Začátkem července oslavil návrat do absolutní špičky - na MS v Berlíně, kde se na vrcholném podniku kvůli zraněním představil v individuálním závodě poprvé od Londýna, obsadil osmé místo. Nyní se připravuje na druhý vrchol sezony. Na evropském šampionátu v Anglii jej příští týden ve čtvrtek čeká kvalifikace, v sobotu je na programu finále.
Ona druhá role však s ním jde pořád. „Asi jsou se mnou spokojeni, dělám to už třetí rok,“ říká třicetiletý Svoboda, kterému focení pro reklamu přináší jisté peníze. Rozhodně ho ale nepovažuje za práci. „Je to zábava, stejně jako sport,“ tvrdí.
Stane se, že vás lidé poznají jako tvář z katalogu a ne jako olympijského šampiona?
Párkrát k tomu došlo, když se někdo zeptal: hele, není to ten model? Nebo: to je ten z avonu? Je to docela legrace.
A to vám nevadí, když lidé nepoznají olympijského vítěze?
Neee, přece nejsem ješita. Beru to tak, že mě někteří znají jako sportovce, jiní si mě pamatují ve spojení s tímhle. A někdo mě nezná vůbec! To je přece v naprostém pořádku.
Jak jste se vlastně ke kosmetice dostal?
Nabídka přišla po olympiádě, v roce 2013, propaguju kosmetické přípravky pro muže. Pomáhám oslovit ženy, aby mužům nakupovaly deodoranty, parfémy, sprchové gely a podobně.
Má vaše činnost úspěch?
Snad ano, když ta spolupráce pokračuje už třetí rok.
To potěší, ne?
Vlastně nevím, jestli v tom mám prsty já. Na rovinu mi řekli, že něco takového je nezměřitelné. Ale spolupráce klape, tak na tom možná něco bude.
Kolik času obnáší focení?
Moc ne, obvykle dva dny v roce. Jednou na začátku, jednou na konci roku, a potom mám celý rok klid i čas na trénink. Kdyby mi to začalo narušovat přípravu, tak bych nejspíš odmítl, priority jsou jasné.
Co na to říká váš trenér Jakub Kučera?
Teď už nic, z ničeho se neomlouvám. Dřív mu to možná vadilo, ale bylo to jedno, stejně jsem byl dlouho zraněnej. Všechno je v pořádku - z ničeho se nevykrucuju a ani to neplánuju.
Jak fotografování berete - jako práci?
To ne, je to zábava, stejně jako sport. Takže vlastně nepracuju. Jasně, mám z toho nějaké peníze, ale kdyby mě to nebavilo, nedělal bych to. Snažím se dělat jen to, co mě baví. Slovo práce rád nemám.
Co je příjemnější - když vás fotí při sportu, anebo do katalogu?
Rozhodně při sportu, tam člověk nemusí pózovat. Fotograf si namačká, co potřebuje, a je to hotové. U reklamních materiálů je mnohem víc práce a točí se kolem toho mnohem víc lidí - maskéři, stylisté, osvětlovači. Výhoda je v tom, že nemusím nic dělat. Dostanu svačinku, oni mě oblíknou a řeknou, jak mám koukat. Jen to oproti sportu trvá i několik hodin, u sportu se ale zase musím hýbat... (směje se)
Hýbat se budete i v příštím týdnu na mistrovství Evropy v anglickém Bathu. Jak moc je pro vás šampionát důležitý?
Hodně, po mistrovství světa je to druhý hlavní vrchol sezony.
Cožpak šampionátu nepřikládáte důležitost i kvůli možnosti přímé kvalifikace na olympiádu do Ria?
Částečně. Postoupí první osmička, maximálně dva závodníci z každé země, není to ale úplně nutné. Hlavním cílem není kvalifikace na olympiádu, spíš zazávodit co nejlíp, podat co nejlepší výkon.
Jak si to přebrat?
Když se mi ten závod nepovede a přesto skončím sedmý, což by mohlo znamenat postup do Ria, tak mi to moc velkou radost neudělá. Kdybych ale podal dobrý výkon, skončil třeba pátý a přede mnou se umístili Ondra Polívka s Honzou Kufem, tak bych přesto nebyl naštvaný. Protože pak je ještě možnost postoupit do Ria ze žebříčku.
Víte vlastně, jakou teď máte formu?
Už se trochu znám, takže z tréninku vím, že jsem na tom ještě o trochu líp než na mistrovství světa. Jen si teď potřebuju trochu odpočinout, ale na to mám ještě víc než týden. Na šampionát se těším, myslím, že jsem na tom dobře.
V minulosti vás dlouho trápily zdravotní patálie - hlídáte se víc než dřív?
Moc ne. Ale je pravda, že větší pozornost musím věnovat nohám, s nimiž byly problémy. Snažím se vyhýbat tvrdým povrchům a moc nekombinovat rychlé běžecké a šermířské tréninky. To mým nohám dobře nedělá, ale nijak mě to neomezuje.
Máte představu, jak dlouho ještě budete závodit?
Na Dukle mám smlouvu do podzimu 2017, takže dva roky chci určitě závodit, co nejlíp to půjde.
A potom?
Pak bych buď skončil, když mi ale pětiboj půjde, mohl bych si sportovní život prodloužit. Na další olympiádu bych se už asi necítil, líbilo by se mi skončit ve zdraví.
Víte, co byste potom dělal?
To nevím, mám jen přání. To ovšem nemůžu říct.
Mohl by vás živit modeling?
Možná ano, ale asi to není hlavní cesta, kterou bych se pak chtěl vydat. Nebráním se tomu, jako vedlejší příjem by to být mohlo, ale... Ani vlastně nevím, jestli bych se prosadil mezi profíky.
