Byla to oslava hodná pětinásobného skifařského mistra světa, čtyřnásobného Evropy a trojnásobného olympijského medailisty. Legendy svého sportu.
Už když se postavil na start, diváci ho vítali. Nerozhodovalo, jestli byli z Česka, Británie či Nového Zélandu, tleskali všichni.
V drahách vedle něj seděli jeho někdejší rivalové. Novozélanďan Mahé Drysdale. Nor Olaf Tufte. Brit Alan Campbell. Švéd Lassi Karonen. Slovinec Iztok Čop. Rovněž vítězové a medailisté z olympijských her, mistrovství světa i Evropy.
Nejvíce sil sice v závodě ukazoval Tufte, ovšem v závěru zpomalil a nechal se dojet. O vítězství tady ale nešlo.
Zlatou medaili si odnesli všichni.
„Myslím, že jsme tím hezky zakončili mistrovství světa,“ povídal devětatřicetiletý Synek. „Snad se to líbilo i divákům.“
A jak se návrat do lodi líbil vám?
Docela jsem se ho bál. Ke konci mě teda všechno šíleně bolelo, ale nakonec to bylo dobré.
Ondřej Synek během své rozlučkové exhibice s největšími soupeři v kariéře.
Takže se potvrdilo, jak jste říkal, že prvních dvě stě metrů půjde, pak to bude trápení?
Jasně, bolelo to. Ještě jsem to v polovině závodu zkoušel rozjet, ale stejně to nepomohlo (smích).
Co jste říkal svým soupeřům?
Překvapili mě. Asi byli domluvení. Prvních čtyři sta metrů jeli naplno. Olafa bych nepředjel, pořád trénuje, blázen.
Kolikrát jste byl v rámci přípravy na rozlučku na vodě?
Asi sedmkrát, z toho v tomto týdnu třikrát na čtyři kilometry.
Nenalezl jste teď chuť veslovat častěji?
Čas sice mám, ale chuť ne. Vesloval jsem od třinácti let, jsem asi přejedený. Baví mě to, akorát bez fyzičky to dělat nemůžu.
Když se setkají hvězdy. Synek a Drysdale o rivalitě: Jako se poprat s kamarádem |
Takže jste jel takhle naposledy?
Jo, jo.
Těšil jste se na shledání se svými někdejšími rivaly. Zmiňoval jste i sobotní společnou přípravu. Jak dopadla?
Připravili jsme se dobře. V sobotu proběhl managers meeting. Musím říct, že byl celkem náročný. Mně se třeba ještě ráno moc závodit nechtělo. Ale jsme přece sportovci (smích).
Budete v „managers meetingu“ pokračovat i v neděli?
Ano, teď bude vyhodnocení akce.
Trochu vážněji. Jak jste spokojený se šampionátem z vaší nynější pozice sportovního ředitele svazu?
České výpravě se docela povedl. Kluci (Vraštil, Šimánek) byli pátí, což je úspěch. Měli jsme sice i nějaké účasti na chvostu startovního pole, ale kdyby Lenka Antošová vylepšila jednu pozici, tak bychom kvalifikovali čtyři lodě na olympiádu. Dlouho to tu nebylo, na minulou jsme se přímo kvalifikovali jen já a dvojskif holek.
Jsou čtyři lodě na hrách reálný cíl?
Když se nám bude dařit jako tady, tak určitě. Lenka nebyla daleko. Měli bychom i lehký a těžký dvojskif a dvojku holek.
 |
Co jste říkal na vystoupení momentálně nejlepší české posádky – dvojskifu lehkých vah Miroslav Vraštil a Jiří Šimánek? Byly jejich výkony a nakonec páté místo potvrzením, že mohou v budoucnu sahat i po medailích?
Určitě. Na medaili měli v pohodě i tady. Bohužel převládla nervozita, nepoprali se s tím jako v semifinále a čtvrtfinále. Ale zase: jsou to pro ně zkušenosti. Vědí, že když udělají takovouhle chybu, tak se finále nevyhrává. Finále je jiný závod, je potřeba víc. Doufám, že se na to do příštího roku připraví, protože fyzicky i technicky jsou na tom výborně. Chce to jen dotáhnout poslední krůček.
Co jim podle vás chybělo k medaili v Račicích?
Trošku zamrzli na startu, v první dvě stě padesátce nejeli s polem. Když člověk není vepředu, tak se malinko zlomí, protože si říká: Tam jsem měl být! Pak je hrozně těžké s tím bojovat, děláte, co můžete, jenže ne a ne se posunout dopředu.
Po organizační stránce jste se šampionátem také spokojený?
Všechno fungovalo. Chci všem poděkovat, co předvedli. Udržet osm dnů i týden předtím šampionát v chodu... Sáhli si na dno, makali od rána do večera. Všem velké díky.
