Angličané během semifinále s Novým Zélandem. Budou stejně nadšení i po finále?

Angličané během semifinále s Novým Zélandem. Budou stejně nadšení i po finále? | foto: Reuters

O krále ragbistů. Dva styly, jeden vítěz. Albion proti Springboks

  • 30
Po šesti úmorných týdnech se v sobotu v 18 hodin japonského času (10:00 SEČ) rozhodne o novém mistru světa v ragby. Potkají se dva různé styly. Anglie se svým pohledným ragby a trochu nudná ale účinná Jihoafrická republika. Tolik různých příběhů nabízí sobotní finále. Jaké bude?

Mají za sebou poslední trénink na stadionu v Jokohamě.

Čeká je zápas roku. Po dvanácti letech se Anglie s Jihoafrickou republikou potkávají ve finále světového šampionátu v ragby.

Albion vs. Springboks.

V tom roce 2007 se podruhé v historii radovali Afričané, Angličané zase zatím slavili pouze jednou, v roce 2003.

Díky tomu jsou zároveň jediným týmem severní polokoule, který kdy mistrovství světa v ragby vyhrál. Teď to chtějí proti fyzicky nabušeným Jihoafričanům dokázat znovu.

Bude to fascinující finále dvou kontrastních stylů.

Na jedné straně neporažená Anglie, která na šampionátu předvádí úchvatné ragby plné nečekaných řešení, nádherných útoků a skvělé efektivity. Na druhé hodně kopáčský styl Jihoafrické republiky, která své protivníky spíš než útočnou invencí drtí silou.

„Pokud byste z obou týmů měli vybrat patnáct nejlepších ragbistů, vzali byste všechny Angličany,“ říká v nadsázce Matt Dawson, expert BBC.

Podle něj i mnoha dalších předvádí Albion nejlepší ragby v historii. Anglie zatím v Japonsku vyhrála všech pět zápasů, v semifinále si poradila i s All Blacks - novozélandskými obhájci titulu.

„Díky zápasům, které jsme tady hráli, máme dost sebevědomí, jsme připraveni. Připoutejte se, tohle bude velký kolotoč,“ těší se trenér Eddie Jones.

Spolehnout se může na v úžasné formě hrajícího Forda s Farrellem, Sinckleira, Maro Itoje, Curryho, Underhilla nebo tank jménem Tuilagi, který se po vážném zranění vyléčil u čarodějnice a položil na šampionátu už tři pětky.

Anglický ragbista Manu Tuilagi děkuje nebesům.

Pokud Anglie v sobotu nevyhraje, posledních šest týdnů v Japonsku a čtyři roky přípravy budou považovány za neúspěch. Bylo to vidět i po jejich semifinálovém triumfu nad Novým Zélandem.

Kapitán Owen Farrell strávil první vteřiny po konci zápasu utěšováním poraženého Jordieho Barretta, ne oslavou postupu do finále. To pro ně není metou, za kterou přijeli. „Bylo to ohromující. Nikdo se příliš neradoval, spíš to brali jako další splněný úkol směrem k většímu cíli. Vážně to obdivuju,“ říkal uznale ragbyový kouč Ian McGeechan.

„Všichni jsme snili o tom, abychom v Jokohamě hráli 2. listopadu. Jednoho cíle jsme dosáhli, ten druhý máme před sebou. JAR je o dost lépe fyzicky vybavený tým, ale my jsme na tu brutalitu připraveni,“ říká Jones. „Nikdy není nic jisté. Možná jsme favorité, ale pořád musíme vyhrát.“

Podle dosavadních výsledků a výkonů na hřišti to skoro až vypadá, že pokud Jihoafričani nepřidají, Anglie by je měla přejet.

Ale podceňovat dvojnásobné mistry světa by bylo obrovskou chybou.

Tým plný příběhů

Když prohráli úvodní zápas šampionátu s Novým Zélandem, mnozí jim přestali věřit.

Jenže pak přišla série pěti výher po sobě, na kterých měl zásadní podíl Handre Pollard, kopáč, na kterého Afričané spoléhají a spoléhat budou.

Jihoafrický kopáč Handre Pollard.

Bylo tomu tak vždy.

K triumfu na šampionátu Afričané nepotřebují pětky. Vždyť při svých dvou triumfech v letech 1995 a 2007 ani jednu při finálovém zápase nepoložili. Pokaždé triumf ukopali a budou se o to snažit i v sobotu.

„Od spousty lidí jsem slyšel, že jsme nudní, že se na nás nedá dívat. Chápu tu kritiku, ale jsme ve finále, to je hlavní. Nemáme takové individuality, abychom mohli hrát tak ofenzivní ragby. Ale těžíme z jiných věcí,“ vysvětluje kouč Jihoafričanů Rassie Erasmus.

Hlavně ze síly kolektivu, do kterého se po zranění kotníku vrací Cheslin Kolbe, jeden z šesti nominovaných na nejlepšího ragbistu roku.

Kdo dál se pokusí zastavit Anglii?

Bestie Tendai Mtawariru, první černoch v dresu Springboks, který překonal hranici 100 startů. Dělová koule Bongi Mbonambi, který vletí bez respektu do všeho. Herkules Eben Etzebeth, který na bench-press zvedne zvládne 175 kilogramů.

„Má rád posilovnu a svoje bicepsy,“ směje se Schalk Brits, legenda JAR.

Pak taky tichý asasín Pieter-Steph du Toit nebo centr bez prostředníčku na levé ruce Lukhanyo Am.

Každý z Jihoafričanů má svůj vlastní osobitý příběh.

Tím nejsilnějším možná disponuje muž, který je do bitvy roku povede. Kapitán Siya Kolisi. První černošský lídr výběru JAR v historii.

Narodil se v chudé vesničce Zwide, ale žil s babičkou, která drhla kuchyně, aby měli co jíst. Když náhodou neměli, musel o jídlo bojovat svými pěstmi.

Postel? Hromada polštářů na zemi. Ragby? Hrálo se na poli. Oblečení? Boxerské šortky, jiné neměl.

„Jeho příběh je unikátní. Předchozí generace ragbistů neměly stejné šance kvůli zákonům, které v zemi panovaly. On teď žije sen těch, kteří tu příležitost nedostali,“ říká bývalý hráč Hanyani Shimange.

V době apartheidu se sportovcům s tmavou barvou pleti ani nesnilo, že by někdy mohli ve sportu Jihoafrickou republiku reprezentovat.

Až do roku 1994 byl apartheid státní politikou vlády.

„Pokud by Kolisi v sobotu zvedl pohár Webba Ellise, byl by to největší triumf pro naši republiku v historii. Měl by na zemi větší dopad než náš triumf v roce 1995, který je spojován s Nelsonem Mandelou,“ prohlásil Bryan Habana, jeden z nejlepších ragbistů historie.

Zaskočí Kolisi a spol. oceňovanou Anglii? 


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž