Českým plavcům olympiáda nevyšla. Nejlepší výkon předvedl na patnáctistovce dvanáctý Jan Micka. O něm předseda svazu Petr Ryška, jenž vloni vystřídal Vladimíra Srba, tvrdí: „Honza byl jediný, který zaplaval slušně.“
Jinak reprezentanti zklamali. Čím to je? Pomohlo by poslat ty nejlepší do zahraničí? A proč například dálková plavkyně Jana Pechanová trénovala s veřejností?
Nejen na tyto otázky odpovídal v mnoha ohledech velmi upřímně Petr Ryška, muž z čela Českého svazu plaveckých sportů.
Co vám ukázaly letošní hry?
Jistě se ptáte na výsledky, tak s těmi určitě spokojen nejsem. Sice tam bylo nějaké dvanácté čtrnácté místo, ale naši plavci měli na víc.
Čím si vysvětlujete nijak zářivé výsledky?
Nebyl jsem úplně přítomen v závěrečné přípravě, ale podle toho, co povídali, tak fyzicky na tom plavci byli dobře. I časy, které plavali v tréninku, odpovídaly trochu jiným výsledkům. Osobně si myslím, že nedokázali vytvořit takový kolektiv, aby se - nechci říct nabudili - ale aby byli v takovém tom nadšení tam zabojovat. Zkrátka morální stránka nebyla úplně ideální.
Čí je to chyba? Trenérů, samotných plavců, nebo koho?
Já bych úplně neřekl, že je to chyba. Zkrátka někdy to vyjde lépe, někdy hůř. Myslím si ale, že tam nebyl úplně ideální kolektiv. Byla tam většina děvčat, což někdy nebývá úplně ideální. A startovala tam děvčata, která jsou už většinou starší a každé má svoje názory. Ne vždycky se holky všechny snesou. To si myslím, že tam hrálo určitou roli.
V posledních dnech jsou na internetových diskusích výkony českých plavců terčem kritiky. Jak ji snášíte?
Musíte to přijmout. Když je pravda, že neplavou dobře, tak si musíte říct: Jo, mají pravdu. A zamyslet se nad tím, aby to příště bylo lepší. Musíme udělat něco pro to, abychom za čtyři roky uspěli líp.
Může se letošní olympiáda odrazit negativně do budoucna pro české plavání?
Doufám, že ne. My jsme žádné bůhvíjaké výsledky nečekali. Spíš jsme chtěli nějaké finále. Pro mě to ale znamená, že bychom měli udělat nějaké změny.
Česká plavkyně Simona Baumrtová skončila v rozplavbě na 200 metrů znak časem 2:13,26 na 23. místě a do olympijského semifinále nepostoupila. (11. srpna 2016)
Už máte představu jaké?
To je spojené se spoustou věcí a něco je dlouhodobé, něco jde dřív. První věc je, že máme v plavání málo talentovaných dětí, což se asi do příští olympiády úplně vyřešit nestihne. A potom bych řekl, že je potřeba se víc zaměřit na těch pár špičkových, které tady máme, a snažit se je i ve spolupráci se zahraničím dostat do takového stavu, aby na vrcholné soutěži dokázaly prodat to, co mají.
Tady pro ně nejsou kvalitní trenéři?
To si nemyslím. Na trenéry bych to nesváděl. Zase je potřeba brát v úvahu, v jakém prostředí trenéři pracují. Uvedu vám jeden příklad. Jana Pechanová, která se tedy nepřipravovala na bazén, ale na dálku, trénovala s veřejností. Za hodinu v Brně by normálně její trenér platil za dráhu dva a půl tisíce, a když půjde na veřejnost, tak dá třeba osmdesát korun a má pomalu to samé. Dát za trénink osmdesát korun, nebo dva a půl tisíce, to je velký rozdíl. Takže ty podmínky tady nejsou úplně ideální. A trenér holt pracuje s tím, co má.
Chápu.
Navíc tady spousta trenérů, bohužel, není trenéry v tom smyslu, že by jen trénovali. Každý kouč ještě musí shánět peníze, dělat administrativu a má toho plné zuby. Čili říkat, že jsou špatní trenéři, s tím bych úplně nesouhlasil. Bohužel se trenéři kolikrát nemohou věnovat jen tréninku. Potom je další věc, že kvalitních plavců je tady málo a vítězné myšlení se v jednotlivci těžko získává. Třeba Dánové to dělají tak, že úspěšné holky trénují v Austrálii. A není to tak, že by tam byli geniální trenéři. Když se ale sejde kolektiv, kde jsou všichni šikovní, tak vítězné myšlení mají.
Schází tedy větší konkurence?
Největší problém je, že šikovných dětí je málo. Netvrdil bych, že v plavání je málo dětí. Řekl bych, že relativně dost. Ale je opravdu málo těch šikovných. Plavání je taky trochu i sportem pro další sporty. Vezměte si, třeba střelkyně Kateřina Emmons prošla plaveckými třídami na základní škole, to stejné moderní pětibojař David Svoboda. A na tom měli trenéři také kus práce, jen se ti sportovci prosadili v jiných sportech. Prostě to chce jiné podmínky, které se musíme pokusit vybudovat.
Má ale plavání dostatek peněz na to, aby poslalo pár kvalitních plavců do zahraničí?
Je to o prioritách. My jsme se v poslední době spíš snažili zachraňovat kluby, ale asi holt budeme muset některé kluby upozadit a víc to věnovat těm nejlepším. Ono to ale není až o tak velkých penězích. Peníze nejsou jediné.
BOHUŽEL. Český plavec Jan Micka má jasno. Olympijské finále bude bez něj.
Kdybyste měl pár slovy vyjádřit, v jaké kondici je nyní naše plavání, co byste zmínil?
Neřekl bych, že jsme zrovna na vrcholu, to určitě ne, ale byli jsme na tom v minulosti i hůř.
Pardon, teď máte na mysli sportovní stránku, nebo finanční?
Myslím sportovní. Finančně jsme na tom ne úplně špatně jako svaz, ale dost špatně kluby. Některé svazy třeba kluby vůbec nepodporují, nechají to svému osudu a dávají peníze na reprezentaci. To nám přijde sprosté. My proto skoro polovinu rozpočtu posíláme do klubů, jinak by některé ani nepřežily. Vždyť ty nájmy jsou jak v Las Vegas.
Mimochodem, máte vůbec páku udělat něco s výši nájmů?
Většina bazénů je bohužel v majetku měst a obcí a to je většinou lokální. Svaz do toho tedy může velice špatně zasahovat. Je to většinou záležitostí konkrétního města. Někde sport podpoří, někde řeknou, že je pro ně důležitější veřejnost. To se asi nedá jednoduše vyřešit.
Dá se tedy říct, že české plavání prochází krizí?
To si nemyslím. Krizí úplně neprochází. Teď bylo mistrovství Evropy juniorů, kde naši uspěli velice dobře. Měli medaile, měli dost finálových umístění. Teď jde o to, abychom je dokázali posunout ještě na stupínek výš, aby medaile vozili i mezi dospělými. To je samozřejmě finančně i psychicky náročnější. Ale jako vyloženě krize to není. Třeba v Pekingu jsme dopadli hůř.
Češka Barbora Seemanová při olympijské rozplavbě na 200 metrů volným stylem. (8. srpna 2016)
Když se zamyslíte, tak kde vidíte české plavání za čtyři roky?
Bude to záležet na několika jednotlivcích, kterým to buď vyjde, nebo nevyjde. Já vám to řeknu asi takhle. Teď všichni budou oslavovat judo, ale stejně to bylo o Krpálkovi. Kdyby Krpálek třeba onemocněl, tak řeknou, že judisti propadli. Takhle řeknou, že judisti suverénně uspěli. Něco takového bude i v plavání za čtyři roky. Třeba se nám podaří dostat dva tři šikovné plavce do finále a třeba taky ne. Rozhodně to ale ještě nebude masa.
Najdou se nyní mezi mladými talenty, jimž do budoucna věříte?
Ano, myslím si, že tam jsou. Když bych měl dát jedno jméno, tak třeba Bára Seemanová, která už letos byla na olympiádě. To je medailistka z mistrovství Evropy juniorů. Nebo klidně i ten Honza Micka. Je mladý, teprve jedenadvacet let. Všechno má před sebou a v pětadvaceti by měl být na vrcholu. Teď byl dvanáctý, za čtyři roky se může posunout, ale třeba taky ne. To je otázka, co s ním teď uděláme, jak moc ho podpoříme. On od absolutního vrcholu není daleko.
A když už jsme u mládeže, ubývá zájem o plavání?
Spíš naopak roste. Potom už je ale problém ve vrcholovém sportu. Jednak je plavání jedním z nejtvrdších sportů. Však trénujete ráno před školou od šesti, potom po škole a šikovní vám utečou do jiných sportů. Mohl bych jich jmenovat desítky. Musíme jim nabídnout perspektivu, aby je to udrželo u plavání.
Perspektiva rovná se peníze?
U starších v tom samozřejmě hrají velkou roli. Po dvacátém roce života už musí přemýšlet, jak se uživí. Něco v tom je.
Při odletu do dějiště olympijských her v Riu zapózovali plavci Plavci (zleva) Pavel Janeček, Jana Pechanová. Barbora Závadová, Lucie Svěcená, Barbora Seemanová, Martina Moravčíková, Simona Baumrtová, Jan Micka.
Již rok jste ve funkci předsedy Českého svazu plaveckých sportů. Jak náročná je to práce?
Hodně náročná. Hlavně tím, že se v Česku skoro všechno mění. Nové programy, nově se nahlíží na financování sportu. A i u nás na svazu se spoustu věcí mění. Jsou změny na sekretariátu, lidé odchází do důchodu. Také chceme udělat systémové změny ve výchově mládeže. Takže změn je hodně, proto je to náročné. Věřím ale, že to posuneme.
Pracujete také dlouhé roky v jihlavském plavání. To se nachází v jaké kondici?
Jsem trenérem v Jihlavě a trošičku na to jihlavské plavání doplácí, že se mu nemohou věnovat tak, jak bych chtěl. Ale mám tam mladé trenéry a trenérky, takže věřím, že mi pomůžou a že to společně posuneme a zase vychováme kvalitní plavce. Vždycky jsme chtěli mít reprezentanty. Úspěšnější i uspěli na mezinárodní úrovni. Teď tam teda nikdo takový nebyl, ale věřím, že zase vychováme. My jsme hlavně relativně malý oddíl, takže to není tak, že bychom chtěli každý rok někoho úspěšného na Evropě.
A ještě jedna věc. Nemrzelo vás někdy, že v Jihlavě schází padesátimetrový bazén?
To mě samozřejmě trochu mrzí, ale s tím nic nenadělám. Jihlava je sice krajské město, ale jsem v tomhle rozumný a vím, že musí rozmýšlet, kam peníze investuje. Určitě by to bylo krásné, ale v brzké době to kvůli financím asi reálné není. Jinak si myslím, že by se asi využil.
