V programu "her silné vůle" figurují čtyři sporty: sjezdové lyžování, běh na lyžích, biatlon a lední hokej pro vozíčkáře. Oproti minulé paralympiádě v japonském Naganu ubylo rychlobruslení na upravených saních. Maskotem her v utažské metropoli je říční vydra jménem Otto, jež má symbolizovat nezdolnost, vitalitu a obratnost sportovců.
České barvy bude stejně jako před čtyřmi lety hájit šest paralympiků. Největší nadějí je slabozraká sjezdařka Kateřina Teplá, čtyřnásobná medailistka z roku 1998. Se stejným handicapem lyžují i sjezdařky Sabina Rogie a Klára Bechová, se zbytky zraku bude závodit běžkyně Miroslava Sedláčková. V kategorii tělesně postižených nastoupí ke sjezdu Michal Nevrkla (nadkolenní amputace) a Stanislav Loska (nadloketní amputace).
Minulé hry v Naganu se českým závodníkům nadmíru vydařily a přinesly paralympikům největší medailové žně v historii. V alpském lyžování zcela dominovala Teplá, jež získala zlato v obřím slalomu, super-G i slalomu - ve sjezdu pak ještě přidala druhé místo. O tři medaile se postarala Češka s francouzskými kořeny Rogie, která byla dvakrát stříbrná a v super-G bronzová.
Česká výprava posbírala v Japonsku sedm medailí (3-3-1), což jí v hodnocení států zařadilo na třinácté místo. První příčku obsadili Norové (18-9-13), druzí skončili Němci (14-17-13) a výtečnou sbírkou se prezentovali i osmnáctí Slováci (0-6-4).
S myšlenkou na uspořádání her tělesně postižených přišel po druhé světové válce v Británii působící lékař Ludwig Guttmann, jenž v takovém zápolení viděl ideální terapii svých pacientů. Od roku 1948 organizoval sportovní klání, které mělo přispět k jejich začlenění do společnosti. Impulsem paralympijského hnutí byla i válka ve Vietnamu a mnoho válečných invalidů.
První oficiální letní paralympiáda se uskutečnila v roce 1960 v Římě, zimní hry měly premiéru ve Švédském Örnskjöldsviku o šestnáct let později. S nepřízní osudu začali paralympici bojovat pravidelně ve čtyřletém cyklu - druhé hry hostilo norské Geilo. V letech 1984 a 1988 se dvě paralympiády uskutečnily v Innsbrucku.
V roce 1992 se sjeli špičkoví sportovci do francouzského Tignes a od těchto her je zvykem navazovat na ZOH ve stejné pořadatelské zemi. Paralympiáda '94 se pak konala přímo v Lillehammeru, poté v Naganu a oslava lidství bude pokračovat i letos v Salt Lake City.
První medaili pro Československo vybojovala v roce 1976 paralympička Eva Lemezová-Příhodová, která si ve třídě LW6/8 dojela pro zlato ve slalomu i jeho obří variantě. V Geilo připojila stříbro a na dlouhých dvanáct let to byla poslední
česká medaile. V Tignes '92 Teplá, nevidomá běžkyně Pavla Valníčková a sjezdařka Marcela Mišunová získaly každá po dvou kovech a bohatá sbírka čítala šest medailí (0-4-2). V roce 1994 bodoval pouze Loska (bronz).
Minulou výpravu z Nagana přivítal na letišti osobně prezident Václav Havel a ocenil všechny reprezentanty pamětní plaketou. "Vás i těch medailí, co jste přivezli, si vážím o to víc, že jste museli překonávat sami sebe. A v tom jste nám všem ostatním příkladem," vyzdvihl Havel úsilí paralympiků.
Přehled míst konání a počtu účastníků zimních paralympiád:
----------------------------------------------------------
1976 (Örnskjöldsvik, Švédsko): 250 sportovců ze 14 zemí,
1980 (Geilo, Norsko): 350 sportovců z 18 zemí,
1984 (Innsbruck, Rakousko): 500 sportovců z 22 zemí,
1988 (Innsbruck, Rakousko): 720 sportovců z 22 zemí,
1992 (Tignes, Francie): 742 sportovců z 24 zemí,
1994 (Lillehammer, Norsko): 491 sportovců z 31 zemí,
1998 (Nagano, Japonsko): 587 sportovců z 32 zemí,
2002 (Salt Lake City, USA): téměř 1000 sportovců z 36 zemí.
