosti s tím, že ze startovní patnáctky je většinou 11 ragbistů z jediného irského klubu – Leinsteru, začne všechno dávat větší smysl.
Tahle páteř Irska je tuze pevná a nedá se podceňovat. „Proto nechápu, proč lidi Irsko tak přehlížejí. Jsou nejlepší na světě, v posledních zápasech byli nejpřesnější, nejdůslednější. Za posledních 25 let výkonnostně neustále rostli, na což lidé zapomínají,“ tvrdí Darwin.
Zároveň nikdy nebyli lépe připravení. Po zranění a trestu se jim vrátil nenahraditelný kapitán Sexton – zásadní prvek jejich mistrovských ambicí. Světovými jedničkami jsou nepřetržitě 13 měsíců, žádná země severní hemisféry nevydržela na čele déle. Navíc jsou velmi disciplinovaní, za poslední rok nedostali v zápasech ani žlutou, ani červenou kartu.
„Ale už na minulý šampionát jsme přijížděli jako jedničky, favorité. A pak se to rozpadlo. Musíme se z historie poučit, dát všechno dohromady na téhle velké scéně. Je čas,“ burcuje Sexton.
Z úvodních zápasů turnaje to vypadá, že se skutečně poučili. Zároveň vědí, že v ragby neexistují žádné záruky. Ve čtvrtfinále s největší pravděpodobností potkají buď domácí Francii, nebo postupně se rozjíždějící All Blacks z Nového Zélandu.
První velká překážka na cestě za snem.
„Cítím, že tenhle rok by mohl být tím naším. Ale v minulosti se nám to už tolikrát nepodařilo, takže se skoro až bojím doufat,“ směje se i premiér země Leo Varadkar.
Je na hráčích, aby ukázali, že nejsou jedničkami jen podle světového žebříčku.