To všechno má za sebou muž, který v neděli 10. srpna 2008 okolo půl deváté ráno pobláznil celou Českou republiku.
Když se svou zlatou brokovnicí Perazzi ležel v obrovské louži a nevěřil, co právě dokázal, před televizní obrazovkou se dojal i sportovní analfabet, který do té doby neměl ponětí, co znamená výraz TRAP.
Když si čtete tento článek, Kostelecký nejspíš zrovna lyžuje v Rakousku. "První pořádná dovolená od olympiády," smál se zlatý střelec, který však do Alp cestoval nadvakrát. Nejdřív jej totiž povolal výrobce jeho brokovnice, jenž pro něj připravil zbrusu novou zbraň, do Itálie. Kostelecký ji proto musel vyzkoušet.
"Jsem takový rozpačitý. Ta nová méně kope do ramena, šetří mi záda, je z ní lepší výhled a celkově mi to s ní hned šlo, ale na starou flintu jsem zvyklý. Musím to promyslet," mudroval brokař hradecké Dukly.
David Kostelecký od olympijského triumfu poznal nejen obrovskou popularitu a slávu, ale také závist, pomluvy, lži a absolutní ztrátu soukromí. "Zrovna dnes (rozhovor vznikal ve středu odpoledne - pozn. autora) jsem se na sebe dozvěděl zajímavou novinku. Nevím, kdo má pořád zapotřebí o mně šířit kdovíjaké lži. Raději si tu poslední nechám pro sebe, aby nezačala žít svým životem. Tentokrát se týká vyloženě střelectví," rozčílil se při pomyšlení na závistivce.
"Myslím, že popularita se mnou moc nezamávala, pořád se nedá srovnávat třeba se známými herci nebo zpěváky," mávl rukou třiatřicetiletý rodák z Holasic, který to pravé mediální "peklo" prožívá v Itálii. "Je zajímavé, že tam jsem o hodně známější než v Česku. Všichni si se mnou chtějí povídat a vyfotit se." Mediální "masáž" však Kostelecký zvládl jako rutinér. Odráží pouze dotazy na novou přítelkyni Petru, s níž se poprvé na veřejnosti objevil při vyhlášení sportovce roku. Přísně si chrání své soukromí. A dělá to dobře: na zlatého hocha raději nesáhnou ani bulvární deníky.
Od nezapomenutelného Pekingu toho sice moc nenatrénoval, ale olympijskou formu si udržel i do podzimního finále Světového poháru v Minsku, kde skončil pátý. I od té doby si vystřelil jen párkrát. "Nebylo kdy, ale myslím, že se do toho zase rychle vrátím," zaplašil obavy o své formě. "Pořádně začnu až v únoru na Kypru. Do tepla se moc těším," usmál se
Kostelecký, jenž stihl udržovat kondici i přes obrovský humbuk kolem sebe. " Moc jsem toho sice nenatrénoval, ale snažil jsem se alespoň zpevňovat záda, občas jsem si byl zaběhat nebo zahrát tenis." Zatímco v anketě o sportovce roku skončil na čtvrtém místě, v té světové o nejlepšího střelce byl "až" devátý. "Vůbec nejsem naštvaný nebo uražený. Naopak mně to přijde logické, protože my brokaři máme jen jeden start a utrum, zatímco pistoláři třeba tři," vysvětloval.
Své řemeslo Kostelecký zbožňuje, a proto se do sportovního důchodu ani v nejmenším nechystá. Přemýšlí dokonce v horizontu osmi let dopředu. "Na dobré úrovni bych mohl střílet klidně ještě na dvou olympiádách," zamyslel se střelec, jemuž na kontě chybí už jen titul mistra světa. Dožene to manko letos v Mariboru?
"Kdybych si mohl vybrat, spíš bych si ještě jednou chtěl prožít ten olympijský triumf. Olympiáda totiž není jen střelba samotná, ale také atmosféra a obrovský tlak, který musíte ustát. Někdy je to složité, ale i tak krásné," řekl střelec, který si uvědomuje jednu zásadní věc: "Na závodech už asi nikdy nebudu jen David Kostelecký, ale především olympijský vítěz. Musím si zvyknout."
