Máte odpracováno. Jaký to byl mistrovský víceboj, váš první po čtyřech letech?
Extrémně náročný. Připravit hlavu na to, že tu ještě musíte jet a podat dobrý výkon, bylo vážně těžké. Musím se přiznat, že jsem s umístěním v top 10 ani nepočítala. Takže jsem z něj šťastná.
Nejspokojenější jste byla hned s úvodní pětistovkou, ve které jste skončila čtvrtá?
Ta mi nejvíc sedla. Pětistovka je jen jedno kolo, tak jsem ji aspoň měla rychle za sebou. I proto se na ni vždycky těším nejvíc. (směje se) Naopak nejhorší byla trojka, šíleně mě bolela. Asi i kvůli tomu, že jsem ji dlouho nejela a vlastně jsem na ni ani nijak netrénovala.
Kolik sil vám naopak dalo nebo vzalo sobotní loučení Martiny Sáblíkové? Včetně večerních oslav konce její kariéry.
U těch jsem nebyla, takže jsem v pohodě. Ne, vážně, celkově jsem si Martinino loučení nesmírně užila. Sobota byla nádherná. Vidět lidi v hale, jak všichni stojí, když Marťa dojíždí... Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Spíš mě to všechno pozitivně nabilo a v neděli jsem se pak snažila zajet co nejlépe.
Udělám to po svém. Končím. Tady a teď. Jak Sáblíková vymyslela originální loučení |
Což se na patnáctistovce projevilo.
Ta mi navzdory únavě ani nepřipadala nejtěžší z těch, které jsem letos jela, i když jsem si ji musela odtáhnout sama (soupeřka v rozjížďce Tasová výrazně zaostávala). Bojovala jsem až do konce a bylo z toho desáté místo, nemůžu být nespokojená.
A svým způsobem jste potom možná byla i ráda, že si neprotrpíte finálový závod na 5000 metrů, do nějž postoupilo jen osm nejlepších v průběžném pořadí víceboje.
Uznávám, jsem docela ráda, že jsem tu pětku nemusela jet. Já vím, je hrozné to takhle říct, protože startujeme ve čtyřboji a také pětka je pro něj důležitá. Jenže já ji předtím v sezoně ani jednou neabsolvovala. A už při trojce bylo vidět, že na dlouhé tratě nejsem připravená.
Při patnáctistovce vás stejně jako v Miláně koučovala u dráhy Martina Sáblíková, což se vám určitě líbilo, že?
Musím říct, že tentokrát jsem ji i vnímala mnohem víc než v Miláně. Ještě před startem za mnou přišla a říkala mi, co mám dělat a na co nesmím zapomenout. Já jen odpovídala: Ano, já to vím, všechno to vím. Situace byla jiná než na olympiádě, kde jsem patnáctistovku jela v páru s Takagiovou a dělala při ní všechno špatně. Tady jsem se snažila chyb vyvarovat a dopadlo to dobře.
Se slavnou Japonkou Miho Takagiovou, která podobně jako Martina Sáblíková v Heerenveenu ukončila kariéru, se Nikola Zdráhalová potkala v jedné rozjížďce i tentokrát, ale na rozdíl od olympiády nikoliv na patnáctistovce, ale při sobotním závodě na 3000 metrů.
Po dvouleté závodní pauze v letech 2023 a 2024 šlo vlastně o vaši první úplnou sezonu po návratu k rychlobruslení, protože v té loňské jste ještě úvodní pohárové závody vypouštěla. Potvrdila jste si, že tělo už celosezonní zátěž zase zvládne?
No spíš mi tahle zima ukázala, že nejsem úplně připravená na to jet celou sezonu na sto procent. Tu minulou jsem začínala později a nestartovala v ní pak ani na Evropě, naopak letos jsem absolvovala úplně všechno a ke konci zimy už jsem neměla tolik sil jako loni na březnovém mistrovství světa na jednotlivých tratích v Hamaru (kde byla nejlépe pátá na 1500 metrů). Bylo znát, že, že jsem v předešlé sezoně vynechala nějaké závody, což mi tehdy pomohlo k tomu, abych vydržela až do konce.
Příští sezona není olympijská, takže nebude mít až tolik vrcholů.
Jasně. Vždycky potom záleží, na co se nejvíc připravujete. Podle toho pak často v lednu buď jedete nebo nejedete na Evropu. Ale osobně se domnívám, že minulá sezona mi skladbou seděla víc. Letos se naopak už cítím hrozně utahaná. Těším se na odpočinek a čas s rodinou. Bylo toho moc.
Ale zase kdybyste vynechala letošní mistrovství Evropy, neměla byste z něj zlato a stříbro, vaše první dvě medaile z vrcholných akcí.
To je pravda. Jen vím, že mi ty síly ke konci sezony chyběly. Evropa byla můj výkonnostní top. Vše následující už bylo takové buď anebo, jeden závod se povedl, další byl naopak horší. Tak uvidíme, co přinese příští sezona.
