Jaké máte zatím podmínky pro letošní soustředění v Newport Beach?
Radoň: Co se týče zajištění posilovny nebo lodí, vše je na skvělé úrovni. Jako každý rok v Newport Aquatic Centru. Dík patří také rodině Corlissových, u které jsme každoročně ubytovaní. Počasí máme zatím výborné, tak doufáme, že vše vydrží.
Dvořák: Byl tu extrémně teplý únor, na počasí si rozhodně nemůžeme stěžovat. A na tréninkové podmínky taky ne, jsou perfektní.
Kolik kilometrů máte v polovině soustředění najeto?
Radoň: Týdně napádlujeme zhruba sto padesát kilometrů. Základ máme solidní.
Na soustředění jste s kajakářkou Lucií Matouškovou a trenérem Liborem Dvořákem. Co ponorka, nehrozí?
Radoň: Je jasné, že ponorková nemoc se může dostavit, ale život u Corlissů je proti ní výborná zbraň. Navíc za ta léta už se známe a taky máme společný cíl, tak se snažíme nelézt si na nervy.
Dvořák: A tím, že nás jedenáctého března čeká přesun za kajakáři do Chula Visty, se to ještě víc oddálí. Potkáme kluky a bude spousta nových témat. Na to, že soustředění je tak dlouhé, zvládáme ponorku zatím perfektně.
Radoň: V Chula Vistě budeme tři týdny trénovat na deblkanoi s klukama ze čtyřkajaku, bude to dobré.
Pociťujete nějak, že se blíží květnová olympijská dokvalifikace, nebo se tím vůbec nestresujete?
Radoň: Osobně jsem byl po loňské sezoně dost vyčerpaný jak fyzicky, tak psychicky... Letos jsme s trenérem pár věcí změnili, dost jsem zapracoval na hlavě. Takže je jasné, že se dokvalifikace pomalu blíží, ale zbytečně se tím nestresuju - soustředím se na jednotlivé tréninky a na to, abych měl z pádlování radost, což se daří.
Dvořák: Mně přijde, jako bychom sem přijeli teprve minulý týden, soustředím se na každý trénink, na další den. Rozhodně necítím stres ze závodů.
Jak si čistíte hlavu ve volnu?
Radoň: Jedeme na nákupy, pokud máme energii... Rád zajdu do vířivky, kterou máme u Corlissových. A poslouchám muziku, čtu si, anebo hraju online šachy. Můj oblíbený sportovec je David Navara.
Dvořák: Ve volnu hlavně spím, protože soustředění je vcelku náročné. Taky si užíváme místní kuchyni - jižní Kalifornie je zajímavá tím, že tu žije spousta etnik, jejichž kuchyně se různě mísí. A čtu životopis Anthonyho Kiedise z Red Hot Chili Peppers. Myslím, že je dost s podivem, že ten svůj život přežil.
Dokáže vás Amerika ještě vůbec něčím překvapit?
Radoň: Už nás asi ničím nezaskočí, čas tady si užíváme... I když zrovna minulý týden jeden borec unesl děti své exmanželce a honila ho policie... Takže v noci okolo našeho domu běhalo dost policistů, ale vím to z doslechu, mě to neprobudilo.
Dvořák: Byla to dost rušná noc. Ten chlápek utíkal před policií a ukryl se u nás ve čtvrti, takže mě vzbudilo ve dvě v noci, jak jednotka SWAT prohledávala okolí domu a naši zahradu. Byl to docela zážitek. A ta noc byla zakončená tím, že v šest ráno přišla antidopingová kontrola. Americké komisaře ani nevpustili do naší čtvrti, takže zaparkovali jinde a museli za námi asi dvacet minut pěšky. To bylo docela vtipné.
A co na vodě?
Radoň: Tam je to dobré, řekl bych bez překvapení. Letos trénujeme s Krisztinou Fazekas Zur, olympijskou vítězkou na čtyřkajaku z Londýna, a s ní jsou tady další tři mladé Maďarky. No, není to úplně legrace.
Dvořák: Jsou to opravdu výživné tréninky, protože Krisztina je rozpádlovaná a na vytrvalosti hodně rychlá. Ale je to skvělé oživení - trénink dostává úplně jinou atmosféru, navíc sem tam potkáme nějakého lachtana.
