EPD Tour, jedna ze "třetích lig" evropského profesionálního golfu, letos začala čtyřmi turnaji v Turecku a o víkendu skončila série tří podniků v marockém Marrákeši. Kučerovi se víc dařilo předtím v Beleku, na horších výsledcích africké části série se podepsala i bolavá záda.
Vraťme se ještě na podzim loňského roku k vaší výhře na Konopišti. Závěr loňské EPD Tour už jste nehrál, vynořil jste se tak nějak najednou. Co tomu předcházelo?
Měnil jsem nějaké věci ve švihu. Stojím blíž u balonu, moje technika se zlepšila. Loni jsme se sponzorem byli v Anglii, kde mi změnili hole. Sám jsem pak přišel na to, že se musím vrátit ke starým, ale celou dobu jsem přemýšlel o tom, co mi říkal ten Anglán, protože to byl druhý trenér v životě, který mi někdy něco řekl. Řekl jsem si, že zkusím ty dvě věcičky, co mi poradil. Se starými holemi to relativně začalo fungovat.
Jak jste získal jistotu?
Díval jsem se na kluky, co hrají na evropské túře, a říkal jsem si - jo, málo tam procházím do levé nohy. Určitým způsobem jsem vděčen, že loni to bylo tak špatné, protože najednou nastal zlom, od kterého to najednou funguje. To, že jsem na Repromedě zahrál sedm pod, tam byl ten zlom psychiky a všeho. Udělal jsem rekord hřiště. Ve druhém kole jsem měl stejné příležitosti jako v prvním, ale už jsem to tolik netlačil na jamku, tak jsem poznal, že tam je rezerva v psychice.
Pak jste ale byl dlouho bez turnajů, než na konci ledna začala EPD Tour. Jak se taková pauza zvládá?
Musíte se snažit atmosféru turnaje navodit i na drivingu. Jezdit do ciziny stojí to spoustu peněz. Je výhoda, trénovat tam na dobrých hřištích a pozvat si někoho, kdo proti vám bude hrát dobře. Já stál v Erpetu na rohožce. Zavřel jsem oči a představoval jsem si, co má hlava dělat při tom kterém úderu.
Takže nové tréninkové metody?
Neodehrál jsem až tolik balonů, zaměřil jsem se i na hlavu, chodím k psycholožce. Ona není vyloženě sportovní, ale je úžasná a pomůže mi zvládnout určité situace. Abych nebyl nervózní, abych nechtěl moc. Když patujete ze srandy a dáte každý dvoumetrový pat, ale na turnaji ne, to je ta psychická rezerva.
Rozdíl ve výkonu je tedy hlavně v hlavě?
Samozřejmě ty změny ve švihu byly důležité. Měl jsem v tréninku určité cíle - požadoval jsem od sebe, aby krátká hra do sto metrů od jamky byla lepší. Taky jsem posiloval a zaměřil se hlavně na levou stranu, abych obě zatěžoval rovnoměrně. Ale hlava je důležitá.
kučera na EPD TourTurecko Sueno Dunes Classic - 30. Sueno Pines Classic - 5. Montgomerie Classic - cut Lykia Links Classic - 46. Maroko Al Maaden Classic - 30. Samanah Clas. - odstoupil Amelkis Classic - cut |
Pomohla mi jedna knížka o golfu. Jmenuje se Třicetivteřinový švih. Autor v ní probírá, jak by hlava měla fungovat, aby hráč jakékoli úrovně ze sebe dostal nejlepší, co v něm je. Překvapila mě, je fantastická a mohla by pomoct každému. Pokud se člověk aspoň trochu zamyslí, dá se z ní dostat spoustu informací.
S čím jste jel na začátek EPD Tour?
Chtěl jsem projít aspoň dvěma cutama a ověřit si, že co klaplo na Repromedě, bude fungovat dál. Což teoreticky bylo překonáno. Trošičku mě mrzí, že to páté místo v jednom turnaji v Turecku nebylo lepší. Tam šly smazat dvě tři ranky, aby to šlo třeba do druhého místa.
Pak jste ale v Maroku nehrál zase tak dobře. Jeden turnaj jste po prvním kole dokonce vzdal.
Bohužel jsem měl docela velký problém se zády. Jelikož jsem se nemohl hýbat, zahrál jsem tam jednou 81 bohužel ale to vem čert.
Jak je z vaší současné pozice daleko na postupové místo do Challenge Tour?
Čistě teoreticky blízko a může to být zároveň strašně daleko. Po dvou turnajích jsme byl dvanáctý. Je rozdíl být v turnaji sedmý nebo patnáctý. Od desátého místa nejsou rozdíly v prize money velké. Když budu procházet cutama, do patnáctého místa se to dá ukočírovat. Ale být na postup, takže do pátého, nebo potenciálně desátého, pak člověk musí třikrát za sezonu skončit do prvních pěti a třeba jednou vyhrát.
Můžete zahrál takový výsledek?
Teoreticky to jde. Ve výkonnosti není velký rozdíl, jde o to, jak ten den zrovna kdo patuje. Když hraju třeba dvě pod, ověřím si, že hraju dobře. Pak už člověk jenom čeká, kdy ty paty tam spadnou.
Věříte, že se to povede právě vám? Stále se hovoří o tom, jak ohromná je dnes konkurence.
A taky je. V roce 2002 jsem zahrál 75, 76 a prošel jsem v klidu cutem. Dneska to nestačí. Těch 75 nemusí znamenat, že hrajete špatně, ale že tam třeba nespadlo těch pár patů. V té konkurenci jste najednou padesátý. Dneska to chce být lehce pod par, aby člověk mohl být dvacátý a v posledním kole mohl útočit.
Záleží taky na tom, jaké má kdo podmínky?
Ti, kdo mají peníze, dokážou opakovaně hrát super. Němci měli na EPD Tour tým asi sedmi lidí. Hrajou individuálně, ale mají určitě nějaké společné sponzory. Mají hlavního kouče od PGA, člověka na fitting, někdo jim řídí strategii tréninku, jeden se stará o hole. Pak mají vlastního trenéra, který jim to řídí. Oni se mohou starat jen o svoji hru a je na nich, ať se s tím poperou.
(Zítra s Jakubem Kučerou: jaké má podmínky a cíle.)
