"Je to ještě čerstvé a na to by měl být trenér," vysvětluje. Ví, že každý sportovec potřebuje mít za sebou další oči. "Když se zadaří a je jedno jestli to bude jeden závod nebo celá sezona, chyby se za to snadno skryjí."
Neříkejte, že s devátým místem nejste spokojený.
Jsem samozřejmě rád, že jsem se dostal zpátky do absolutní špičky. Jen nevím, čím to je. Jestli jsem chytil vlak, dřív než se stačil rozjet...
Sezona Jana KubíčkaNa samém sklonku sezony si doletěl na ostrov Maui pro skvělý výsledek. Přitom ještě před pár měsíci váhal, jestli na Havaj vůbec odcestuje. "Je to nevyzpytatelný závod a stojí to balík," říkal o obvyklém vrcholu xterra sezony. Ne, že by v sezoně nebyly výsledky. Spíš naopak. Dařilo se mu v domácí sérii, kde patří každým rokem k největším favoritům, skvěle mu vyšel i závod Světového poháru ve Špindlerově Mlýně, kde skončil třetí.Jenže pak stačil jeden další závod stejné túry a Kubíček začal váhat: Bude to stačit na Maui? Stačilo. A s přehledem. Mezi 598 závodníky skončil Kubíček v první desítce. Porazil i Lance Armstronga, který skončil na třiadvacátém místě. "Je to dobrá sezona," říkal už před odletem na Maui. Teď aby svůj výrok notně poupravil: Je to skvělá sezona. |
...nebo jste se tak moc zlepšil v plavání.
Jasně, konečně jsem začal plavat (usměje se). Pořád jsem se tomu vyhýbal, nenáviděl ho. A teď jsem začal mít plavání i rád. Nestačí totiž dělat jen to, co vás zrovna baví.
Jak jste se do plavání přesvědčil, když se tak těžce učí?
Taky už to asi nikdy úplně nedoženu, bude mě to asi provázet celou kariéru.
Pomohlo hecování ve vaší tréninkové skupině?
Na to já moc nedám, raději si to nechávám až na závod. Beru to tak, že si něco musím odpracovat. Kluci, kteří už nezávodí to mají jinak. Dá se to ale s nimi skloubit. Zastáncem skupin sice moc nejsem, přeci jen dělám individuální sport, ale tohlemi určitě pomohlo.
Trénujete společně jen intervalově nebo společně plavete také objemy?
Po Havaji už neplavu vůbec (smích). Ale vážně. Objemové plavání zvládne každý sám, takže spolu plaveme jen intervalově. Má to určitý koncept, plán, na kterém pracuje Tomáš Báča. Všichni plaveme vlastně to samé.
Tréninkové deníky si ale vedete odděleně, ne?
Něco si samozřejmě vedu, využívám i moderní přístroje. Jen to nedělám každý den. Jen když něco kontrolujeme, pak to má smysl.
Neměnil jste jen trénink v plavání, začal jste také jezdit na kole za profesionální stáj České spořitelny - Specialized.
Každý rok hledáme novou motivaci, aby člověk neustrnul. Mám už věk na to, abych dokázal leccos vstřebat. Nemám sice každý rok najeto třicet tisíc kilometrů a jsou to tak pro mě těžší závody, beru je ale jako doplněk k tréninku.Nemůžu kvůli kolu zanedbávat další disciplíny.
Jak se vůbec jezdí za profi stáj?
Dalo mi to hodně. Jsou tam větší peníze, je tam víc lidí, víc dobrých závodníků. Přišel jsem do neznámého prostředí, musel jsem začít víc soupeřit, když jsem nechtěl dojíždět čtyřicátý.
Motivuje vás víc soupeření se specialisty na jednotlivé disciplíny?
Určitě. Jezdíte rychleji v tréninku a pak to použijete i při závodě. Je dobré se s někým poměřovat. Neříkat si: super, dělám všechno dobře, když to tak úplně není. Vždycky se dají dělat věci ještě líp. Navíc rád bojuju s utkvělou představou některých lidí, že pokud umí triatlonisté tři disciplíny, pak jen průměrně. Běžím se specialisty, přiběhnu s nimi. Nebudu sice první, ale jsem v nejlepší šestce v závodech do vrchu. Že si po tréninku na kole vezmu maratonky a jdu běhat, na to si už všichni zvykli. Vemte si Šebrleho, klidně by mohl skákat se specialisty do dálky Zlatou ligu.
A co běh? Nezanedbával jste tak trochu kvůli plavání a kolu svou parádní disciplínu?
Snažili jsme se s trenérem celou dobu, aby byly všechny tři disciplíny vůči sobě v harmonii. Nechtěli jsme, aby si navzájem škodily. V triatlonu už nejde, abyste měli svůj výkon postavený na jedné silné disciplíně. Vyhrávají jen lidé, kteří nemají žádnou slabinu. Vemte si teď na Havaji Lance Armstronga. Předvedl dvě parádní disciplíny a pak vybouchl na běhu.
Kdybyste na Havaji ještě líp zaplaval, mohl jste si domů vést medaili.
To se snadno řekne. Kdybych dal víc sil do plavání, nepředvedl bych pak zbývající dvě disciplíny třeba až takhle silné. Vypadá to jednoduše, ale dát všechno dohromady aby to fungovalo, je hrozně složitá věc.
Proti Armstrongovi jste byl ale ve výhodě. Zatímco vaše výkony gradovaly, on začal ztrácet.
To nemůžu posoudit, nebyl jsem v jeho kůži. Je ale dobré hrát od začátku, než pořád něco dohánět. To pokaždé smrdí defektem nebo přílišnou ztrátou energie. Když jsem se teď na Havaji prokousával dopředu, říkal jsem si, že stačí ještě kousíček a budu tam. Nikdy nevíte, kdy dostanete svou šanci znovu.
Proč? Po devátém místě na mistrovství světa?
Ano, být do desítky, to je pecka. Nemáme moře a tak... Musím ale zůstat při zemi.
To říkáte každý rok po Havaji a pokaždé se znovu v pořadí o kousek posunete.
Abych měl co nabízet? Už si ze mě taky dělají srandu. Že jsem jako Bubka o kterém se vědělo, že skáče o tyči šestsetpatnáct a laťku si přitom pokaždé posune jen o centimetr.
S odletem na Havaj jste ještě pár týdnů před začátkem mistrovství světa váhal, proč?
Nebylo to pro mě úplně lehké období. Musel jsem si hodně věcí srovnat v hlavě. Nevyšel mi jeden závod a nevěděl jsem proč. Jestli to je ojedinělý výbuch, který prostě jednou za sezonu přijde nebo se jedná o dlouhodobější únavu. Čekali jsme s trenérem, jestli se tělo znovu chytne a nebo to letos předčasně zapíchneme.
Přesvědčily vás testy?
Právě testy ukazovaly, že na tom nejsem až tak dobře, jak si myslí hlava a jak to vypadá podle dosahovaných výsledků. Běhal jsem pořád rychle, jen tělo ve vysokých obrátkách nefungovalo jak mělo.
Co vás nakonec přesvědčilo abyste odletěl na Havaj?
Podzim. U nás, na horách. Bylo tady pořád tak krásně, že by byla škoda tohle zahodit. Zkusil jsem to a tělo znovu naskočilo.
Věřila tomu i hlava?
Prostředí na Havaji vás nakopne. Tělo se přepne a najednou to tam je. Říkal jsem si, že šancí už nebude tolik, kdy všechno funguje a drží zdraví. Hrozně mě nakoplo, že na Havaji je nová trať. Na to jsem se těšil.
Na Armstronga ne?
Že bude startovat, to mi psal trenér hned druhý den, co jsem přiletěl. Je to typ, který potřebuje pořád něco dělat. Ale v závodě jsem to nevnímal, to má každý se sebou dost starostí a na konci se všichni válí po zemi stejně.
Těšíte se na příští sezonu, že se posunete ještě dál nebo se bojíte obhajoby pozicí.
Proč bych se měl bát, to bych nemohl dělat tenhle sport. Letos jsem si sen splnil, jsem spokojený a co bude příští sezonu? Na to mám trenéra. Nejsem naučený na medaile, sportuju proto, že mě to baví.
