Mnozí trenéři jsou mladší než on. Od některých závodníků, třeba usměvavé kajakářky Sofii Kinclové, jej dělí tři dekády.
To ovšem Bubancovi, načesanému elegánovi, neubírá elán. Ba naopak, jako by účastník MS v letech 1989 a 1991 mezi ostatními sportovci omládl.
Působí vitálně. I díky upravené životosprávě. „ Kvůli světovému šampionátu jsem si chodil dřív lehnout, omezil jsem hospůdku, víc jsem trénoval,“ přiznává.
Trénoval poctivě. Vždyť v pátek dopoledne s Danem Drahokoupilem, svým kolegou na deblu, postoupil do semifinále dvoustovky.
Ještě na jaře jste vnímal účast na mistrovství světa jako nereálnou. Co se pak změnilo?
Vzhledem k tomu, že jsem 26 let nezávodil na takovém šampionátu, bylo to velké překvapení. Ani jsem neměl ambice sem jet, to všechno se vyvrbilo po kvalifikačním závodě. Já i uvažoval, že bych třeba nenastoupil a dal šanci mladším. Ale pak mi parťák (Drahokoupil) řekl, že mu to nebude kolidovat s jeho závody a že by bylo fajn, kdybych to zkusil. Tak jsem si to porovnal v hlavě, jsem tady a jsem rád.
Jakému závodění jste se v posledních letech věnoval?
Jezdím dračí lodě. Těm se věnuji naplno. Na dračí lodi jsme všichni kanoisté, jezdíme aktivně, ale už to není takové jako kdysi. Ale před šesti lety mě Dan (Drahokoupil) oslovil, jestli bychom to spolu nezkusili. Přijeli jsem na mistrovství republiky, vyhráli jsme, před třemi lety taky a letos to dopadlo to takhle.
Jak se vám na dračích lodí daří?
Tam jsme úspěšní, mistři světa na klubové úrovni i s reprezentací, jezdí se oboje. Několikanásobní mistři Evropy, tam se nám daří.
V minulosti jste byl na světovém šampionátu pouze dvakrát. Jak si nyní užíváte atmosféru?
Ano, jen dvakrát. Skončil jsem brzo, ještě jsem to v hlavě neměl srovnané, bylo tam víc okolností. Tady v Račicích nasávám atmosféru, na podobnou jsem zvyklý z dračích lodí, na kterých jezdíme vrcholné akce.
S kanoistikou jste kdysi zcela přestal?
Ano, já jsem skončil. Zhruba na pět let, kdy jsem nevzal pádlo do ruky. Pak jsme se domluvili s parťákem Josefem Semeckým. byli jsme spíš takoví sprinteři a jezdili jsme dvoustovku. Začali jsme trénovat v zimě, bohužel on na jaře tragicky zemřel. Od té doby mě to drží, tak jsem rád, že tu můžu být i trochu za něj.
Co budete považovat na světovém šampionátu za úspěch?
Po té pauze, kterou jsem měl, tak nevím, co očekávat. Známe naše časy i ty, jaké jezdí největší soupeři. Moc šancí nemáme. Ani já ani Dan ale nejsme z těch, co by něco vzdali předem, uděláme vše pro finále.
Jak odpovídá na zvýšenou zátěž přece jen už starší tělo?
To je složité, jsem celý zatejpovaný. Mám skvělou fyzioterapeutku Radku Šindílkovou, ta mě vždycky dává dohromady. A já věřím, že to tělo tady vydrží.
Budete závodit po mistrovství světa dál?
Určitě budu sportovat dál, jezdit dračí lodě. Pádlování mě hrozně baví, vyrostl jsem na vodě. Teď jsem tady a co bude za rok, neřeším. Budu určitě pádlovat a jestli na takové úrovni, to se uvidí.
