„Teď už to mám v klidu i díky tomu, že jsem výhru letos potvrdil medailí. Ale předtím jsem to slyšel po každém pražském turnaji,“ připouští Petřikov mladší poté, co o víkendu na Evropském poháru v Praze skončil ve své váze do 60 kilogramů na třetím místě.
Tak vám ani nevadí, že jste kvůli semifinálové porážce nepostoupil do finále?
Každá porážka mrzí, ale i tak beru letošní výsledek jako velmi dobrý. Je to medaile. Vždyť já jsem až do předloňska, kdy jsem vyhrál, vždycky v Praze dostal do držky (smích), snad nikdy jsem nepřelezl třetí kolo. Teď to už podruhé bylo fajn. Dařilo se mi, navíc v prostředí, kam se přijede podívat řada kamarádů a známých. Prahu už mám rád.
Letos vás zastavil až v semifinále Kazach Ženisbek. Dalo se uspět proti němu?
Možná dalo, ale bylo to pro mě hodně složité. Jednak jde o nepříjemného judistu, jednak mi moc nepomohl program turnaje.
Čím vám neprospěl?
Ve čtvrtfinále jsem totiž proti sobě měl Uzbeka Ruzjeva, kterého jsem porazil až po čtyřech minutách prodloužení, kdy dostal třetí trest. Na Kazacha jsem pak už šel asi čtvrt hodiny poté, takže to pro mě byl vlastně třetí zápas bezprostředně za sebou.
Přesto jste i semifinále dotáhl do prodloužení.
Dostalo se to tam i proto, že rozhodčí zrušili Kazachovo wazari, a tak zápas skončil nerozhodně. V prodloužení už jsem toho ale měl opravdu dost. Navíc Ženisbek mě měl dost přečteného.
Po zápřahu ve čtvrtfinále a v semifinále jste v boji o bronz porazil Maďara Szaba. Bylo pro vás těžké dát se dohromady?
Naštěstí jsem před ním měl asi dvě hodiny času, takže to vyšlo.
V Praze jste se od loňského srpnového mistrovství světa teprve podruhé pral ve své váze, předtím jste v Tunisu zkusil vyšší šestašedesátku. Jak se vám hublo po takové době?
Těžko, přece jen to byla dost dlouhá doba.
V Paříži na Grand Slamu vám to před třemi týdny nevyšlo, prohrál jste prohrál hned první zápas a jel domů. Byl jste hodně zklamán?
I když porážky k judu patří, pařížská pochopitelně mrzela. Pral jsem se tam sice jen jeden zápas, ale před soutěží jsem byl vybrán na převážení. Měl jsem mírnou nadváhu, a tak jsem musel během pár minut shodit skoro kilo. Byla to pořádná rozcvička a vlastně druhý zápas v Paříži.
Hned po turnaji v Praze jste se společně s dalšími účastníky turnaje přesunuli na soustředění do Nymburka. Jak se vám tam připravuje na blížící se mistrovství Evropy?
Zatím nijak, po Praze jsem byl hodně rozbitý, tak začnu asi až dneska.
A co bude dál ještě před dubnovým mistrovství Evropy?
V plánu byla Asie, Japonsko nebo Korea, ale v tuto chvíli ještě nevíme. Ve hře jsou ještě Maďarsko a Turecko, nějak to musíme zkombinovat.
Evropský šampionát má být v dubnu v izraelském Tel Avivu, ale existují pochybnosti, jestli se tam uskuteční.
Něco jsem zaslechl, ale nic oficiálního a nijak to neřeším. Každopádně v Izraeli jsem s judem byl na soustředění a moc se mi tam líbilo. Výborná organizace, navíc judo šlo v Izraeli hodně nahoru, podle mě tam bude dobrý šampionát.
