Cítíte hrdost, že přes všechno, co jste musela absolvovat, máte nyní evropský titul a místo na olympiádě?
Už před Evropou jsem si říkala, že jsem na sebe pyšná a že bych si fakt zasloužila se do Paříže dostat a užít si ji po tom všem, čím jsem si prošla. Nebyly to jednoduché situace. Minulé léto jsem si sáhla na dno, byla jsem rozhodnutá, že už se do bazénu nevrátím.
Co nakonec vaše rozhodnutí změnilo?
Řekla jsem si, že se chci ještě jednou dostat na olympiádu. Našla jsem v září úplně novou motivaci, nový drive, začalo mě to znovu strašně bavit. Přestali jsme trénovat na dvoustovku polohovku a začali řešit jen prsa. A teď jsem tady.
S evropským zlatem a splněným olympijským limitem k tomu.
Ten čas z Bělehradu je pro mě z říše snů. A už vůbec bych nikdy nečekala, že zrovna já můžu vyhrát mistrovství Evropy. Byla to strašně hezká zkušenost, zazpívat si hymnu na tak velkém závodě.
Byla jste před svým finále nervózní?
Ani tolik ne, spíš den před tím. Chtěla jsem zaplavat olympijský limit už v semifinále, abych to měla za sebou a byla na finále bez nervů. To se mi nepodařilo, protože jsem udělala spoustu chyb. Ale ten závod se mi jel skvěle, vůbec mě nebolel a hned jak jsem doplavala, tak jsem se těšila na finále. A to bylo asi to hlavní, co mě ke zlatu a olympijskému limitu dovedlo. Samozřejmě jsem trochu nervózní byla, ale řekla jsem si: Nepokaz to, užij si to, a pak se ti poplave samo. A ono to vyšlo.
Horská je mistryní Evropy na 200 metrů prsa, zajistila si letenku do Paříže |
Jak jste pak prožívala samotný závod?
Za mě byl naprosto skvělý. Když jsem byla po sto metrech na první pozici, strašně mě to hnalo, říkala jsem si: Musím jim ujet, a hlavně nesmím vytuhnout! Samozřejmě zlatá medaile by byla krásná tak jako tak, ale kdyby byla bez limitu na olympiádu, tak bych asi zas takovou radost neměla. Mrzí mě, že jsem o tom splnění limitu nevěděla rovnou, že jsem si nemohla prožít takovou tu slávu po dohmatu, jak si to může vítěz prožít se vším všudy.
Musela jste čekat téměř tři minuty, než bylo jasné, že máte kromě zlata i místenku v Paříži.
Psala mi spousta lidí, proč jsem se neradovala, jenže já na tu tabuli bez brýlí nevidím. A navíc trvalo organizátorům fakt dlouho, než tam dali i časy. Ale když jsem se konečně dozvěděla, že to je olympijský limit, tak se mi všechno čekání vrátilo a byla jsem dojatá. Potěšilo mě, že mi pak všechny soupeřky přišly pogratulovat, protože věděly, o co mi jde.
Čeští medailisté z plaveckého mistrovství Evropy. Zleva: Barbora Janíčková, Barbora Seemanová, Ondřej Gracík a Kristýna Horská.
Olympijský limit byl 2:23,91 a vy jste ho nakonec svým časem 2:23,60 splnila s přehledem.
Nemohla jsem tomu času uvěřit. Věřila jsem si, že na limit mám, ale myslela jsem, že ho budu těsně lízat. Nečekala jsem, že ho překonám o tři desetiny sekundy. Strašně dlouho jsem to vstřebávala. Dokonce jsem se rozplakala.
Měla jste na závodě rodiče, asi to byl pro ně silný zážitek.
Bylo moc hezké, když jsem viděla, jak rodiče a trenérka brečí. Bylo to pro nás vysněné.
Dorazí rodiče i do Paříže?
Tím, že jsme ještě loni nevěděli, jestli kvalifikaci zvládnu, tak jsme nechtěli kupovat lístky dopředu, přece jen nejsou nejlevnější. Takže tentokrát budou doma. Ale na druhou stranu v televizi je někdy vidět víc než někde nahoře na tribuně.
