Při kempu v Coloradu Springs plaval Michael Phelps se sparingpartnerem Chasem Kaliszem sérii závodů na 150 metrů.
Michael vypadá dobře, pomyslel si kouč Bob Bowman. Ale... Není až takovým tygrem jako kdysi. Proto na něj zakřičel: „Budeš i závodit, nebo jen plavat tam a zpět? Chceš v Riu taky něco vyhrát?“
Phelps na něj pohlédl – a probudilo se zvíře.
Najednou byl opět plavcem, o němž jeho velký protivník i kamarád Ryan Lochte říkal: „Když stojí na startovních blocích, Michaelovo odhodlání vyhrát je nezměrné. Tam se stává dravým zvířetem.“
Podle Bowmana se nyní nacházejí ve fázi probouzení zvířete. „Ne, nikam neuteklo,“ pousměje se Phelps. „Je v mém nitru. A v srpnu bude připraveno.“
Třináctého srpna v Riu, na své už páté olympiádě, ukončí kariéru, kterou už jednou ukončil.
„Tentokrát definitivně,“ ujistí.
Vypráví, že před Riem znovu nalezl ztracenou plaveckou vášeň. „A zároveň změnil postoj k životu,“ říká šestinásobná olympijská medailistka Allison Schmittová. „Stal jsem se lepším člověkem i rychlejším plavcem,“ tvrdí on.
Tolik je toho najednou jinak.
Se snoubenkou, modelkou Nicole Johnsonovou, se usadili v Arizoně.
Pátého května se stal otcem syna Boomera Roberta.
Už se ani nedotkne alkoholu.
A nevynechává tréninky, což v alkoholických časech dělával.
„Jsem zase tím malým klukem, který kdysi říkal: Všechno je možné. Uvidíte v Riu jiného Phelpse než na minulých olympiádách.“
Ten předchozí Phelps ovšem získal celkem 22 olympijských medailí, čímž o čtyři medaile vévodí historickým tabulkám. Z toho 18 jich se jich leskne zlatě, o osm víc než získal kdokoliv jiný. Závratná čísla.
Na hry do Sydney 2000 přijel coby patnáctiletý talent. V Aténách 2004 už měl status superstar a jeho „jen“ šest zlatých bylo pro někoho i zklamáním. V Pekingu 2008, kde se ocitl na vrcholu, jich získal osm. A naposledy v Londýně 2012 čtyři, přestože nebyl na výši fyzicky ani nepociťoval někdejší radost z plavání.
„Tehdy se nestaral o přípravu. Až do chvíle, kdy už bylo pozdě,“ říká kouč Bowman.
„Tehdy se mi tréninky protivily,“ uznává Phelps. „Zato teď se těším na poslední měsíce kariéry. Užívám si je, jsem v nich ponořen.“
Jen na pět dní u syna
Když v Londýně 2012 oznamoval, že končí, zvažoval, co dělat dál. Zase studovat? Hrát golf? Potápět se s bílými žraloky? Ke studiu se však nevrátil: „Zjistil jsem, že život je nejlepší školou.“ A to ostatní? Všechny libůstky se časem přejedí.
„Chyběl mi bazén i závody.“
Předloni se vrátil. Kouč Bowman věděl, že už na Phelpse nemůže aplikovat někdejší tréninkový dril, s nímž dospěli k titulům v Aténách a Pekingu. Bude mu 31 let, jeho tělo už netoleruje někdejších 80 kilometrů tréninku týdně a jeho tu a tam pobolívající pravé rameno potřebuje ochranu. Je sice silnější a svalnatější, ale postrádá odolnost mládí.
Kouč tedy aplikuje kratší, intenzivnější dávky v bazénu a zároveň delší odpočinek. „Je vzrušující trénovat trochu jinak,“ říká Phelps.
Změnil též stravu. Už nepotřebuje spořádat 12 tisíc kilokalorií denně. Skončila éra, kdy jen ke snídani snědl a vypil:
- 6 smažených chlebů s vejcem a sýrem
- 700 g zeleniny
- 300 g majonézy
- 3 palačinky
- omeletu z 5 vajec
- hrnek kaše
- 2 hrnky kávy.
K večeři v té době klidně konzumoval dvě kila špaget a obří pizzu, přičemž výjimkou nebyla ani grilovaná kuřata či milované mexické pokrmy.
Nyní naopak jeho tělu vystačí méně kalorií. Proto, že trénuje méně hodin (dvě až čtyři denně místo někdejších pěti), že už nemá metabolismus 23letého muže, nepije alkohol a lépe volí skladbu stravy.
Loni, byť kvůli kázeňskému trestu za řízení v opilosti nesměl startovat na mistrovství světa, zaplaval na šampionátu USA tři nejlepší světové časy sezony.
Koncem června jej čeká olympijská kvalifikace USA v Omaze. Tady poplave o Rio ve třech disciplínách: 100 a 200 metrů motýlek a 200 metrů polohový závod. Vždy dva nejlepší Američané postoupí na hry. Zároveň se chce svými časy z jiných mítinků kvalifikovat do tří amerických štafet.
Posledních pět týdnů trávil na vysokohorském kempu v Coloradu Springs. Postrádal syna, od jeho narození byl doma v Arizoně dohromady jen pět dnů. Na otočku letěl na porod, pak opět na otočku na tři dny. „To bylo tvrdé. Ty dva odchody od Nicole a syna byly nejtvrdším loučením, jaké jsem kdy zažil.“
Oba s ním budou v srpnu v Riu.
„Boomer si z toho později nic pamatovat nebude,“ připouští Phelps. „Ale už jen pouhá jeho přítomnost mi dodá extra motivaci zakončit kariéru tím nejlepším způsobem. Aby ten malý človíček mohl být jednou na tátu co nejvíc hrdý.“
