Když taková strategie slavila úspěch, pro vlastní plaveckou budoucnost z ní vyvodil ponaučení: „Že se nesmím bát. Nikoho a ničeho. Tlak bude tak či tak. Ale musíte bojovat, bojovat a bojovat.“
Přesně to dělá.
Přesto, před odletem na evropský šampionát do jemu zaslíbené Paříže si rozhodně nemyslel, že by se mohl vracet se zlatou medailí ze znakařské padesátky.
„Hlavně poslední dobou cítím, jak se mi můj americký trénink vyplácí. Konečně vidím progres i na dvoustovce a také ve sprintech. Vždyť do Ameriky jsem odjížděl s časem o šest desetin pomalejším.“
