Zkušený bek si těsně před play-off přivodil zlomeninu pravé ruky a do čtvrtfinále vůbec neměl nastoupit. Když se však jeho týmu nedařilo zlomit úvodní zápas v mostecké hale, dal zelenou riskantnímu rozhodnutí.
"Trenér se mě zeptal, jestli bych šel hrát. Sádru jsem měl na ruce dva týdny, ale ruku jsem měl mít zpevněnou měsíc a půl. Rychle jsme se rozhodli a kouč mi sádru sundal," popisuje. O týden později se mistr světa podílel na postupu do semifinále extraligy.
Co přinutí člověka riskovat v play-off vlastní zdraví?
V mostecké hale jsme neměli štěstí a také zkolaboval Michal Hrubý. V neděli ráno jsem vyzkoušel, jestli můžu alespoň vystřelit, a pak jsem nastoupil. Zkrátka jsem v tom kluky nechtěl nechat a šel do toho.
Nebyla to pošetilost riskovat zhoršení zranění?
Těžko se mi to hodnotí. Víte, celý rok jsem se připravoval na play-off a najednou jsem se čtrnáct dní před vyřazovací částí dost blbě zranil. Pořád jsem si vnitřně říkal: Pokud existuje spravedlnost, nic horšího si s rukou neudělám a odehraju to.
V jakém stavu je vaše ruka?
Z šedesáti až sedmdesáti procent mám kosti srostlé.
Co na vaši neposlušnost a takové bláznovství říkají lékaři?
Jsem v péči jednoho výborného doktora, který mi každý týden kontroluje pohyblivost. Ujistil mě, že z devadesáti procent by se mi ruka neměla zlomit.
Soupeř o vašich potížích věděl. Zaměřil se na bolavé místo během série?
Žádné potíže nenastaly kromě posledního zápasu, kdy jsem dostal sekeru. Ač byla série vypjatá, kluci z Mostu si dobře uvědomovali, že po neděli půjdeme všichni do práce. Jsou tu i horší týmy.
Ve čtvrtfinále jste pomohl. Budete se o medaili prát nadále?
Určitě do toho znovu půjdu. Nemám se nač šetřit. Pokud se něco přihodí, bude dost času se vyléčit. Nicméně tchýně mě nakontaktovala na jednoho člověka, který léčí zlomeniny ihned. Takže to půjdu vyzkoušet a třeba potom ruku už nebudu mít zlomenou.
Co je to za odborníka?
Nějaký pan Meixner z Lázní Bělohradu. Byla tam známá mé tchýně, která měla zlomenou nohu, dvacet minut jí přes zasažené místo jezdil rukama a odešla po svých. Nedělám si legraci.
Takže kdyby se vyskytly fraktury končetin během semifinále...
Tak za panem Meixnerem. Dokud to neuvidím na vlastní oči, říkám, že je to nemožná věc, ale kdoví. Možná existuje něco mezi nebem a zemí, co je nenormální.
Pojďme zpátky k vašim potížím. Vnímal jste zranění při hře?
Zaměřil jsem se na to a všechno si pořádně před rozhodujícím zápasem nachystal. Takže i ortézu, abych pak nemusel nic řešit. Naposledy mi ji udělali špatně a nechal jsem si ji předělat. Vyměnil jsem si tam jeden železný plát. Během zápasu jsem nic necítil. Dokonce jsem třikrát vystřelil.
Taková obětavost zdobí hráče spíš na mistrovství světa, kde se může rychle rozhodnout.
Víte, tři roky po sobě jsme měli papírově složený tým na titul. Letošní rok měl být pro Hradec zlomový. Na podzim jsme se bavili s Honzou Bacovským (pozn. kapitán Hradce), že novému mužstvu začínáme věřit. Mívali jsme vždycky hráče na titul, ale nikdy jsme neměli tým. Teď cítím, že je to obráceně. Góly dávají všechny tři pětky, i mladí kluci. To v Hradci nikdy nebylo.
Letos přišli mladíci i neokoukané tváře z 1. ligy. Říká se, že soubor hvězd titul neudělá. To o vás dříve platilo. Začínáte tomu pořekadlu věřit?
Na rovinu, 90 procent úspěchu je díky kouči Jardovi Pavlíkovi. Ač je to člověk, co mě vyhodil z národního týmu před mistrovstvím světa v Plzni v roce 2009.
To bolí každého hráče. Jak jste se snesli po jeho příchodu do klubu?
Byl jsem hrozně ukřivděný. Neměl jsem ho rád. Pamatuji, jak mi ještě vloni Petr Novák volal, že právě trenér Pavlík o mě projevil zájem.
Jak jste reagoval?
Smál jsem se tomu. Na druhou stranu jsem typem člověka, který si uvědomuje, že každý může v životě udělat chybu, tak jsem k tomu přistoupil. Jarda nám dal tvář a navíc má cit pro hráče. Když hrajeme to, co nám řekne, neprohráváme. To, že máme tři mladíky v nároďáku, je i jeho zásluha.
A už jste mu odpustil, že jste jeho rozhodnutím přišel o světové zlato?
Vždycky někam zajdeme, dáme si pivo a pokaždé mu říkám, že je vše zapomenuto. Už je z toho nešťastný. Poznal, že mi záleží na týmu, poznal mě jako člověka. Jak jsem ho dřív nemusel, tak teď k sobě chováme respekt a lidsky si sedíme. Máme si pořád co říct. Máme spolu dobrý vztah.
