Nikdy v české historii neodešel tak kvalitní borec mezi profesionály. Konečný se pyšní dvěma bronzovými medailemi z mistrovství světa. Než na olympiádě v Sydney zazářil Rudolf Kraj, byl dlouho suverénní českou jedničkou.
Konečného odchod je pro reprezentaci velkou ztrátou. "Snažil jsem se mu ho rozmluvit, ale respektuji, jde jen o jeho rozhodnutí," podotkl reprezentační trenér Svatopluk Žáček. Národní tým možná utrží i další ránu, neboť také stříbrný olympionik Kraj má podobné plány.
Přestože už nikdy nebude moci startovat na olympijských hrách, protože v boxu reamaterizace neexistuje, jako zrádce si Konečný nepřipadá.
"Stále budu bojovat za Česko, každý můj úspěch bude i úspěchem mé vlasti. Navíc jsem si ve smlouvě vymohl, že budu dvakrát ročně boxovat v Praze." Boxer netají, že za jeho odchodem stojí i peníze. Po Sydney, kde místo medailového snu vypadl nečekaně v prvním kole váhové kategorie do 63,5 kg, šel se základním platem v ústeckém klubu SKP Sever dolů. O čtyři tisíce korun.
"Máme platový strop, nemůžeme konkurovat zahraniční nabídce," uvědomuje si Žáček. "Ačkoli i doma jsem si vydělal slušné peníze, nestíhám ušetřit. První rok v profiringu nebude lepší, ale za další čtyři něco do budoucna nastřádám. A nic mě pak nebude tlačit, abych vzal každé zaměstnání," přidal Konečný.
V pátek naposledy oblékl dres ústeckého týmu v interlize proti Brnu, ještě koncem dubna nastoupí za německý Magdeburg a pak vyrazí do profiringu.
Riskuje? "Určitě. Třeba to nevyjde a budu v tahu." Trenér Žáček jej upozorňoval na všechna úskalí profesionálního boxu. Především, že vedle výkonnosti hrají roli i zákulisní praktiky. Konečný se ale nebojí: "Měl bych být ten, kterému snad budou pomáhat. Můj manažer se mnou plánuje kariéru, nehodlám se stát jen nějakým pytlem."
