Zvyká si na jiný život. Po svém příchodu do Chrudimi se nadějný futsalista Era-Packu Radim Záruba usadil jak ve městě, kde už bydlí, tak i v sestavě jedenáctinásobných šampionů, v jejichž řadách nedávno získal první trofej. Zatímco s jinou rolí v týmu se sžívá, tak jedné jistoty se nezbavil. I mezi novými spoluhráči je benjamínkem.
„Jsem všude nejmladší. Ale snažím se sbírat a využívat zkušenosti,“ říká jedenadvacetiletý Záruba.
Při vyhlášení ankety jste navázal na své tři předchozí triumfy. Kolikrát ještě můžete vyhrát?
Je to omezené ročníkově, takže letos to bylo naposledy, co jsem mohl prvenství získat. Čtyřikrát a dost. Více už nepřidám, maximálně ve futsalistovi (hlavní kategorie pro starší hráče). Jsem rád, že se mi podařilo vítězství obhájit vícekrát. Za to musím poděkovat všem, kteří pro mě hlasovali a klukům z týmu, kteří mi pomohli k výkonům.
Radim ZárubaNarodil se 28. 12. 1994 v Brně, kde začal svoji futsalovou kariéru v týmu Tanga. Ve volném čase nastupuje ještě ve velkém fotbalu za Moravskou Slavii Brno hrající jihomoravský krajský přebor. Vystudoval obchodní akademii a nyní se už věnuje pouze futsalu. Od září 2015 je hráčem Era-Packu Chrudim. V jejím dresu zatím v této sezoně Chance futsal ligy odehrál jedenáct zápasů s bilancí sedmi gólů a šesti asistencí. |
Jste i členem národního výběru. Bral jste letní přestup z brněnského Tanga jako snazší cestu, jak se do něho dostat?
Vzhledem k situaci, v jaké se bohužel nachází Tango, byl odchod nejlepší variantou pro to, abych se udržel v reprezentaci, dále se futsalově rozvíjel a splnil si své sny.
A ty jsou jaké?
Zahrát si nějakou lepší zahraniční ligu. Lákalo by mě Španělsko, Itálie či Rusko. Ale k tomu je ještě dlouhá cesta. Zatím pro mě byl největším zážitkem start Chrudimi v UEFA Futsal Cupu.
Pociťujete přínos i z toho pohledu, že se můžete učit od takových matadorů, jakými jsou bratři Marešové či Lukáš Rešetár?
Byl to nepochybně také jeden z důvodů. Jsou tady ale i Brazilci, kteří mají zkušenosti se zahraničními soutěžemi. Zároveň tu působí další čeští reprezentanti, kteří si zahráli na mistrovství Evropy i světa.
Musel jste si těžce zvykat na jiný tréninkový režim, který mají zavedený v Chrudimi?
Ono to v Brně podobně fungovalo dva roky, dokud tam byli kluci z repre, jako Michalové Kovács, Seidler a Belej. Trénovalo se každý den a klub se snažil vydat profesionální cestou. Nevyšlo to. Teď už to tímto způsobem funguje jenom v Chrudimi. Pro rozvoj je nejlepší, pokud se můžete připravovat pravidelně. Ale pro českou ligu je škoda, že se týmy, které se snaží prohánět Chrudim, vydrží rok dva, a pak z finančních důvodů skončí. Hráčům moc neprospívá, pokud nemají více těžkých zápasů za sezonu.
Soupiska Era-Packu je široká. Vyhovuje vám dosavadní herní vytížení?
Přišel jsem s tím, že chci hrát co nejvíce a do každého tréninku dávám sto procent. Tady mají jiný náboj, než jsem byl zvyklý. Je tu dvanáct až patnáct vyrovnaných hráčů bojujících o místo, takže se na tréninku jezdí jako v zápase. V něm pak záleží na trenérovi, zda a jak moc budu hrát. V té konkurenci to je těžké, ale za každou minutu jsem rád.
Zmínil jste Brazilce. Jaká je s nimi komunikace?
Ti, co jsou v Čechách déle, už češtinu celkem ovládají. Třeba Rodrigo a Dentinho rozumí dobře. S brankářem Tonem mluvím anglicky. Na hřišti stačí základní slovíčka jako „levá“, „pravá“, „záda“. To umí všichni, takže to je v pohodě. Nejdůležitější však je, že si rozumíme po futsalové stránce.
Už zítra vás čeká zápas proti bývalým spoluhráčům. Plánujete vypsat prémie?
Uvidíme. Na první utkání nic nebylo, ale teď se bude hrát v Brně, takže bych něco zařídit mohl. Kamarádů tam mám stále dost a těším se.
