Deváté místo Ondřeje Polívky, čtrnácté Svobody a 26. pozice Davida Kindla, s takovým účtem se vrátili moderní pětibojaři z Kecskemétu. „Čtrnácté místo není moc pěkné, chtěl jsem být do desítky. V tomto smyslu je to taková malá prohra,“ přiznává jedenatřicetiletý Svoboda.
Co se tedy přihodilo?
Znovu, podobně jako v Riu, jsem se ujistil, že když nemám důvod, motivaci spojenou především s olympiádou, tak se těžko na závody soustředím. Taky proto, že na finále Světového poháru, které bude na začátku května v Sarasotě na Floridě, stejně nepojedu. Je pro mě nesnadné závodit s těmi, kteří jsou teď totálně vyladění, aby posbírali co nejvíc bodů do žebříčku a do Ria se kvalifikovali. Zvlášť když na tom nezáleží.
Nezáleží na tom proto, že vy a Jan Kuf už jste se kvalifikovali čtvrtým, resp. devátým místem z loňského mistrovství Evropy?
Přesně tak, ještě nemám chuť a vlastně i potřebu závodit na špičkové úrovni. Což je možná špatně, a možná i dobře. To byl teď v Maďarsku můj největší hendikep, nižší motivace. Takže jsem dělal obvyklé chyby pramenící z nedostatku koncentrace.
Máte i pozitivní zprávy?
Běžel jsem docela rychle, hned za těmi nejrychlejšími, což je posun oproti předchozímu závodu v Riu - tam jsem z běhu moc dobrý pocit neměl. Taky jsem dobře zaplaval. V šermu to nebyl nějaký super výsledek, ale měl jsem to pod kontrolou, takže v pohodě.
Co se vám přihodilo při závěrečné kombinované disciplíně? Reprezentační trenér Jukub Kučera uvedl v tiskové zprávě, že jste se při střelbě nechal strhnout Ondřejem Polívkou a vyrazil ze stanoviště, přestože jste pátou ránu netrefil...?
Stříleli jsme s Ondrou vedle sebe, chytil jsem jeho rytmus a fungovalo to. Po páté ráně jsem už šel očima z měřidel a udělal půlkrok, jenže jsem to netrefil a hned ten půlkrok udělal zpátky. Nestálo to za řeč, šlo o vteřinku.
Prý vás to stálo čtyři místa v konečném pořadí?
Ale ne, byly tam jiné chyby, které mě stály čtyři nebo i víc míst. Neměl jsem úplně dobrého koně - nepokazil jsem to, ale určitě se dalo jet líp. Jenže přede mnou ho měl mladý maďarský závodník, udělal šest shozů překážky, další jezdec to pak má složitější. Já měl tři shozy, tam jsem měl rezervu asi 25 vteřin, to je rozhodující. Nějaká vteřinka na střelnici, to je spíš pro pobavení. Ale celkově platí, že jsem nebyl tak nažhavený jako ostatní.
Jste dobře naladěný, cožpak vám poslední umístění opravdu nekazí náladu?
Opravdu ne, nic se neděje, jedeme podle plánu. Být teď v Maďarsku první, tak bych samozřejmě byl rád. Jenže to nebylo mým cílem, protože nejsem schopný závodit celou sezonu nahoře.
Jak jste to měl před olympiádou v Londýně? Podobně?
Tehdy jsem byl v závodech Světového poháru čtrnáctý, osmý, pak snad dvanáctý... Spolupracoval jsem se sportovní psycholožkou a vždycky jsem jí po návratu říkal, že jsem spokojený, protože jde všechno podle plánu. Ona ale věděla, že mým cílem je olympijská medaile, tak tu moji spokojenost trošku nemohla pochopit.
Vysvětlil jste jí to?
Řekl jsem, že třeba osmé místo moc přesvědčivě nevypadá, ale že je to vlastně v pořádku. Totéž si myslím i letos, i když samozřejmě nemůžu vědět, jak to v srpnu v Riu dopadne. Ale takhle jsme si to s trenérem naplánovali - pracujeme na tom, abych nebyl v top formě už teď. Myslím si totiž, že závodníci, kteří jsou teď úplně vyladění, což já zdaleka nejsem, mohou být v létě unavení. Třeba si stihnou odpočinout, třeba ne, ale já jsem v klidu. Na závod v Maďarsku jsem se nijak speciálně nechystal, šel jsem ho z tréninku. Taky mě nestál vůbec žádné síly.
Koncem května bude v Moskvě mistrovství světa. Na to už ladit budete?
Budu, na šampionát se těším. Po některých chybách jsem totiž zdravě naštvaný, což je dobrá výchozí pozice. To bude taková generální zkouška na Rio, tam bych si rád vyzkoušel, na co opravdu mám. Na Světový pohár do Ameriky nepoletím taky kvůli Moskvě, je to dva týdny od sebe. Tou Floridou bych ztratil deset dní tréninku, to se nevyplatí.
Vašemu parťákovi Polívkovi se ale cesta do Ameriky vyplatí...?
Ano, protože potřebuje body do žebříčku, aby měl splněnou kvalifikaci. Nikdo totiž neví, jestli se mně nebo Honzovi Kufovi něco nepřihodí. Historie to už zná - před olympiádou v Pekingu se Libor Capalini, bronzový z Atén 2004, zranil, z pozice náhradníka naskočil Michal Michalík a skončil šestý.