„Přiznávám, moc to nestíhám... ale na to další už snad dorazím,“ slibuje Synek, zastupitel za uskupení Podpora občanů, v jehož čele stojí starosta Vlastimil Picek.
Nedávno jste na sociální síť umístil fotografii úsměvného dopisu, který byl adresován „slavnému pánovi Ondřeji Synkovi do Brandýsa nad Labem“. I s takovou stručnou adresou si pošťáci poradili. Chodí vám podobné dopisy často?
Nechodí, i proto jsem se o něj podělil. Dopisů sice dostávám stále dost, lidé si většinou píší o autogramy, ale buď je zasílají na Český veslařský svaz, nebo do Dukly. Mou adresu lidé samozřejmě neznají. Žiji v relativně malém městě, tak pošťačkám taková adresa stačila.
Co v tomto ojedinělém dopise, který vám přišel až domů, bylo? Byl obsah tak humorný jako jeho vnější podoba?
No... pán, který mi tak trochu zvláštně ručně psaný dopis poslal, mi v něm nabízel pojištění. Jeho nabídku jsem nevyužil. (úsměv)
Po olympijských hrách v Riu vám asi přišlo i dost gratulací...
Řádově jich byly stovky, a to hlavně po samotném závodě, teď už to opadlo.
Jak to probíhá, když se v Brandýse a Staré Boleslavi vydáte do města? Zdraví vás lidé?
Spousta lidí mě samozřejmě zná. Žiji tu od malička. Někteří mě pozdraví a popřejí mi, ale není to tak, že bych se u každého zastavoval.
Minulý týden jste se vrátil z dovolené, na kterou jste vyrazil krátce po Riu. Chtěl jste tak uniknout šrumci, který po olympijských hrách následuje?
To ne. Využil jsem možnosti užít si poslední tři týdny prázdnin se svými dětmi, dokud nepůjdou do školky. Bylo to poprvé, co jsem na ně měl tolik času.
Jak trávíte dovolenou? Aktivně?
Rád bych se válel, ale s dětmi to nejde, takže je to aktivní dovolená. Až budou děti větší, tak to asi přejde ve válení.
Vesla do rukou o dovolené neberete?
To vůbec. Na to nemám náladu a chci si od toho odpočinout. Až tak do poloviny října nebudu vůbec sportovat a teprve pak se začnu pozvolna připravovat.
Až do té doby nesednete na skif?
Nejen to, ani nepůjdu do posilovny či si zaběhat nebo jinak trénovat. Dám si úplné volno.
Je to jen váš přístup, nebo je to u vrcholových sportovců obvyklé?
Myslím si, že je to obvyklé, ale samozřejmě každý to má nastavené jinak. Někdo nevydrží ani čtrnáct dní nic nedělat, jiný, tak jako já, to zvládne po celé dva měsíce. Zatím jsem měl vždycky po sezoně jen měsíc volno, teprve letos jsem si to protáhl na dva a půl měsíce.
Nejde kondička při takovém vysazení tréninku strmě dolů?
Jde. Natož u veslování, tam je to znát už po týdnu. Ale tím, že pak budu muset začít znova trénovat naplno, tak o to větší chuť do toho budu mít.
Máte šestiletého syna a čtyřletou dceru. Jak to mají se sportem? Vedete je k němu?
Určitě chceme, aby sportovali. Chodí plavat a baví je to. Navštěvují také gymnastický oddíl. Dcera teď dokonce chce na karate, tak uvidíme. Nejsem ale příznivec dětského drilu. Určitě z nich nemusí být vrcholoví sportovci.
Kdy jste se sportem začal vy?
V deseti letech jsem začal hrát fotbal a ve třinácti se dal na veslování.
Přivedli vás k tomu rodiče?
To ne. K veslování jsem se dostal díky bratrancovi. Má rodina je jinak totálně nesportovní. Rodiče se chodili podívat jen na závody, loděnice pro ně byla zakázané teritorium. Nechtěl jsem je tam.
Platí to dodnes?
Tak trochu to stále platí. Rodině účast nezakazuji, ale na větších závodech jsem raději sám. Přítomnost rodiny mi nedělá moc dobře.
Bylo těch vašich třináct let do začátku veslování akorát, nebo to bylo pozdě pro začátek?
Myslím si, že to bylo v pohodě. S veslováním se může začít později. Nejdříve to jde od deseti let, protože je to nápor na záda a dětem mladším deseti let by to mohlo zdravotně ublížit. Navíc musí umět dobře plavat, pro případ, že by se s lodí převrátily. U veslování je taky dobré, když máte průpravu z jiného sportu.
Fotbal vám tou dobrou průpravou byl?
Ani moc ne. Já jsem spíš sedával na lavičce, protože jsem byl kopyto. Což platilo i o začátcích mého veslování.
V Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi jste zastupitelem. Jak se na tu roli po dvou letech díváte? Stíháte to?
No... moc to nestíhám. Musím se přiznat, že teď jsem na zastupitelstvu třikrát chyběl. Na to poslední, zářijové jsem sice slíbil účast, ale pak přišlo pozvání k panu prezidentovi a premiérovi, což dostalo vyšší prioritu. A před prázdninami jsem byl v zahraničí. Ale na to příští už snad půjdu.
Téměř šest let jste předsedou brandýsko-boleslavského veslařského klubu, jak se mu daří?
Myslím, že výborně. Teď v září jsme pořádali tradiční závody Polabský pohár, což býval jeden z větších tuzemských závodů, kterého se zpravidla účastnilo necelých 600 posádek. Letos už jsme se stali největší regatou v České republice. Dorazilo rekordních 846 posádek. Veslování se tady opravdu daří. Ale máme stop stav na členy. Jsme omezení velikostí loděnice, kam už se nám nevejdou další lodě. Snažíme se proto shánět peníze na vybudování nové loděnice, na kterou už máme i stavební povolení.
Bude nová loděnice na tom samém místě?
Ano, jen bude větší a sestávat ze dvou budov. Celé by to mělo stát kolem 23 milionů korun.
Z čeho to zaplatíte?
Je těžké sehnat finance. Spoluúčast už mám přislíbenou od města, od kraje a snad vyjde i nějaká dotace od ministerstva školství. Město má ve veslování bohatou historii a vzešla odsud spousta úspěšných reprezentantů, nejen já.
Nakolik si myslíte, že klubu pomáhá to, že v jeho čele stojíte právě vy? Padá na něj kus z vaší slávy a úspěchu?
Myslím si, že jo. Jednání ohledně financí jsou tak určitě snazší a k veslování určitě lákám nové členy, byť jak jsem řekl, vyhlásili jsme stop stav. Celkem máme kolem 90 členů, z toho 47 jich je do osmnácti let.
