Ano, potřetí se vrátila, aby zdolala kanál La Manche. A tentokrát s ještě odvážnější výzvou: překonat světový rekord 6 hodin a 57 minut.
Máte na to?
Kdybych si nevěřila, tak tu nejsem.
Ještě před 14 dny byl rekord o šest minut horší, pak ho však posunul Bulhar Stojčev. Mrzí to?
Ne. Peter je úžasnej člověk a plavec, hned jsem mu gratulovala. Myslela jsem, že se pod sedm hodin dostane už loni, ale tehdy tu byl poprvé a napoprvé La Manche každého překvapí. Jen mě možná trochu mrzí, že už nebudu první, kdo to zaplave pod sedm hodin.
Říkáte, když je tu člověk poprvé, Kanál ho překvapí. Může překvapit i vás, když jste tam potřetí?
Snad ne. Myslím, že už znám to moře dobře, že nepotřebuju nic testovat.
Proto si třeba dneska půjdu asi zaplavat jen do bazénu.
A je něco proti těm předchozím dvěma letům jiné?
Ano, vyměnila jsem hotel a spím v karavanu.
Proč?
Můžete si zajet do přírody, na samotu. A je tam kuchyň, kde si můžu sama vařit a mám jistotu, že mi z toho jídla nic nebude.
Co vaříte?
Samá jednoduchá jídla. Těstoviny s olivovým olejem, jinak jím rohlíky, pečivo...
Rohlíky? To si třeba dáte i v pátek před možným startem?
Ale jo.
A kolik jich sníte?
Klidně pět. Já mám pak pocit, že mám plnej žaludek a jde mi to líp.
Kdybych startovala v pátek (Hlaváčová může čekat na ideální počasí do pondělí), vstanu před osmou. Budu se snažit nakopnout a jídlo mi pomůže.
V Doveru už jste tradiční host, poznávají vás místní lidi?
Překvapilo mě to, ale jo. Když sem můj tým vezl karavan, celníci v Anglii se ptali, jestli zase poplavu. Místní noviny mě žádaly o rozhovor, je tady možná větší ohlas než v Česku. Jen můj lodivod Mike Oram nečekal, že přijedu.
Vážně? Je to klíčový muž posádky.
Jeho manželka mi říkala, že jsem mu prý neodpověděla na mail, tak si myslel, že nedorazím. Dneska je na moři, ale hned zítra za ním jdu. Ať tu nemusím dlouho strašit.
