„Zklamání cítím z výsledků. Ale když to vezmu po herní stránce, nejsem smutná. Myslím, že jsme se každým zápasem zlepšovaly. Jen je škoda, že jsme prostě nedávaly góly, chyběla nám lepší produktivita,“ ohlíží se Duchková, dvacetiletá útočnice z plzeňských Litic.
Přitom Ukrajinkám jste hned v prvním utkání šampionátu nastřílely čtyři branky.
Ale i proti nim jsme měly rozhodnout dřív. Většinu utkání jsme odehrály na jejich polovině. Netvrdím, že měly špatný tým, ale kvalitou jsme je předčily a zasloužily si vyhrát. Přesto byl stav dlouho vyrovnaný a zlomily jsme je až na konci.
První zádrhel přišel proti Polkám. Nechaly jste si soupeřky utéci na stav 0:3 a manko už nesmazaly.
Tohle byl další problém, který jsme na turnaji měly. Nedokázaly jsme hrát stejně po celý zápas. Proti Polkám jsme až v poslední čtvrtině, kdy nám teklo do bot, zabraly naplno. Jenže vstřelily jen dva góly. Kdyby se hrálo o pár minut déle, věřím, že výsledek vypadal jinak, jenže bylo příliš pozdě. Vlastně to samé přišlo i v dalším zápase proti domácím Rakušankám. I remíza 2:2 sice byla velmi cenná, ale mohly jsme je zlomit a vyhrát.
Po třech duelech jste měly čtyři body a držely naději na dvě postupová místa do elitní divize. Tyhle plány ale zhatila porážka s Itálií 0:1. Co se stalo?
Popravdě, absolutně si nedokážu vysvětlit, co se stalo. Byly jsme dobře namotivované, chtěly vyhrát a dát co nejvíc gólů. Soupeře jsme nepodcenily, vždyť všechny týmy ve Vídni byly vyrovnané. Ale Itálii se nedařilo v úvodu turnaje a věřily jsme si na ni. Asi i proti nim se potvrdilo, že jsme nedokázaly hrát na sto procent po celou dobu. Itálie nám dala gól, my jsme se naopak prosadit nedokázaly.
Bylo to největší zklamání v turnaji?
Byly jsme skleslé. Doufaly jsme, že Itálii porazíme a vylepšíme si ještě postavení na šampionátu, třeba zaútočíme i na postup. Na druhou stranu, herně se nemáme za co stydět, na turnaji jsme hrály výborně. Jen škoda slabé produktivity. Jinak musím říci, že tým fungoval skvěle. Snažily jsme se poučit z chyb, měly jsme ve Vídni i zábavný teambuilding, to nás spojilo ještě víc.
Jak výkony hodnotil irský trenér českého juniorského týmu Gareth Grundie?
Byl trochu zklamaný z výsledků, stejně jako my. Měly jsme dopadnout lépe. Ale s tím, jak jsme turnaj odehrály, byl spokojený. Žádná z nás nic nevypustila.
Trénuje se vám pod ním dobře?
Skvěle! Hrozně se mi líbí tréninky, jeho mentalita. Chce, aby se všechno dělalo v zápasovém tempu, snaží se z nás vymáčknout všechno, co lze. Byl na olympiádě s irským národním týmem, má spoustu zkušeností a snaží se nám je předat. A je to vidět. Opravdu se mi pod ním dobře trénuje. Bohužel, tohle pro mě byl poslední velký turnaj v juniorské kategorii.
Svými výkony jste si ale řekla o nominaci do ženského týmu, který od 18. srpna čeká v Dublinu kvalifikační turnaj mistrovství Evropy skupiny B. Byla jste překvapená?
Nevěděla jsem, jestli se do týmu dostanu, konkurence v ženách je velká. Asi záleželo i na tom, jak se ukážu ve Vídni, protože nominace byla oznámena až teď v pondělí. Jsem opravdu ráda, že jsem se do ní dostala a naberu další zkušenosti.
Z juniorského výběru nepojedete sama. V nominaci je vaše spoluhráčka z Litic Adéla Kožíšková i další mladé hráčky.
Je to současný trend. V ženském týmu je pár starších hráček, ale minimálně polovina patří věkem ještě mezi juniorky. Snad nezklameme.
Jaký je tedy nejbližší program?
V pondělí 15. srpna se přesouváme na turnaj do Irska, kde se utkáme s domácím týmem, Tureckem a Polskem. Vůbec si netroufám říci, na co máme. Ale věřím, že všem dokážeme být rovnocenným soupeřem.
Zdá se, že letních prázdnin jste si zatím moc neužila.
Naopak, tohle je lepší, než kdybych polehávala doma. Tohle si užívám mnohem víc. (úsměv) I v Liticích už nám začala příprava, ale vzhledem k programu ani nevím, kdy se k týmu připojím. Ale doufám, že to bude brzy.
