S vědomím, že už nebude bojovat na žádném dalším šampionátu, se Libor Smolka v úterý vrátil domů z mistrovství světa v Barceloně.
Tam skončil dvaadvacátý na 25 kilometrů. V dálkovém plavání byl z českých reprezentantů jediným mimobrněnským zástupcem. Celou kariéru věrný Krnovu. "V tuto chvíli platí, že končím," potvrdil.
Co vás k tomu vedlo?
Je mi 28 let. Už bych chtěl začít jiný život.
Jenže dálkoví plavci zrají kolem třicítky. Třeba nejlepší Čech Rostislav Vítek, Bulhar Petar Stojčev či čerstvý mistr světa na 25 kilometrů Thomas Lurz.
To je sice pravda, ale abych mohl pokračovat ve špičce, musel bych se dál připravovat v Austrálii, kde jsou výborné podmínky. Už ale nechci cestovat, vždyť jsem byl 250 dnů v roce pořád pryč, pořád někde sám.
Libor SmolkaPlavec TJ Krnov se narodil 3. června 1985. Český reprezentant v dálkovém plavání byl na mistrovství světa třikrát desátý na 25 km. V závodech světového poháru byl šestý na nejslavnějším světovém závodě Santa Fe -Coronda v Argentině, který měří 57 km, a v kanadském St. John. V roce 2008 získal titul mistra republiky na 10 kilometrů. |
Takže se budete věnovat geotechnice, kterou jste vystudoval?
Sport mě neživí. Nikdy mě živit nebude. A to je strašně důležitá část mého rozhodnutí skončit s vrcholovým plaváním. Chci si zařídit život jinak a k tomu člověk bohužel potřebuje nějaké peníze.
Budete aspoň dál plavat za Krnov v Českém poháru?
To určitě. Ze dne na den si neřeknu: tak a teď už do vody nevlezu. Na to plavu moc dlouho a mám ten sport rád.
Neváhal jste se svým rozhodnutím ukončit vrcholovou kariéru, když se vám na mistrovství světa nepodařilo probít do nejlepší desítky, jak jste si přál?
Je to strašně čerstvé, takové rozhodnutí se nedá dělat v emocích. Mám dost času, abych si sedl a promyslel, co chci dělat dále, ale v tuto chvíli mohu říct, že s vrcholovým plaváním je konec.
Nevadí vám, že se loučíte 22. místem, když jste na předchozích třech šampionátech byl desátý?
Závod byl pořádně nabitý. Na startu bylo pětatřicet lidí a třicet z nich mohlo mít medaili. V době velkého trháku jsem byl bohužel vzadu. Pak se udělala mezera dva tři metry a závod byl ztracený. Zůstal jsem za ní s takovými borci, jako jsou Ital Cleri, Rus Djačin a Kanaďan Weinberger. Patnáct kilometrů jsme točili jako blázni, dřeli, ale nestáhli jsme ani metr, ztráta na vedoucí balík narůstala.
Nešlo to?
Doufal jsem, že v Barceloně zopakuji desáté místo nebo ho ještě vylepším, ale na druhou stranu vím, že jsem v závodě nechal úplně všechno, vylézal jsem z vody úplně hotový.
Byl jste šest let ve světové špičce. Bylo znát, jak jde konkurence rok od roku nahoru?
Šla neskutečně nahoru. Je to vidět na časech, které se plavou, závody jsou čím dál tím rychlejší a špička je stále více nabitá. Na mém prvním mistrovství Evropy nás šlo do vody šestnáct na pětadvacítku, teď nás bylo dvakrát tolik. A hemžilo se to mistry světa, medailisty z olympiády, vítězi světových pohárů.
Stoupá konkurence i tím, že se dálkovému plavání začínají věnovat také plavci, kteří v bazénu startovali na patnáct set metrů?
Určitě to má vliv. Je to standardní vývoj. Patnáctistovkař si vyzkouší závod na deset kilometrů. Když mu sedne, jde i na pětadvacítku, a už to jede. Konkurence bude pořád stoupat. Dálkové plavání šlo pořádně nahoru.
