„Nemám slov, jsem moc šťastný,“ soukal ze sebe Donoghue po závodě, načež si vychutnával melodii irské hymny.
Přitom kdybyste 35letého jezdce potkali na ulici, asi byste netipovali, že se věnuje zrovna dostihovému sportu. Žokejové mívají menší postavu, jsou štíhlí a lehcí. Zato Donoghue? Měří metr osmdesát a působí docela mohutně.
Vždyť měl taky s váhou problémy, dlouho se kvůli ní trápil.
Jeden z nejtěžších závodů, říkal irský vítěz o Velké pardubické. Na Taxisu měl potíže |
I proto každé velké vítězství, jako je to nedělní v Pardubicích, hodnotí slovy: „Jsem nadšený a chci dál vyhrávat.“ Zdá se, že s osmiletým hnědákem Stumptownem se mu to klidně může povést znovu. Společně kromě Velké pardubické ovládli třeba také prestižní mítink v Cheltenhamu.
Spojení s koněm ze stejné země si Donoghue považuje, stejně jako triumfu v českém městě. „Vím, že to je velmi ikonický závod a jeden z nejtěžších na světě. Irský kůň ho ještě nikdy nevyhrál, takže triumf pro mě znamená všechno.“
V Pardubicích se předvedl už loni, dostih s koněm Coko Beach ale nedokončil. Letos však přijížděl v jiné pozici, jako jeden z velkých favoritů. Hlavně díky Stumptownovi.
Britský web Racing Post šikovnému hnědákovi přiřknul honosná přízviska. Do Pardubic tak přijížděla „superstar, která dodá dostihu obrovský lesk“ a „evropský cross country specialista číslo jedna“. Což už něco znamená.
Žokej Keith Donoghue v sedle Stumptowna na trati Velké pardubické
„Je to docela tlak, ale nádherný. A zároveň privilegium mít ve stáji takového koně,“ pochvaloval si trenér Gavin Cromwell. „Jsem rád, že na něm jel zrovna Keith.“
Donoghue vsadil na dostihy úplně všechno. Chvíli sice hrál fotbal, jezdectví ale vyhrálo. A to natolik, že v 15 letech odešel ze školy, aby se mu mohl věnovat naplno.
„Odjakživa jsem chtěl být jako Paul Carberry,“ zmiňoval v dřívějších rozhovorech slavného irského žokeje. „Nikdy jsem nic jiného kromě dostihů nedělal.“
Musel ale čelit velkému tlaku: Opravdu dokážeš jezdit na koni s takovou váhou?
Velkou pardubickou po třiceti letech vyhrál zahraniční kůň, irský Stumptown |
Však si také sám uvědomoval, že jeho velká postava není pro jezdectví zrovna vhodná. „Kvůli váze nikdy nebudu šampion,“ říkal si.
A tak se dlouhou dobu trápil. Nejhorší období prožíval v roce 2017. „Byl jsem v depresi. Dokázal jsem přibrat skoro sedm kilo za den. Vyrazil jsem do sedla s 71 kilogramy a druhý den jsem měl 78. Byl jsem mimo. Jezdíte špatné koně, jste v blbé náladě, začnete se přejídat – a všechno se to točí pořád dokola.“
Aby zhubnul, běhal týdně i šedesát kilometrů. Odmítal jíst, potil se. Zkrátka se snažil shodit alespoň něco, aby byl lehčí.
Hodně mu pomohla spolupráce s nutriční terapeutkou, pořídil si saunu a především se začal zajímat, jak se efektivně udržet ve formě.
„Hlavní je rovnováha,“ zjistil. „Musíte jíst a pít. Dřív jsem hladověl a potil se úplně špatně, dneska naopak jím víc, ale rozumně.“
Irský žokej Keith Donoghue v sedle Stumptowna si jede pro vítězství ve Velké pardubické.
Svou váhu má posledních pár let pod kontrolou, stabilně mívá kolem 74 kilogramů.
„Kdybych zvládl jezdit na 70 kilo, měl bych víc příležitostí, ale musím být realista. Zkoušel jsem to a tělo to nezvládlo. Je to jako s koněm, nemůžete ho honit každý den.“
Teď si může Donoghue nějakou dobu užívat pocit z vítězství na Velké pardubické, která tak po loňské kuriózní situaci, kdy byli vyhlášeni dva vítězové, viděla další senzaci.
Irské duo se jistě zapíše do povědomí. Vždyť i přes mírné problémy zvládlo překonat proslulý Taxisův příkop a v cílové rovince si vyšláplo na Jana Faltejska s valachem High In The Sky, který útočil na vyrovnání rekordu Josefa Váni.
I cizincům se tedy v Pardubicích může dařit. Možná tak na další titul nebudou znovu čekat třicet let.
