Mezi krajany nemá konkurenci už dlouho.
Prakticky od chvíle, kdy se před čtyřmi lety v jednom z českých lomů poprvé vznesl na patnáctikilovém „prkně“ do vzduchu, bylo jasné, že časem bude hvězdou.
„Brzy jsem létal lépe než kluci, kteří mě ke flyboardu přivedli. Ti mě pak začali zvát, ať s nimi jezdím na předváděcí akce,“ vzpomíná Civín.
V začátcích mu prý pomohlo velké nadšení a spousta nakoukaných klipů.
Patrně se také projevily zimy strávené na svazích, ať už s lyžemi, či snowboardem pod nohami. A dlouhé roky hraní basketbalu, pro který Civína nadchl otec Jaroslav, známý trenér. I při něm člověk natrénuje balanc.
Rovnováhu mu navrch vštípila i jeho matka Jana, tělocvikářka.
„Balanc je klíčový, o tom to všechno je,“ tvrdí Civín. Vzápětí vysvětluje, že první seznámení s flyboardem jde rychle. „Nováčkům totiž přidává „plyn“ instruktor, a starají se tak jen o to, aby se udrželi nad vodou. Moje zkušenost je taková, že za pět minut se naučí létat každý.“
Prý včetně lidí, kteří nikdy nesportovali a nemají zrovna „sokolskou“ fyzičku.
Jenže není létání jako létání. Pokročilí flyboardeři totiž musí nejen pozorně držet rovnováhu, zároveň si sami regulují tlak vody. Přidávají a ubírají „plyn“, jak říká Civín. Bezdrátovým ovladačem.
Z šestnácti metrů to štípne vždycky
Sport, který se zrodil před šesti lety zásluhou nadšence a vynálezce Frankieho Zapaty ve francouzském Marseille, se ve chvíli, kdy letec zmáčkne spoušť, posouvá na jinou úroveň.
Roste výška, přibývá nebezpečí a objevují se triky.
Zatímco začátečníci se pokouší nespadnout z výšky bytových futer, Civín a spol. se vznášejí až v šestnácti metrech. „Rizikový je jedině profesionální flyboarding, kdy se eventuálně může přihodit, že si spadnete na skútr. Ten je váš anděl i ďábel. Díky němu létáte, ale také si můžete ublížit. Naštěstí se taková nehoda ještě nikdy nestala.“
Třiadvacetiletý student tělesné výchovy ovšem nezastírá, že se z „prkna“ padá. A že to občas bolí. „Z těch šestnácti metrů to štípne vždycky.“
Za pády většinou může příliš riskující letec, Civín však podotýká, že občas zklame i technika. Bezdrátový ovladač ztratí signál a flyboarder zprudka zamíří do vody. „Spadnete jako švestka.“
Civínův let na mistrovství světa v roce 2015:
Posléze milovník adrenalinových zážitků přibližuje, že při karambolech z velkých výšek trpí především kotníky a další klouby. „Všichni flyboardeři, co znám, mi vždycky řekli, že se zranili jen kvůli vlastní chybě,“ říká. Šli do přílišného hazardu.
Jenže pády jsou takřka nutností. Jinak se neposunete. Nevyzkoušíte nové triky a dokonale je neovládnete.
Basket miluji nade vše
V ten moment vstupuje do hry strach, který nahrazuje pocit radosti, volnosti a pohody, který flyboard jindy odvážlivcům přináší. „Představa, že se rozsekáte o hladinu a sbírají vás po kouskách, není moc příjemná,“ naznačuje Civín, co prožívá, když se snaží posouvat své hranice a naučit další manévry.
Jeden takový si vymyslel sám. Říká mu „Sneaky flip.“
„Skočíte šipku dopředu a v té se pootočíte o 180 stupňů, poté dotočíte salto,“ popisuje trik, který na mnohých závodech hlasatel uvádí s dodatkem „made by Petr Civín“.
Právě jejich variace je zásadní. „Když jich budete mít pár perfektně zvládnutých, ale budete je opakovat stále dokola, porota to neocení,“ vysvětluje, jak se hodnotí na závodech ve flyboardingu.
Na různorodost předvedených manévrů se soustředí jeden z pěti porotců, další dva hodnotí preciznost provedení, jiný porotce pak sleduje práci s „hasičskou“ hadicí a poslední boduje závodníkovo „šoumenství“.
To má Civín v sobě.
Před lidmi se cítí jako doma, na publikum je zvyklý od mala.
Vždyť býval přední basketbalovou nadějí a dodnes nedá na košíkovou dopustit a rád ji hrává. Ostatně s bratrem Jaroslavem ještě nedávno nastupoval v druhé lize za Sokol Žižkov. Dokonce prý plánuje comeback.
„Basket zůstane v mém srdci, miluji ho nade vše. Flyboard ho asi dorovnal, ale těžko ho překoná. Díky basketbalu mám spoustu úžasných vzpomínek. Chodil jsem na něj už jako batole, chtěl jsem být jako mí čtyři bráchové, od pěti jsem házel na minikoš,“ vzpomíná a těžko maskuje dojetí.
Flyboard, svou druhou lásku, objevil trochu náhodou.
Po maturitě chtěl strávit prázdniny v Egyptě jako animátor, jenže kvůli tamní občanské válce nakonec na sever Afriky nevyrazil. „Najednou jsem neměl plány pro nejdelší prázdniny, jaké student může mít,“ vybavuje si.
Musíte mít břišáky jako z kamene
A pak ho díky klipům na internetu nadchl flyboard. Začal se pídit po tom, jak by se z tehdy mladičkým sportem dalo začít a nakonec se dostal ke skupině pár průkopníků.
Těm, které posléze ohromil svým talentem.
Nadání se v Civínově případě pojí se značnou pílí. Tvrdě na sobě pracuje, jízdou na kole posiluje stehna, hodinami v posilovně zase pěstuje břišní a jádrové svalstvo. „Břišáky musíte mít jako z kamene,“ tvrdí.
Jedině tak se dá vypořádat s velkými silami, které let i pád na flyboardu provádí. „Je to fyzicky hodně náročné. Kvůli tomu trvá vystoupení na závodech jen minutu a půl. Jsme jako hokejisti, pak musíme jít střídat,“ přirovnává Civín.
Závodník, který se poměřuje se světovou elitou navzdory ne zrovna ideálním klimatickým podmínkám střední Evropy. „Léto trvá jen čtyři měsíce, to kluci na Floridě trénují už od února,“ posteskne si.
Další překážkou je chybějící zázemí, chybí kvalitní vybavení. Vše stojí nemalé prostředky. „Za hodinu tréninku propálím 40 litrů benzínu a starám se o techniku za tři čtvrtě milionu korun,“ říká. „Vše platím prakticky jen z vlastních peněz.“
Sponzoři se pro dosud málo rozšířený sport shánějí těžko.
Civín se snaží o propagaci flyboardingu při různých exhibicích a také aktivitou na sociálních sítích. Působí mile, přátelsky. Ostatně takovou povahu si komunita flyboarderů žádá, podobá se dalším „prkenným“ scénám. Skateboardové či snowboardové .
Budu jako Green Goblin ze Spider-Mana
Oproti nim ještě není ustálená. I samotný sport se stále vyvíjí, let vysoko nad vodní hladinou díky černé hadici není konečným stadiem.
„Viděl jsi Spider-Mana jedničku?“ ptá se Civín. „Tam je Green Goblin, létá ve vzduchu na prkně s tryskovým motorem. A přesně takový vynález už existuje i reálně, Zapata už to testuje a funguje to,“ překvapuje nevysoký sportovec.
Komiksová bitva Green Goblina s Hobgoblinem:
„Chci si to také vyzkoušet, vypadá to super. Létá se na tom až 60 mil za hodinu, palivo vydrží šest a půl minuty. Řeší se už jen bezpečnost.“
Časem se bude závodit právě i na tomto „goblinském“ prkně. Civína to hodně láká. Prvním cílem je ale proniknutí do elitní světové desítky ve flyboardingu - na MS před dvěma lety skončil třináctý, coby druhý nejlepší Evropan.
Co mu shází ke kýženému posunu? „Chybí mi lepší skútr i zázemí celkově. Když to budu mít, bude už záležet jen na mně, jestli na to mám.“
